Vergleichen
Psalmen 55
Gekoppeltes ScrollenBeide Spalten scrollen gemeinsam
Psalmen
Kapitel 55
1
Voor muziekbegeleiding; met harpen. Een leerdicht van David. Hoor toch, o God, naar mijn bidden, En wend U niet af van mijn smeken;
2
Luister naar mij, en schenk mij verhoring: Van ellende loop ik radeloos rond.
3
Ik sidder voor het geschreeuw van den vijand, En het gehuil van den boze; Want ze storten rampen over mij uit, En bestoken mij grimmig.
4
Mijn hart krimpt in mijn boezem, En doodsangst bekruipt mij;
5
Vrees en ontzetting houden mij beklemd, En de schrik grijpt mij aan.
6
Ik dacht: Had ik maar vleugels als een duif, Dan vloog ik heen, om een wijkplaats te vinden;
7
Ver, ver weg zou ik vluchten, En een rustoord zoeken in de woestijn.
8
Ik zou mij haastig in veiligheid stellen Voor de razende storm,
9
Voor de wervelstorm, Heer, En voor de stortvloed van hun tongen. Want ik zie geweld ontketend, En de strijd tegen de stad;
10
Dag en nacht trekken ze om haar heen, Over haar wallen. Daarbinnen heerst onrecht en knevelarij,
11
En de misdaad troont in haar midden; En van haar pleinen wijkt Geweld noch bedrog.
12
En was het een vijand, die mij beschimpte, Ik zou het verdragen; Of een van mijn haters, die mij hoonde, Ik zou mij verschuilen.
13
Maar gij, een man van mijn stam, Mijn vriend en mijn makker,
14
Met wien ik vertrouwelijk omging, Eendrachtig leefde in Gods huis!
15
Moge de dood ze verrassen, Zodat ze levend in het dodenrijk dalen! Want boosheid heerst in hun woning, En slechtheid in hun gemoed.
16
Maar ìk roep tot God, En Jahweh komt mij te hulp.
17
‘s Avonds, ‘s morgens en ‘s middags klaag ik en zucht ik, En Hij hoort naar mijn smeken.
18
Hij zal mij vrede schenken, mij van mijn belagers bevrijden, Al staan ze nog zo talrijk tegen mij op.
19
God verhoort mij: Hij zal ze vernederen, Hij, die van eeuwigheid op zijn troon is gezeten. Want ze zijn onverbeterlijk, En vrezen God niet;
20
Ze slaan de hand aan hun vrienden, En schenden hun trouw.
21
Hun mond is gladder dan boter, Maar vijandig hun hart; Hun woorden zijn zachter dan olie, Maar steken als dolken.
22
Werp daarom uw kommer op Jahweh, Hij zal voor u zorgen; En nooit zal Hij dulden, Dat de rechtvaardige wankelt.
23
Maar stort in het diepst van het graf, o mijn God, Die mannen van bloed en bedrog; Laat ze de helft van hun dagen niet zien, Doch laat mìj op U blijven hopen!
Žalmy
Kapitel 55
1
Přednímu kantoru na neginot, vyučující žalm Davidův.
2
Slyš, ó Bože, modlitbu mou, a neskrývej se před prosbou mou.
3
Pozoruj a vyslyš mne, neboť naříkám v úpění svém, a kormoutím se,
4
A to pro křik nepřítele, pro nátisk bezbožníka; neboť sčítají na mne lživé věci, a s vzteklostí se proti mně postavují.
5
Srdce mé bolestí ve mně, a strachové smrti připadli na mne.
6
Bázeň a strach přišel na mne, a hrůza přikvačila mne.
7
I řekl jsem: Ó bych měl křídla jako holubice, zaletěl bych a poodpočinul.
8
Aj, daleko bych se vzdálil, a přebýval bych na poušti. Sélah.
9
Pospíšil bych ujíti větru prudkému a vichřici.
10
Zkaz je, ó Pane, změť jazyk jejich, neboť jsem spatřil bezpráví a rozbroj v městě.
11
Dnem i nocí ty věci je obkličují po zdech jeho, a v prostředku jeho jest nepravost a převrácenost.
12
Těžkosti jsou u prostřed něho, aniž vychází chytrost a lest z ulic jeho.
13
Nebo ne nějaký nepřítel útržky mi činil, sic jinak snesl bych to; ani ten, kdož mne nenávidí, pozdvihl se proti mně, nebo skryl bych se před ním:
14
Ale ty, člověče mně rovný, vůdce můj a domácí můj;
15
Ješto jsme spolu mile tajné rady držívali, a do domu Božího společně chodívali.
16
Ó by je smrt náhle přikvačila, tak aby za živa sstoupiti musili do pekla; nebo jest nešlechetnost v příbytcích jejich a u prostřed nich.
17
Já pak k Bohu volati budu, a Hospodin vysvobodí mne.
18
U večer, i ráno, též o poledni modliti se, a nezbedně volati budu, až i vyslyší hlas můj.
19
Vykoupíť duši mou, tak aby v pokoji byla před válkou proti mně; nebo veliké množství bylo jich při mně.
20
Vyslyšíť Bůh silný, a je ssouží, (neboť sedí od věčnosti, Sélah), proto že nenapravují, aniž se bojí Boha.
21
Vztáhl ruce své na ty, kteříž s ním pokoj měli, a zrušil smlouvu svou.
22
Libější než máslo byla slova úst jeho, ale v srdci boj; měkčejší nad olej řeči jeho, a však byly jako mečové.
23
Uvrz na Hospodina břímě své, a onť opatrovati tě bude, aniž dopustí, aby na věky pohnut byl spravedlivý.
24
Ale onyno, ty Bože, svedeš do jámy zatracení; lidé zajisté vražedlní a lstiví nedojdou polovice dnů svých, já pak v tebe doufati budu.