Vergleichen
Actes des Apôtres 22
Gekoppeltes ScrollenBeide Spalten scrollen gemeinsam
Actes des Apôtres
Kapitel 22
1
Hommes frères et pères, écoutez maintenant mon apologie auprès de vous.
2
Et quand ils entendirent qu'il leur parlait en langue hébraïque, ils firent silence encore plus; et il dit:
3
Je suis Juif, né à Tarse de Cilicie, mais élevé dans cette ville-ci, et instruit aux pieds de Gamaliel selon l'exactitude de la loi de nos pères, étant zélé pour Dieu, comme vous l'êtes tous aujourd'hui;
4
et j'ai persécuté cette voie jusqu'à la mort, liant les hommes et les femmes, et les livrant pour être mis en prison,
5
comme le souverain sacrificateur même m'en est témoin, et tout le corps des anciens, desquels aussi ayant reçu des lettres pour les frères, j'allais à Damas, afin d'amener liés à Jérusalem ceux aussi qui se trouvaient là, pour qu'ils fussent punis.
6
Et il m'arriva, comme j'étais en chemin et que j'approchais de Damas, que vers midi, tout à coup, une grande lumière, venant du ciel, brilla comme un éclair autour de moi.
7
Et je tombai sur le sol, et j'entendis une voix qui me disait: Saul! Saul! pourquoi me persécutes-tu?
8
Et moi je répondis: Qui es-tu, Seigneur? Et il me dit: Je suis Jésus le Nazaréen que tu persécutes.
9
Et ceux qui étaient avec moi virent la lumière, et ils furent saisis de crainte, mais ils n'entendirent pas la voix de celui qui me parlait.
10
Et je dis: Que dois-je faire, Seigneur? Et le Seigneur me dit: Lève-toi et va à Damas, et là on te parlera de toutes les choses qu'il t'est ordonné de faire.
11
Et comme je n'y voyais pas, à cause de la gloire de cette lumière, j'arrivai à Damas, ceux qui étaient avec moi me conduisant par la main.
12
Et un certain Ananias, homme pieux selon la loi, et qui avait un bon témoignage de tous les Juifs qui demeuraient là,
13
venant vers moi et se tenant là, me dit: Saul, frère, recouvre la vue. Et sur l'heure, levant les yeux, moi je le vis.
14
Et il dit: Le Dieu de nos pères t'a choisi d'avance pour connaître sa volonté, et pour voir le Juste, et entendre une voix de sa bouche;
15
car tu lui seras témoin, auprès de tous les hommes, des choses que tu as vues et entendues.
16
Et maintenant que tardes-tu? Lève-toi et sois baptisé, et te lave de tes péchés, invoquant son nom.
17
Or, quand je fus de retour à Jérusalem, comme je priais dans le temple, il m'arriva d'être en extase et de le voir
18
me disant: Hâte-toi et sors au plus tôt de Jérusalem; parce qu'ils ne recevront pas ton témoignage à mon égard.
19
Et moi je dis: Seigneur, ils savent que je mettais en prison et que je battais dans les synagogues ceux qui croient en toi;
20
et lorsque le sang d'Étienne, ton témoin, fut répandu, moi-même aussi j'étais présent et consentant, et je gardais les vêtements de ceux qui le tuaient.
21
Et il me dit: Va, car je t'enverrai au loin vers les nations.
22
Et ils l'écoutèrent jusqu'à ce mot, et ils élevèrent leur voix, disant: Ote de la terre un pareil homme, car il n'aurait pas dû vivre.
23
Et comme ils poussaient des cris et jetaient leurs vêtements et lançaient de la poussière en l'air,
24
le chiliarque donna l'ordre de le conduire à la forteresse, disant qu'on le mît à la question par le fouet, afin d'apprendre pour quel sujet ils criaient ainsi contre lui.
25
Mais quand ils l'eurent fait étendre avec les courroies, Paul dit au centurion qui était près de lui: Vous est-il permis de fouetter un homme qui est Romain et qui n'est pas condamné?
26
Et quand le centurion entendit cela, il s'en alla faire son rapport au chiliarque, disant: Que vas-tu faire? car cet homme est Romain.
27
Et le chiliarque s'approchant dit à Paul: Dis-moi, es-tu Romain?
28
Et il dit: Oui. Et le chiliarque reprit: Moi, j'ai acquis cette bourgeoisie pour une grande somme. Et Paul dit: Mais moi, je l'ai par naissance.
29
Aussitôt donc, ceux qui allaient le mettre à la question se retirèrent de lui; le chiliarque aussi eut peur, sachant qu'il était Romain, et parce qu'il l'avait fait lier.
30
Mais le lendemain, voulant savoir exactement ce pour quoi il était accusé par les Juifs, il le fit délier et ordonna que les principaux sacrificateurs et tout le sanhédrin s'assemblassent; et ayant fait descendre Paul, il le présenta devant eux.
Skutky apoštolské
Kapitel 22
1
Muži bratří a otcové, poslechněte této mé omluvy, kterouž vám nyní předložím.
2
(Uslyševše pak, že by k nim mluvil Židovským jazykem, tím raději mlčeli.) I řekl:
3
Já zajisté jsem muž Žid, narozený v Tarsu městě Cilickém, ale vychován jsem v tomto městě u noh Gamalielových, vyučený s pilností podle Zákona otcovského, horlivý milovník Boha, jakož i vy všickni podnes jste.
4
Kterýž jsem se této cestě protivil až k smrti, svazuje a dávaje do žaláře i muže i ženy,
5
Jakož i nejvyšší kněz svědek mi toho jest, i všickni starší. Od nichž i listy k bratřím vzav, šel jsem do Damašku, abych i ty, kteříž tam byli, svázané přivedl do Jeruzaléma, aby byli trápeni.
6
I stalo se, když jsem se bral cestou a přibližoval k Damašku, okolo poledne, že pojednou rychle s nebe obklíčilo mne světlo veliké.
7
I padl jsem na zem, a slyšel jsem hlas, an mi dí: Saule, Saule, proč mi se protivíš?
8
A já odpověděl jsem: Kdo jsi, Pane? I řekl ke mně: Jáť jsem Ježíš Nazaretský, kterémuž ty se protivíš.
9
Ti pak, kteříž se mnou byli, světlo zajisté viděli a přestrašeni jsou, ale hlasu toho, kterýž se mnou mluvil, neslyšeli.
10
I řekl jsem: Pane, což mám činiti? A Pán řekl ke mně: Vstana, jdiž do Damašku, a tuť tobě bude povědíno všecko, což jest uloženo, abys ty činil.
11
A že jsem byl oslnul pro jasnost světla toho, za ruce jsa veden od těch, kteříž se mnou byli, přišel jsem do Damašku.
12
Ananiáš pak nějaký, muž pobožný podle zákona, svědectví maje ode všech přebývajících v Damašku Židů,
13
Přišel ke mně, a stoje, řekl mi: Saule, bratře, prohlédni. A já hned v tu hodinu pohleděl jsem na něj.
14
I řekl mi: Bůh otců našich vyvolil tě, abys poznal vůli jeho, a uzřel Spravedlivého tohoto, a abys slyšel hlas z úst jeho.
15
Nebo svědkem jemu budeš u všech lidí těch věcí, kteréž jsi viděl a slyšel.
16
A protož nyní co prodléváš? Vstana, pokřti se, a obmej hříchy své, vzývaje jméno Páně.
17
Stalo se pak, když jsem se navrátil do Jeruzaléma a modlil jsem se v chrámě, že jsem byl u vytržení mysli.
18
I viděl jsem jej, an dí ke mně: Pospěš a vyjdi rychle z Jeruzaléma, neboť nepřijmou svědectví tvého o mně.
19
A já řekl jsem: Pane, oniť vědí, že jsem já do žaláře dával a bil jsem v školách ty, kteříž věřili v tebe.
20
A když vylévali krev Štěpána, svědka tvého, já také jsem tu stál, a přivolil jsem k usmrcení jeho, a ostříhal jsem roucha těch, kteříž jej mordovali.
21
A Pán řekl ke mně: Jdi, neboť já ku pohanům daleko pošli tebe.
22
I poslouchali ho až do toho slova. A tu hned pozdvihli hlasu svého, řkouce: Zahlaď z země takového, neboť nesluší jemu živu býti.
23
A když oni křičeli, a metali s sebe roucha, a prachem házeli v povětří,
24
Rozkázal jej hejtman uvésti do vojska, a kázal jej biči mrskati, aby zvěděl, pro kterou příčinu na něj tak křičí.
25
A když jej svázali řemením, řekl Pavel setníkovi, jenž tu stál: Sluší-liž vám člověka Římana a neodsouzeného mrskati?
26
To uslyšav setník, přistoupě k hejtmanu, pověděl jemu, řka: Viz, co chceš činiti; nebo člověk tento jest Říman.
27
A přistoupiv hejtman, řekl mu: Pověz mi, jsi-li ty Říman? A on řekl: A já jsem.
28
I odpověděl hejtman: Já jsem za veliké peníze toho měšťanství dosáhl. Pavel pak řekl: Ale já jsem se i narodil Říman.
29
Tedy ihned odstoupili od něho ti, kteříž jej měli trápiti. Ano i hejtman bál se, když zvěděl, že jest Říman, a že jej byl kázal svázati.
30
Nazejtří pak, chtěje zvěděti jistotu, z čeho by jej vinili Židé, propustil jej z pout, a rozkázal, aby se sešli přední kněží i všecka rada jejich. I vyvedl Pavla, a postavil ho před nimi.