Vergleichen
Jeremias 17
Gekoppeltes ScrollenBeide Spalten scrollen gemeinsam
Jeremias
Kapitel 17
1
“O pecado de Judá está escrito com um estilete de ferro,
e com ponta de diamante.
Está gravado na tábua do seu coração,
e nas pontas dos seus altares.
2
Até os seus filhos se lembram dos seus altares
e dos seus postes de Aserá junto às árvores verdes, sobre os altos montes.
3
Minha montanha no campo,
darei os seus bens e todos os seus tesouros como despojo,
e os seus altos, por causa do pecado, em todas as suas fronteiras.
4
Você mesmo abrirá mão da herança que eu lhe dei.
Farei com que você sirva aos seus inimigos na terra que você não conhece,
pois você acendeu um fogo na minha ira que arderá para sempre.”
5
Assim diz o SENHOR:
“Maldito é o homem que confia no homem,
que se apoia na força da carne,
e cujo coração se afasta do SENHOR.
6
Pois ele será como um arbusto no deserto,
e não verá quando o bem chegar,
mas habitará os lugares secos no ermo,
uma terra salgada e inabitada.
7
“Bendito é o homem que confia no SENHOR,
e cuja confiança está no SENHOR.
8
Pois ele será como uma árvore plantada junto às águas,
que estende as suas raízes para o ribeiro,
e não temerá quando chegar o calor,
mas a sua folha ficará verde,
e não se preocupará no ano da seca.
Nem deixará de dar fruto.
9
O coração é enganoso mais do que todas as coisas
e é extremamente corrupto.
Quem o poderá conhecer?
10
“Eu, o SENHOR, sondo a mente.
Eu provo o coração,
para dar a cada homem segundo os seus caminhos,
segundo o fruto das suas ações.”
11
Como a perdiz que choca ovos que não botou,
assim é aquele que ajunta riquezas, mas não de forma justa.
No meio dos seus dias, elas o deixarão.
No seu fim, ele será um tolo.
12
Um trono glorioso, exaltado desde o princípio,
é o lugar do nosso santuário.
13
Ó SENHOR, a esperança de Israel,
todos os que te abandonam serão envergonhados.
Aqueles que se afastam de mim serão escritos na terra,
porque abandonaram o SENHOR,
a fonte de águas vivas.
14
Cura-me, ó SENHOR, e serei curado.
Salva-me, e serei salvo;
pois tu és o meu louvor.
15
Eis que eles me perguntam:
“Onde está a palavra do SENHOR?
Que ela se cumpra agora.”
16
Quanto a mim, não me apressei em deixar de ser pastor após ti.
Não desejei o dia da calamidade. Tu o sabes.
O que saiu dos meus lábios estava diante da tua face.
17
Não sejas um terror para mim.
Tu és o meu refúgio no dia do mal.
18
Sejam envergonhados os que me perseguem,
mas não me deixes ser envergonhado.
Fiquem eles aterrorizados,
mas não me deixes ficar aterrorizado.
Traz sobre eles o dia do mal,
e destrói-os com dupla destruição.
19
Assim me disse o SENHOR: “Vá e coloque-se na porta dos filhos do povo, pela qual entram e saem os reis de Judá, e em todas as portas de Jerusalém.
20
Diga-lhes: ‘Ouçam a palavra do SENHOR, vocês, reis de Judá, todo o Judá, e todos os habitantes de Jerusalém, que entram por estas portas:
21
Assim diz o SENHOR: “Tenham cuidado, e não carreguem nenhum fardo no dia de sábado, nem o tragam pelas portas de Jerusalém.
22
Não tirem nenhum fardo de suas casas no dia de sábado. Não façam trabalho algum, mas santifiquem o dia de sábado, como ordenei aos seus pais.
23
Mas eles não ouviram. Não inclinaram os seus ouvidos, mas endureceram a sua cerviz, para não ouvirem e não receberem instrução.
24
Acontecerá que, se vocês me ouvirem diligentemente”, diz o SENHOR, “para não trazerem nenhum fardo pelas portas desta cidade no dia de sábado, mas santificarem o dia de sábado, não fazendo nele trabalho algum;
25
então entrarão pelas portas desta cidade reis e príncipes sentados no trono de Davi, andando em carruagens e montados em cavalos, eles e os seus príncipes, os homens de Judá e os habitantes de Jerusalém; e esta cidade permanecerá para sempre.
26
Eles virão das cidades de Judá, e dos arredores de Jerusalém, da terra de Benjamim, da planície, da região montanhosa e do Sul, trazendo holocaustos, sacrifícios, ofertas de cereais e incenso, e trazendo sacrifícios de ação de graças à casa do SENHOR.
27
Mas se vocês não me ouvirem para santificarem o dia de sábado, e para não carregarem fardos ao entrarem pelas portas de Jerusalém no dia de sábado, então acenderei um fogo nas suas portas, e ele devorará os palácios de Jerusalém. E não se apagará.”’”
Jeremjáš
Kapitel 17
1
Hřích Judův napsán jest pérem železným, rafijí kamene přetvrdého, vyryt jest na tabuli srdce jejich, a na rozích oltářů vašich,
2
Tak když zpomínají synové jejich na oltáře jejich i háje jejich, pod dřívím zeleným, na pahrbcích vysokých.
3
Ó horo, s tím polem jmění tvé i všecky poklady tvé vydám v rozchvátání, pro hřích výsostí tvých, ve všech končinách tvých.
4
A ty musíš lhůtu dáti z strany sebe dědictví svému, kteréž jsem byl dal tobě, a podrobím tě v službu nepřátelům tvým v zemi, o níž nevíš; nebo jste oheň zanítili v prchlivosti mé, kterýž až na věky hořeti bude.
5
Takto praví Hospodin: Zlořečený ten muž, kterýž doufá v člověka, a kterýž klade tělo za rámě své, od Hospodina pak odstupuje srdce jeho.
6
Nebo bude podobný vřesu na pustině, kterýž necítí, když co přichází dobrého, ale bývá na vyprahlých místech na poušti v zemi slatinné, a v níž se nebydlí.
7
Požehnaný ten muž, kterýž doufá v Hospodina, a jehož naděje jest Hospodin.
8
Nebo podobný bude stromu štípenému při vodách, a při potoku pouštějícímu kořeny své, kterýž necítí, když přichází vedro, ale list jeho bývá zelený, a v rok suchý nestará se, aniž přestává nésti ovoce.
9
Nejlstivější jest srdce nade všecko, a nejpřevrácenější. Kdo vyrozumí jemu?
10
Já Hospodin, kterýž zpytuji srdce, a zkušuji ledví, tak abych odplatil jednomu každému podlé cesty jeho, podlé ovoce skutků jeho.
11
Koroptva škřečí, ale nevysedí. Tak kdož dobývá statku však s křivdou, v polovici dnů svých musí opustiti jej, a naposledy bude bláznem.
12
Místo svatyně naší, stolice slavná Nejvyššího, věčně trvá.
13
Ó naděje Izraelova, Hospodine, všickni, kteříž tě opouštějí, nechť jsou zahanbeni. Kárání má v zemi této nechť jsou zapsána; nebo opustili pramen vod živých, Hospodina.
14
Uzdrav mne, Hospodine, a zdráv budu; vysvoboď mne, a vysvobozen budu, ty jsi zajisté chvála má.
15
Aj, oni říkají mi: Kdež jest to, což předpovídal Hospodin? Nechť již přijde.
16
Ješto jsem já se nevetřel, abych pastýřem byl tvým, a dne bolesti nebylť jsem žádostiv, ty víš. Cožkoli vyšlo z rtů mých, před oblíčejem tvým jest.
17
Nebudiž mi k strachu, útočiště mé jsi v čas trápení.
18
Nechť jsou zahanbeni, kteříž mne stihají, já pak ať nejsem zahanben; nechť se oni děsí, já pak ať se neděsím. Uveď na ně den trápení, a dvojím setřením setři je.
19
Takto řekl Hospodin ke mně: Jdi a postav se v bráně lidu tohoto, skrze kterouž chodívají králové Judští, a skrze kterouž vycházívají, anobrž ve všech branách Jeruzalémských,
20
A rci jim: Slyšte slovo Hospodinovo, králové Judští, i všecken Judo, a všickni obyvatelé Jeruzaléma, kteříž chodíváte skrze brány tyto:
21
Takto praví Hospodin: Vystříhejte se s pilností, abyste nenosili břemen v den sobotní, ani vnášeli skrze brány Jeruzalémské.
22
Ani nevynášejte břemen z domů svých v den sobotní, a žádného díla nedělejte, ale svěťte den sobotní, jakž jsem přikázal otcům vašim.
23
(Však neuposlechli, aniž naklonili ucha svého, ale zatvrdili šíji svou, neposlouchajíce a nepřijímajíce naučení.)
24
Stane se zajisté, jestliže s ochotností mne uposlechnete, dí Hospodin, abyste nenosili břemen skrze brány města tohoto v den sobotní, ale světili den sobotní, nedělajíce v něm žádného díla,
25
Že poberou se skrze brány města tohoto králové i knížata sedící na stolici Davidově, jezdíce na vozích i na koních, oni i knížata jejich, muži Judští a obyvatelé Jeruzalémští, a státi bude toto město až na věčnost.
26
I budou přicházeti z měst Judských a z okolí Jeruzaléma, jakož z země Beniaminovy, tak z roviny, i z té hory, i od poledne, nesouce zápal, a obět i dar s kadidlem, také i díků činění nesouce do domu Hospodinova.
27
Jestliže pak neuposlechnete mne, abyste světili den sobotní, a nenosili břemen, chodíce skrze brány Jeruzalémské v den sobotní, tedy zanítím oheň v branách jeho, kterýžto zžíře paláce Jeruzalémské, a neuhasne.