Vergleichen
Mudre izreke 17
Gekoppeltes ScrollenBeide Spalten scrollen gemeinsam
Mudre izreke
Kapitel 17
1
Bolji je zalogaj suha kruha s mirom nego sa svađom kuća puna žrtvene pečenke.
2
Razuman sluga vlada nad sinom sramotnim i s braćom će dijeliti baštinu.
3
Taljika je za srebro i peć za zlato, a srca iskušava Jahve sam.
4
Zločinac rado sluša usne prijevarne, i lažac spremno prisluškuje pogubnu jeziku.
5
Tko se ruga siromahu, podruguje se Stvoritelju njegovu, i tko se veseli nesreći, ne ostaje bez kazne.
6
Unuci su vijenac starcima, a sinovima ures oci njihovi.
7
Ne dolikuje budali uzvišena besjeda, a još manje odličniku usne lažljive.
8
Dar je čarobni kamen u očima onoga koji ga daje: kamo se god okrene, uspijeva.
9
Tko prikriva prijestup, traži ljubav, a tko glasinu širi, razgoni prijatelje.
10
Razumna se ukor jače doima nego bezumna stotina udaraca.
11
Opak čovjek ide samo za zlom, ali se okrutan glasnik šalje na nj.
12
Bolje je nabasati na medvjedicu kojoj ugrabiše mlade nego na bezumnika u njegovoj ludosti.
13
Tko dobro zlom uzvraća neće ukloniti nesreću od doma svojeg.
14
Zametnuti svađu isto je kao pustiti poplavu: stoga prije nego svađa izbije, udalji se!
15
Tko opravdava krivoga i tko osuđuje pravoga, obojica su mrski Jahvi.
16
Čemu novac u ruci bezumnomu? Da njime mudrost kupi, kad nema razbora!
17
Prijatelj ljubi u svako vrijeme, a u nevolji i bratom postaje.
18
Nerazuman čovjek daje ruku i jamči pred svojim bližnjim.
19
Grijeh ljubi tko ljubi svađu, i tko visoko diže svoja vrata, traži propast.
20
Opak srcem ne nalazi sreće, i komu je jezik zao, zapada u nesreću.
21
Tko rodi bezumna, na tugu mu je; a nije veseo ni otac budale.
22
Veselo je srce izvrstan lijek, a neveseo duh suši kosti.
23
Opaki prima dar iz njedara da bi iskrivio putove pravici.
24
Razuman ima mudrost pred sobom, a bezumniku su oči na kraj zemlje.
25
Briga je ocu bezuman sin i žalost roditeljki svojoj.
26
Ne valja kažnjavati pravednika, a nije pravo ni tući odličnike.
27
Tko usteže svoje riječi, razumije mudrost, i razuman je čovjek mirna duha.
28
I luđak se smatra mudrim kada šuti i razumnim kad susteže svoje usne.
Přísloví
Kapitel 17
1
Lepší jest kus chleba suchého s pokojem, nežli dům plný nabitých hovad s svárem.
2
Služebník rozumný panovati bude nad synem, kterýž jest k hanbě, a mezi bratřími děliti bude dědictví.
3
Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, ale srdcí Hospodin.
4
Zlý člověk pozoruje řečí nepravých, a lhář poslouchá jazyka převráceného.
5
Kdo se posmívá chudému, útržku činí Učiniteli jeho; a kdo se z bídy raduje, nebude bez pomsty.
6
Koruna starců jsou vnukové, a ozdoba synů otcové jejich.
7
Nesluší na blázna řeči znamenité, ovšem na kníže řeč lživá.
8
Jako kámen drahý, tak bývá vzácný dar před očima toho, kdož jej béře; k čemukoli směřuje, daří se jemu.
9
Kdo přikrývá přestoupení, hledá lásky; ale kdo obnovuje věc, rozlučuje přátely.
10
Více se chápá rozumného jedno domluvení, nežli by blázna stokrát ubil.
11
Zpurný toliko zlého hledá, pročež přísný posel na něj poslán bývá.
12
Lépe člověku potkati se s nedvědicí osiřalou, nežli s bláznem v bláznovství jeho.
13
Kdo odplacuje zlým za dobré, neodejdeť zlé z domu jeho.
14
Začátek svady jest, jako když kdo protrhuje vodu; protož prvé než by se zsilil svár, přestaň.
15
Kdož ospravedlňuje nepravého, i kdož odsuzuje spravedlivého, ohavností jsou Hospodinu oba jednostejně.
16
K čemu jest zboží v ruce blázna, když k nabytí moudrosti rozumu nemá?
17
Všelikého času miluje, kdož jest přítelem, a bratr v ssoužení ukáže se.
18
Èlověk bláznivý ruku dávaje, činí slib před přítelem svým.
19
Kdož miluje svadu, miluje hřích; a kdo vyvyšuje ústa svá, hledá potření.
20
Převrácené srdce nenalézá toho, což jest dobrého; a kdož má vrtký jazyk, upadá v těžkost.
21
Kdo zplodil blázna, k zámutku svému zplodil jej, aniž se bude radovati otec nemoudrého.
22
Srdce veselé očerstvuje jako lékařství, ale duch zkormoucený vysušuje kosti.
23
Bezbožný tajně béře dar, aby převrátil stezky soudu.
24
Na oblíčeji rozumného vidí se moudrost, ale oči blázna těkají až na konec země.
25
K žalosti jest otci svému syn blázen, a k hořkosti rodičce své.
26
Jistě že pokutovati spravedlivého není dobré, tolikéž, aby knížata bíti měli pro upřímost.
27
Zdržuje řeči své muž umělý; drahého ducha jest muž rozumný.
28
Také i blázen, mlče, za moudrého jmín bývá, a zacpávaje rty své, za rozumného.