Vergleichen
Jobu 8
Gekoppeltes ScrollenBeide Spalten scrollen gemeinsam
Jobu
Kapitel 8
1
Bildan iz Šuaha progovori tad i reče:
2
“Dokad ćeš jošte govoriti tako, dokle će ti riječ kao vihor biti?
3
TÓa zar može Bog pravo pogaziti, može li pravdu izvrnut' Svesilni?
4
Ako mu djeca tvoja sagriješiše, preda ih zato bezakonju njinu.
5
Al' ako Boga potražiš iskreno i od Svesilnog milost ti izmoliš;
6
ako li budeš čist i neporočan, odsad će svagda on nad tobom bdjeti i obnovit će kuću pravedniku.
7
Bit će malena tvoja sreća prošla prema budućoj što te očekuje.
8
No pitaj samo prošle naraštaje, na mudrost pređa njihovih pripazi.
9
Od jučer mi smo i ništa ne znamo, poput sjene su na zemlji nam dani.
10
Oni će te poučit' i reći ti, iz srca će svog izvući besjede:
11
'Izvan močvare zar će rogoz nići? Zar će bez vode trstika narasti?
12
Zeleni se sva, al' i nekošena usahne prije svake druge trave.
13
To je kob svakog tko Boga zaboravi; tako propada nada bezbožnika:
14
Nit je tanana njegovo uzdanje, a ufanje mu kuća paukova.
15
Nasloni li se, ona mu se ljulja, prihvati li se, ona mu se ruši.
16
Zeleni se i sav na suncu buja, vrt su mu cio mladice prerasle.
17
Svojim korijenjem krš je isprepleo te život crpe iz živa kamena.
18
A kad ga s mjesta njegova istrgnu, ono ga niječe: 'Nikada te ne vidjeh!'
19
I evo gdje na putu sada trune dok drugo bilje već niče iz zemlje.
20
Ne, Bog neće odbacit' neporočne, niti će rukom poduprijet' opake.
21
Smijeh će ti opet ispuniti usta, s usana će odjeknuti klicanje.
22
Dušmane će ti odjenut' sramota i šatora će nestat' zlikovačkog.'”
Jób
Kapitel 8
1
Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl:
2
Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný?
3
Což by Bůh silný neprávě soudil, a Všemohoucí což by převracel spravedlnost?
4
Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich.
5
Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil,
6
A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé.
7
A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně.
8
Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich.
9
(Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)
10
Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov?
11
Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody?
12
Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá.
13
Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.
14
Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka.
15
Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží.
16
Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají.
17
Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se.
18
A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě:
19
Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá.
20
Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává:
21
Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním,
22
Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.