Vergleichen
Proverbes 25
Gekoppeltes ScrollenBeide Spalten scrollen gemeinsam
Proverbes
Kapitel 25
1
Ce sont ici aussi des proverbes de Salomon, que les gens d'Ézéchias, roi de Juda, ont transcrits:
2
La gloire de Dieu est de cacher une chose, et la gloire des rois est de sonder une chose.
3
Les cieux en hauteur, et la terre en profondeur, et le cœur des rois, on ne peut les sonder.
4
Ote de l'argent les scories, et il en sortira un vase pour l'orfèvre;
5
ôte le méchant de devant le roi, et son trône sera affermi par la justice.
6
Ne fais pas le magnifique devant le roi, et ne te tiens pas à la place des grands;
7
car il vaut mieux qu'on te dise: Monte ici, que si l'on t'abaissait devant le prince que tes yeux voient.
8
Ne sors pas à la hâte pour contester, de peur que tu ne saches que faire à la fin, lorsque ton prochain t'aura rendu confus.
9
Plaide ta cause avec ton prochain, et ne révèle pas le secret d'autrui,
10
de peur que celui qui l'écoute ne te fasse honte, et que ton opprobre ne se retire pas.
11
Des pommes d'or incrustées d'argent, c'est la parole dite à propos.
12
Un anneau d'or et un joyau d'or fin, tel est, pour l'oreille qui écoute, celui qui reprend sagement.
13
La fraîcheur de la neige au temps de la moisson, tel est le messager fidèle pour ceux qui l'envoient: il restaure l'âme de son maître.
14
Les nuages et le vent, et point de pluie, tel est celui qui se glorifie faussement d'un présent.
15
Par la lenteur à la colère un prince est gagné, et la langue douce brise les os.
16
As-tu trouvé du miel, manges-en ce qu'il t'en faut, de peur que tu n'en sois repu et que tu ne le vomisses.
17
Mets rarement ton pied dans la maison de ton prochain, de peur qu'il ne soit rassasié de toi et qu'il ne te haïsse.
18
L'homme qui rend un faux témoignage contre son prochain est un marteau, et une épée, et une flèche aiguë.
19
La confiance en un perfide, au jour de la détresse, est une dent cassée et un pied chancelant.
20
Celui qui ôte son vêtement en un jour de froid, -du vinaigre sur le nitre, tel est celui qui chante des chansons à un cœur affligé.
21
Si celui qui te hait a faim, donne-lui du pain à manger, et, s'il a soif, donne-lui de l'eau à boire;
22
car tu entasseras des charbons ardents sur sa tête, et l'Éternel te le rendra.
23
Le vent du nord enfante les averses; et les visages indignés, une langue qui médit en secret.
24
Mieux vaut habiter sur le coin d'un toit, qu'une femme querelleuse et une maison en commun.
25
Les bonnes nouvelles d'un pays éloigné sont de l'eau fraîche pour une âme altérée.
26
Le juste qui chancelle devant le méchant est une fontaine trouble et une source corrompue.
27
Manger beaucoup de miel n'est pas bon, et s'occuper de sa propre gloire n'est pas la gloire.
28
L'homme qui ne gouverne pas son esprit est une ville en ruine, sans murailles.
Přísloví
Kapitel 25
1
Jaké i tato jsou přísloví Šalomounova, kteráž shromáždili muži Ezechiáše, krále Judského:
2
Sláva Boží jest skrývati věc, ale sláva králů zpytovati věc.
3
Vysokosti nebes, a hlubokosti země, a srdce králů není žádného vystižení.
4
Jako když bys odjal trůsku od stříbra, ukáže se slevači nádoba čistá:
5
Tak když odejmeš bezbožného od oblíčeje králova, tedy utvrzen bude v spravedlnosti trůn jeho.
6
Nestavěj se za znamenitého před králem, a na místě velikých nestůj.
7
Nebo lépe jest, aťby řečeno bylo: Vstup sem, nežli abys snížen byl před knížetem; což vídávají oči tvé.
8
Nevcházej v svár kvapně, tak abys naposledy něčeho se nedopustil, kdyby tě zahanbil bližní tvůj.
9
Srovnej při svou s bližním svým, a tajné věci jiného nevyjevuj,
10
Aťby lehkosti neučinil ten, kdož by to slyšel, až by i zlá pověst tvá nemohla jíti nazpět.
11
Jablka zlatá s řezbami stříbrnými jest slovo propověděné případně.
12
Náušnice zlatá a ozdoba z ryzího zlata jest trestatel moudrý u toho, jenž poslouchá.
13
Jako studenost sněžná v čas žně, tak jest posel věrný těm, kteříž jej posílají; nebo duši pánů svých očerstvuje.
14
Jako oblakové a vítr bez deště, tak člověk, kterýž se chlubí darem lživým.
15
Snášelivostí nakloněn bývá vývoda, a jazyk měkký láme kosti.
16
Nalezneš-li med, jez, pokudž by dosti bylo tobě, abys snad nasycen jsa jím, nevyvrátil ho.
17
Zdržuj nohu svou od domu bližního svého, aby syt jsa tebe, neměl tě v nenávisti.
18
Kladivo a meč a střela ostrá jest každý, kdož mluví falešné svědectví proti bližnímu svému.
19
Zub vylomený a noha vytknutá jest doufání v převráceném v den úzkosti.
20
Jako ten, kdož svláčí oděv v čas zimy, a ocet lije k sanitru, tak kdož zpívá písničky srdci smutnému.
21
Jestliže by lačněl ten, jenž tě nenávidí, nakrm jej chlebem, a žíznil-li by, napoj jej vodou.
22
Nebo uhlí řeřavé shromáždíš na hlavu jeho, a Hospodin odplatí tobě.
23
Vítr půlnoční zplozuje déšť, a tvář hněvivá jazyk tajně utrhající.
24
Lépe jest bydliti v koutě na střeše, nežli s ženou svárlivou v domě společném.
25
Voda studená duši ustalé jest novina dobrá z země daleké.
26
Studnice nohami zakalená a pramen zkažený jest spravedlivý z místa svého před bezbožným vystrčený.
27
Jísti mnoho medu není dobře; tak zpytování slávy jejich není slavné.
28
Město rozbořené beze zdi jest muž, kterýž nemá moci nad duchem svým.