Vergleichen

Jeremias 6

Gekoppeltes ScrollenBeide Spalten scrollen gemeinsam

Jeremias

Kapitel 6
1 “Fujam para um lugar seguro, filhos de Benjamim, do meio de Jerusalém! Toquem a trombeta em Tecoa e levantem um sinal em Bete-Haquerém, pois o mal espreita do norte com grande destruição.
2 Eu destruirei a bela e delicada, a filha de Sião.
3 Pastores com seus rebanhos virão a ela. Eles armarão suas tendas contra ela ao redor. Cada um apascentará o seu rebanho no seu lugar.”
4 “Preparem a guerra contra ela! Levantem-se! Vamos subir ao meio-dia. Ai de nós! Pois o dia declina, e as sombras da tarde estão se estendendo.
5 Levantem-se! Vamos subir de noite, e vamos destruir os seus palácios.”
6 Pois o SENHOR dos Exércitos disse: “Cortem árvores, e construam uma rampa de cerco contra Jerusalém. Esta é a cidade a ser punida. Ela está cheia de opressão dentro de si.
7 Como um poço produz as suas águas, assim ela produz a sua maldade. Violência e destruição se ouvem nela. Doença e feridas estão continuamente diante de mim.
8 Aceite a instrução, Jerusalém, para que a minha alma não se afaste de você, para que eu não faça de você uma desolação, uma terra desabitada.”
9 O SENHOR dos Exércitos diz: “Eles rebuscarão completamente o remanescente de Israel como a uma videira. Passe novamente a sua mão como um colhedor de uvas pelos cestos.”
10 A quem devo falar e testemunhar, para que ouçam? Eis que os ouvidos deles são incircuncisos, e eles não podem ouvir. Eis que a palavra do SENHOR se tornou uma ofensa para eles. Eles não têm prazer nela.
11 Portanto, estou cheio da ira do SENHOR. Estou cansado de contê-la. “Derrame-a sobre as crianças na rua, e sobre a assembleia dos jovens reunidos; pois até o marido com a esposa serão levados, o idoso com aquele que é cheio de dias.
12 As casas deles serão entregues a outros, os seus campos e as suas esposas juntamente; pois estenderei a minha mão sobre os habitantes da terra, diz o SENHOR.”
13 “Pois desde o menor deles até o maior, todos são dados à cobiça. Desde o profeta até o sacerdote, todos agem com falsidade.
14 Eles também curaram a ferida do meu povo superficialmente, dizendo: ‘Paz, paz!’ quando não há paz.
15 Eles se envergonharam quando cometeram abominação? Não, eles não se envergonharam de forma alguma, nem sequer sabiam corar. Portanto, eles cairão entre os que caem. Quando eu os punir, eles serão derrubados”, diz o SENHOR.
16 O SENHOR diz: “Fiquem nos caminhos e vejam, e perguntem pelas veredas antigas: ‘Onde está o bom caminho?’ e andem nele, e vocês encontrarão descanso para as suas almas. Mas eles disseram: ‘Não andaremos nele.’
17 Eu coloquei vigias sobre vocês, dizendo: ‘Ouçam o som da trombeta!’ Mas eles disseram: ‘Não ouviremos!’
18 Portanto, ouçam, ó nações, e saiba, ó congregação, o que há entre eles.
19 Ouça, ó terra! Eis que trarei o mal sobre este povo, o próprio fruto dos seus pensamentos, porque eles não deram ouvidos às minhas palavras; e quanto à minha lei, eles a rejeitaram.
20 Para que me vem o incenso de Sabá, e a cana doce de uma terra distante? Os seus holocaustos não são aceitáveis, e os seus sacrifícios não me agradam.”
21 Portanto, o SENHOR diz: “Eis que porei pedras de tropeço diante deste povo. Os pais e os filhos juntos tropeçarão nelas. O vizinho e o seu amigo perecerão.”
22 O SENHOR diz: “Eis que um povo vem da terra do norte. Uma grande nação será despertada dos confins da terra.
23 Eles empunham o arco e a lança. Eles são cruéis, e não têm misericórdia. A voz deles ruge como o mar, e eles montam em cavalos, cada um enfileirado, como um homem para a batalha, contra você, ó filha de Sião.”
24 Nós ouvimos as notícias sobre eles. Nossas mãos se enfraquecem. A angústia tomou conta de nós, e dores como as de uma mulher em trabalho de parto.
25 Não saiam ao campo, nem andem pelo caminho; pois a espada do inimigo e o terror estão por todos os lados.
26 Ó filha do meu povo, vista-se de pano de saco, e revolva-se nas cinzas! Lamente, como por um filho único, um lamento muito amargo, pois o destruidor virá repentinamente sobre nós.
27 “Eu fiz de você um provador de metais e uma fortaleza entre o meu povo, para que você conheça e prove o caminho deles.
28 Todos eles são rebeldes obstinados, andando por aí para caluniar. Eles são bronze e ferro. Todos eles agem de forma corrupta.
29 O fole sopra com força. O chumbo é consumido no fogo. Em vão eles continuam refinando, pois os ímpios não são separados.
30 Os homens os chamarão de prata rejeitada, porque o SENHOR os rejeitou.”

Jeremjáš

Kapitel 6
1 Shromažďte se, synové Beniaminovi, z prostředku Jeruzaléma, a v Tekoa trubte trubou, a nad Betkarem vyzdvihněte korouhev; nebo viděti zlé od půlnoci, a potření veliké.
2 Panně krásné a rozkošné připodobnil jsem byl dceru Sionskou.
3 Ale přitáhnou k ní pastýři s stády svými, rozbijí proti ní stany vůkol, spase každý místo své.
4 Vyzdvihněte proti ní válku, vstaňte a přitrhněme o poledni. Běda nám, že pomíjí den, že se roztáhli stínové večerní.
5 Vstaňte a přitrhněme v noci, a zkazme paláce její.
6 Takto zajisté praví Hospodin zástupů: Nasekejte dříví, a zdělejte proti Jeruzalému náspy. Toť jest to město, kteréž navštíveno býti musí; což ho koli, jen nátisk jest u prostřed něho.
7 Jakož studnice vypryšťuje vodu svou, tak ono vypryšťuje zlost svou. Nátisk a zhoubu slyšeti v něm před oblíčejem mým ustavičně, bolest i bití.
8 Usmysl sobě, ó Jeruzaléme, aby se neodloučila duše má od tebe, abych tě neobrátil v pustinu, v zemi nebydlitelnou.
9 Takto praví Hospodin zástupů: Jistě paběrovati budou jako vinný kmen ostatek Izraele, říkajíce: Sahej rukou svou jako ten, kterýž víno zbírá do putny.
10 Komuž mluviti budu, a kým osvědčovati, aby slyšeli? Aj, neobřezané jsou uši jejich, tak že nemohou pozorovati; aj, slovo Hospodinovo mají v posměchu, a nemají líbosti v něm.
11 Protož plný jsem prchlivosti Hospodinovy, ustal jsem, drže ji v sobě. Vylita bude i na maličké vně, spolu i na shromáždění mládenců, ovšem pak muž s ženou jat bude, stařec s kmetem.
12 A dostanou se domové jejich jiným, též pole i ženy, když vztáhnu ruku svou na obyvatele této země, dí Hospodin.
13 Od nejmenšího zajisté z nich, až do největšího z nich, všickni napořád vydali se v lakomství, anobrž od proroka až do kněze všickni napořád provodí faleš.
14 A hojí potření dcery lidu mého povrchu, říkajíce: Pokoj, pokoj, ješto není žádného pokoje.
15 Styděli-liž se pak co proto, že ohavnost páchali? Aniž se lid co styděl, aniž jich proroci k zahanbení přivesti uměli. Protož padnou mezi padajícími; v čas, v němž je navštívím, klesnou, praví Hospodin.
16 Když takto říkával Hospodin: Zastavte se na cestách, a pohleďte, a vyptejte se na stezky staré, která jest cesta dobrá, i choďte po ní, a naleznete odpočinutí duši své, tedy říkávali: Nebudeme choditi.
17 Když jsem pak ustanovil nad vámi strážné, řka: Mějtež pozor na zvuk trouby, tedy říkávali: Nebudeme pozorovati.
18 Protož slyšte, ó národové, a poznej, ó shromáždění, co se děje mezi nimi.
19 Slyš, ó země: Aj, já uvedu zlé na lid tento, ovoce myšlení jejich, proto že nepozorují slov mých, ani zákona mého, ale jím pohrdají.
20 K čemuž mi kadidlo z Sáby přichází, a vonná třtina výborná z země daleké? Zápalů vašich nelibuji sobě, aniž oběti vaše jsou mi příjemné.
21 Protož takto praví Hospodin: Aj, já nakladu lidu tomuto úrazů, a zurážejí se o ně otcové, tolikéž i synové, soused i bližní jeho, a zahynou.
22 Takto praví Hospodin: Aj, lid přitáhne z země půlnoční, a národ veliký povstane od končin země.
23 Lučiště i kopí pochytí, každý ukrutný bude, a neslitují se. Hlas jejich jako moře zvučeti bude, a na koních jezditi budou, zšikovaní jako muž k boji, proti tobě, ó dcero Sionská.
24 Jakž uslyšíme pověst o něm, opadnou ruce naše; ssoužení zachvátí nás, a bolest jako rodičku.
25 Nevycházejte na pole, a na cestu nechoďte; nebo meč nepřítele a strach jest vůkol.
26 Ó dcero lidu mého, přepaš se žíní, a válej se v popele. Vydej se v kvílení, jako po synu jednorozeném, v kvílení přehořké; nebo náhle přitáhne zhoubce na nás.
27 Dal jsem tě za věži v lidu tvém, a za baštu, abys spatřoval a zkušoval cesty jejich.
28 Všickni jsou z zarputilých nejzarputilejší, chodí jako utrhač, jsou ocel a železo, všickni napořád zhoubcové jsou.
29 Prahnou měchy, od ohně mizí olovo, nadarmo ustavičně přepaluje zlatník; nebo zlé věci nemohou býti odděleny.
30 Stříbrem falešným nazovou je, nebo Hospodin zavrhl je.

Buch auswählen