Vergleichen
Psalmen 69
Gekoppeltes ScrollenBeide Spalten scrollen gemeinsam
Psalmen
Kapitel 69
1
Een psalm van David, voor den opperzangmeester, op Schoschannim. (69:2) Verlos mij, o God! want de wateren zijn gekomen tot aan de ziel.
2
(69:3) Ik ben gezonken in grondeloze modder, waar men niet kan staan; ik ben gekomen in de diepten der wateren, en de vloed overstroomt mij.
3
(69:4) Ik ben vermoeid van mijn roepen, mijn keel is ontstoken, mijn ogen zijn bezweken, daar ik ben hopende op mijn God.
4
(69:5) Die mij zonder oorzaak haten, zijn meer dan de haren mijns hoofds; die mij zoeken te vernielen, die mij om valse oorzaken vijand zijn, zijn machtig geworden; wat ik niet geroofd heb, moet ik alsdan wedergeven.
5
(69:6) O God! Gij weet van mijn dwaasheid, en mijn schulden zijn voor U niet verborgen.
6
(69:7) Laat hen door mij niet beschaamd worden, die U verwachten, o Heere, HEERE der heirscharen, laat hen door mij niet te schande worden, die U zoeken, o God Israels!
7
(69:8) Want om Uwentwil draag ik versmaadheid; schande heeft mijn aangezicht bedekt.
8
(69:9) Ik ben mijn broederen vreemd geworden, en onbekend aan mijner moeders kinderen.
9
(69:10) Want de ijver van Uw huis heeft mij verteerd; en de smaadheden dergenen, die U smaden, zijn op mij gevallen.
10
(69:11) En ik heb geweend in het vasten mijner ziel; maar het is mij geworden tot allerlei smaad.
11
(69:12) En ik heb een zak tot mijn kleed aangedaan; maar ik ben hun tot een spreekwoord geworden.
12
(69:13) Die in de poort zitten, klappen van mij; en ik ben een snarenspel dergenen, die sterken drank drinken.
13
(69:14) Maar mij aangaande, mijn gebed is tot U, o HEERE; er is een tijd des welbehagens, o God! door de grootheid Uwer goedertierenheid; verhoor mij door de getrouwheid Uws heils.
14
(69:15) Ruk mij uit het slijk, en laat mij niet verzinken; laat mij gered worden van mijn haters, en uit de diepten der wateren.
15
(69:16) Laat de watervloed mij niet overstromen, en laat de diepte mij niet verslinden; en laat den put zijn mond over mij niet toesluiten.
16
(69:17) Verhoor mij, o HEERE, want Uw goedertierenheid is goed; zie mij aan naar de grootheid Uwer barmhartigheden.
17
(69:18) En verberg Uw aangezicht niet van Uw knecht, want mij is bange; haast U, verhoor mij.
18
(69:19) Nader tot mijn ziel, bevrijd ze; verlos mij om mijner vijanden wil.
19
(69:20) Gij weet mijn versmaadheid, en mijn schaamte, en mijn schande; al mijn benauwers zijn voor U.
20
(69:21) De versmaadheid heeft mijn hart gebroken, en ik ben zeer zwak; en ik heb gewacht naar medelijden, maar er is geen; en naar vertroosters, maar heb ze niet gevonden.
21
(69:22) Ja, zij hebben mij gal tot mijn spijs gegeven; en in mijn dorst hebben zij mij edik te drinken gegeven.
22
(69:23) Hun tafel worde voor hun aangezicht tot een strik, en tot volle vergelding tot een valstrik.
23
(69:24) Laat hun ogen duister worden, dat zij niet zien; en doe hun lenden gedurig waggelen.
24
(69:25) Stort over hen Uw gramschap uit; en de hittigheid Uws toorns grijpe hen aan.
25
(69:26) Hun paleis zij verwoest; in hun tenten zij geen inwoner.
26
(69:27) Want zij vervolgen, dien Gij geslagen hebt; en maken een praat van de smart Uwer verwonden.
27
(69:28) Doe misdaad tot hun misdaad, en laat hen niet komen tot Uw gerechtigheid.
28
(69:29) Laat hen uitgedelgd worden uit het boek des levens, en met de rechtvaardigen niet aangeschreven worden.
29
(69:30) Doch ik ben ellendig en in smart; Uw heil, o God! zette mij in een hoog vertrek.
30
(69:31) Ik zal Gods Naam prijzen met gezang, en Hem met dankzegging grootmaken.
31
(69:32) En het zal den HEERE aangenamer zijn dan een os, of een gehoornde var, die de klauwen verdeelt.
32
(69:33) De zachtmoedigen, dit gezien hebbende, zullen zich verblijden; en gij, die God zoekt, ulieder hart zal leven.
33
(69:34) Want de HEERE hoort de nooddruftigen, en Hij veracht Zijn gevangenen niet.
34
(69:35) Dat Hem prijzen de hemel en de aarde, de zeeen, en al wat daarin wriemelt.
35
(69:36) Want God zal Sion verlossen, en de steden van Juda bouwen; en aldaar zullen zij wonen, en haar erfelijk bezitten;
36
(69:37) En het zaad Zijner knechten zal haar beerven; en de liefhebbers Zijns Naams zullen daarin wonen.
Žalmy
Kapitel 69
1
Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův.
2
Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.
3
Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.
4
Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.
5
Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.
6
Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.
7
Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.
8
Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.
9
Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,
10
Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.
11
Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.
12
Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.
13
Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.
14
Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.
15
Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,
16
Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.
17
Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.
18
A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.
19
Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.
20
Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.
21
Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.
22
Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.
23
Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.
24
Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.
25
Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.
26
Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.
27
Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.
28
Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.
29
Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.
30
Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.
31
I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.
32
A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.
33
To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.
34
Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.
35
Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.
36
Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží.
37
Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati.