Vergleichen
1 Rois 3
Gekoppeltes ScrollenBeide Spalten scrollen gemeinsam
1 Rois
Kapitel 3
1
Et Salomon s'allia par mariage avec le Pharaon, roi d'Égypte, et prit pour femme la fille du Pharaon; et il l'amena dans la ville de David, jusqu'à ce qu'il eût achevé de bâtir sa maison, et la maison de l'Éternel, et la muraille de Jérusalem, tout à l'entour.
2
Seulement le peuple sacrifiait sur les hauts lieux; car aucune maison ne fut bâtie pour le nom de l'Éternel jusqu'à ces jours-là.
3
Et Salomon aimait l'Éternel, marchant dans les statuts de David, son père; seulement il offrait des sacrifices et faisait fumer de l'encens sur les hauts lieux.
4
Et le roi s'en alla à Gabaon pour y sacrifier, car c'était le principal haut lieu; Salomon offrit mille holocaustes sur cet autel.
5
L'Éternel apparut à Salomon, à Gabaon, dans un songe de la nuit. Et Dieu dit: Demande ce que tu veux que je te donne.
6
Et Salomon dit: Tu as usé d'une grande bonté envers ton serviteur David, mon père, selon qu'il a marché devant toi en vérité et en justice, et en droiture de cœur avec toi; et tu lui as gardé cette grande bonté, et tu lui as donné un fils qui est assis sur son trône, comme il en est aujourd'hui.
7
Et maintenant, Éternel, mon Dieu, tu as fait roi ton serviteur en la place de David, mon père, et moi, je suis un jeune garçon, je ne sais pas sortir et entrer;
8
et ton serviteur est au milieu de ton peuple, que tu as choisi, un peuple nombreux, qui ne se peut compter ni nombrer à cause de sa multitude.
9
Donne donc à ton serviteur un cœur qui écoute, pour juger ton peuple, pour discerner entre le bien et le mal; car qui est capable de juger ton si grand peuple?
10
Et la parole fut bonne aux yeux du Seigneur, que Salomon eût demandé cette chose.
11
Et Dieu lui dit: Parce que tu as demandé cela, et que tu n'as pas demandé pour toi de longs jours, et que tu n'as pas demandé pour toi des richesses, et que tu n'as pas demandé la vie de tes ennemis, mais que tu as demandé pour toi du discernement afin de comprendre le juste jugement,
12
voici, j'ai fait selon ta parole; voici, je t'ai donné un cœur sage et intelligent, en sorte qu'il n'y aura eu personne comme toi avant toi, et qu'après toi il ne se lèvera personne comme toi.
13
Et je t'ai donné aussi ce que tu n'as pas demandé, tant les richesses que la gloire, de sorte qu'il n'y aura personne comme toi parmi les rois, tous tes jours.
14
Et si tu marches dans mes voies, gardant mes statuts et mes commandements, comme David, ton père, a marché, alors je prolongerai tes jours.
15
Et Salomon se réveilla, et voici, c'était un songe. Et il vint à Jérusalem, et se tint devant l'arche de l'alliance de l'Éternel, et offrit des holocaustes, et offrit des sacrifices de prospérités, et fit un festin à tous ses serviteurs.
16
Alors deux femmes prostituées vinrent vers le roi, et se tinrent devant lui.
17
Et la première femme dit: Ah, mon seigneur! moi et cette femme nous habitions la même maison, et j'accouchai étant avec elle dans la maison.
18
Et il arriva, le troisième jour après que j'eus accouché, que cette femme aussi accoucha. Et nous étions ensemble; aucun étranger n'était avec nous dans la maison, il n'y avait que nous deux dans la maison.
19
Et le fils de cette femme mourut dans la nuit, parce qu'elle s'était couchée sur lui.
20
Et elle se leva au milieu de la nuit, et prit mon fils d'à côté de moi, pendant que ta servante dormait, et le coucha dans son sein; et son fils, qui était mort, elle le coucha dans mon sein.
21
Et je me levai le matin pour donner à téter à mon fils, et voici, il était mort; et je le considérai au matin, et voici, ce n'était pas mon fils que j'avais enfanté.
22
Et l'autre femme dit: Non, car mon fils est celui qui vit, et ton fils est celui qui est mort. Et celle-là disait: Non, car ton fils est celui qui est mort, et mon fils est celui qui vit. Elles parlaient ainsi devant le roi.
23
Et le roi dit: Celle-ci dit: Celui-ci est mon fils, qui vit, et ton fils, c'est celui qui est mort; et celle-là dit: Non, car c'est ton fils qui est mort, et mon fils est celui qui vit.
24
Et le roi dit: Apportez-moi une épée. Et on apporta l'épée devant le roi.
25
Et le roi dit: Coupez en deux l'enfant qui vit, et donnez la moitié à l'une, et la moitié à l'autre.
26
Et la femme à qui était l'enfant vivant parla au roi, car ses entrailles étaient tout émues pour son fils, et elle dit: Ah, mon seigneur! donnez-lui l'enfant vivant, et ne le tuez point. Et l'autre dit: Qu'il ne soit ni à moi, ni à toi; coupez-le en deux!
27
Et le roi répondit et dit: Donnez à celle-là l'enfant qui vit, et ne le tuez point: c'est elle qui est sa mère.
28
Et tout Israël entendit parler du jugement que le roi avait prononcé; et ils craignirent le roi, car ils voyaient que la sagesse de Dieu était en lui pour faire justice.
1 Královská
Kapitel 3
1
Spříznil se pak Šalomoun s Faraonem králem Egyptským, nebo pojal dceru Faraonovu a uvedl ji do města Davidova, dokudž nedostavěl domu svého, a domu Hospodinova i zdi Jeruzalémské vůkol.
2
Toliko lid obětoval na výsostech, proto že nebyl vystaven dům jménu Hospodinovu až do těch dnů.
3
Nebo miloval Šalomoun Hospodina, chodě v přikázaních Davida otce svého, a toliko na těch výsostech obětoval a kadil.
4
Protož šel král do Gabaon, aby tam obětoval; ta výsost zajisté byla největší. Tisíc obětí zápalných obětoval Šalomoun na tom oltáři.
5
Ukázal se pak Hospodin v Gabaon Šalomounovi ve snách noci té, a řekl Bůh: Žádej začkoli, a dám tobě.
6
I řekl Šalomoun: Ty jsi učinil s služebníkem svým Davidem, otcem mým, milosrdenství veliké, když chodil před tebou v pravdě a v spravedlnosti, a v upřímnosti srdce stál při tobě. Ovšem zachoval jsi jemu zvláštní toto milosrdenství, že jsi dal jemu syna, kterýž by seděl na stolici jeho, jakž se to dnes vidí.
7
Ačkoli pak nyní, ó Hospodine Bože můj, ty jsi ustanovil služebníka svého králem místo Davida otce mého, já však jsa velmi mladý, neumím vycházeti ani vcházeti.
8
Služebník, pravím, tvůj jest u prostřed lidu tvého, kterýž jsi vyvolil, lidu velikého, kterýž nemůže ani sečten ani sepsán býti pro množství.
9
Dejž tedy služebníku svému srdce rozumné, aby soudil lid tvůj, a aby rozeznal mezi dobrým a zlým; nebo kdo bude moci souditi tento lid tvůj tak mnohý?
10
I líbilo se to Hospodinu, že žádal Šalomoun za tu věc.
11
A řekl jemu Bůh: Proto že jsi žádal věci takové, a neprosils sobě za dlouhý věk, aniž jsi žádal sobě bohatství, aniž jsi žádal bezživotí nepřátel svých, ale žádal jsi sobě rozumnosti, abys slýchati uměl rozepře,
12
Aj, učinil jsem vedlé řeči tvé, aj, dalť jsem srdce moudré a rozumné, tak že rovného tobě nebylo před tebou, ani po tobě aby nepovstal rovný tobě.
13
K tomu i to, začež jsi nežádal, dal jsem tobě, totiž bohatství a slávu, tak aby nebylo rovného tobě žádného mezi králi po všecky dny tvé.
14
Přes to jestliže choditi budeš po cestách mých, ostříhaje ustanovení mých a přikázaní mých, jako chodil David otec tvůj, prodlím i dnů tvých.
15
A když procítil Šalomoun, a aj, byl sen. I přišel do Jeruzaléma a stál před truhlou smlouvy Hospodinovy, a obětoval oběti zápalné a oběti pokojné; udělal také hody všechněm služebníkům svým.
16
Tedy přišly dvě ženy hokyně k králi, a stály před ním.
17
I řekla jedna z těch žen: Prosím, pane můj, já a žena tato bydlíme v jednom domě. I porodila jsem u ní v témž domě.
18
Potom stalo se dne třetího po porodu mém, že porodila také žena tato, a byly jsme spolu. Nebylo žádného cizího s námi v domě, kromě nás dvou v témž domě.
19
Umřel pak syn ženy této v noci, nebo spěci, udávila ho.
20
A vstavši o půl noci, vzala syna mého ode mne, když spala služebnice tvá, a položila jej v lůnu svém, a syna svého mrtvého položila do lůna mého.
21
Ale když jsem vstala ráno, abych přikojila syna svého, a aj, mrtvý. Na kteréhož když jsem ráno pilněji pohleděla, a aj, nebyl syn můj, kteréhož jsem porodila.
22
I řekla žena druhá: Není tak, ale syn můj jest ten živý, a ten mrtvý jest syn tvůj. Ona pak řekla: Nikoli, ale syn tvůj jest ten mrtvý, a syn můj jest ten živý. A tak se hádaly před králem.
23
I řekl král: Tato praví: Ten živý jest syn můj, a syn tvůj jest ten mrtvý. Tato zase praví: Neníť tak, ale syn tvůj jest ten mrtvý, a syn můj jest ten živý.
24
Protož řekl král: Přineste mi meč. I přinesli meč před krále.
25
Tedy řekl král: Rozetněte to dítě živé na dvé, a dejte jednu polovici jedné, a polovici druhou druhé.
26
Ale žena, jejíž syn byl ten, kterýž živ zůstal, mluvila králi, (nebo pohnula se střeva její nad synem jejím), a řekla: Prosím, pane můj, dejte jí nemluvňátko to živé, a nikoli nezabijejte ho. Druhá pak řekla: Nechť není ani mně ani tobě, rozetněte.
27
K čemuž odpovídaje král, řekl: Dejtež této dítě to živé, a nikoli nezabijejte ho, onať jest matka jeho.
28
Tedy uslyšavše všickni Izraelští soud tento, kterýž vynesl král, báli se krále; nebo viděli, že moudrost Boží jest v srdci jeho k vykonávání soudu.