Vergleichen
Lucas 24
Gekoppeltes ScrollenBeide Spalten scrollen gemeinsam
Lucas
Kapitel 24
1
Mas no primeiro dia da semana, de madrugada, elas e algumas outras foram ao sepulcro, levando as especiarias que haviam preparado.
2
Encontraram a pedra rolada do sepulcro.
3
Entraram, e não encontraram o corpo do Senhor Jesus.
4
Enquanto estavam muito perplexas com isso, eis que dois homens se puseram ao lado delas com roupas resplandecentes.
5
Amedrontadas, abaixaram o rosto para a terra. Os homens lhes disseram: “Por que vocês buscam entre os mortos aquele que vive?
6
Ele não está aqui, mas ressuscitou. Lembrem-se do que ele lhes disse quando ainda estava na Galileia,
7
dizendo que o Filho do Homem devia ser entregue nas mãos de homens pecadores, ser crucificado, e ressuscitar ao terceiro dia.”
8
Elas se lembraram das palavras dele,
9
voltaram do sepulcro e contaram todas essas coisas aos onze e a todos os outros.
10
Eram elas Maria Madalena, Joana e Maria, mãe de Tiago. As outras mulheres que estavam com elas contaram essas coisas aos apóstolos.
11
Essas palavras lhes pareceram loucura, e eles não acreditaram nelas.
12
Mas Pedro se levantou e correu ao sepulcro. Abaixando-se e olhando para dentro, viu as faixas de linho deitadas ali sozinhas, e foi para casa, admirado com o que havia acontecido.
13
Eis que dois deles estavam indo naquele mesmo dia para uma aldeia chamada Emaús, que ficava a sessenta estádios de Jerusalém.
14
Eles conversavam um com o outro sobre todas essas coisas que haviam acontecido.
15
Enquanto conversavam e discutiam entre si, o próprio Jesus se aproximou e foi com eles.
16
Mas os olhos deles foram impedidos de reconhecê-lo.
17
Ele lhes disse: “Sobre o que vocês estão conversando enquanto caminham? Por que estão tristes?”
18
Um deles, chamado Cleopas, respondeu-lhe: “Você é o único forasteiro em Jerusalém que não sabe das coisas que aconteceram lá nestes dias?”
19
Ele lhes disse: “Que coisas?” Eles lhe disseram: “As coisas a respeito de Jesus, o Nazareno, que foi um profeta poderoso em obras e palavras diante de Deus e de todo o povo;
20
e como os principais sacerdotes e os nossos governantes o entregaram para ser condenado à morte, e o crucificaram.
21
Mas nós esperávamos que fosse ele quem redimiria Israel. Sim, e além de tudo isso, hoje já é o terceiro dia desde que essas coisas aconteceram.
22
Além disso, algumas mulheres do nosso grupo nos deixaram maravilhados; tendo chegado de madrugada ao sepulcro,
23
e não achando o corpo dele, voltaram dizendo que também tinham tido uma visão de anjos, os quais disseram que ele está vivo.
24
Alguns dos nossos foram ao sepulcro e o encontraram exatamente como as mulheres haviam dito, mas não o viram.”
25
Ele lhes disse: “Ó insensatos! Como o coração de vocês é lento para crer em tudo o que os profetas falaram!
26
O Cristo não tinha que sofrer essas coisas e entrar na sua glória?”
27
Começando por Moisés e por todos os profetas, ele lhes explicou em todas as Escrituras as coisas a respeito de si mesmo.
28
Eles se aproximaram da aldeia para onde iam, e ele fez como se fosse para mais longe.
29
Eles insistiram com ele, dizendo: “Fique conosco, pois já é quase noite, e o dia está quase no fim.” Ele entrou para ficar com eles.
30
Quando ele se sentou à mesa com eles, tomou o pão e deu graças. Partindo-o, deu-o a eles.
31
Os olhos deles foram abertos e eles o reconheceram; então ele desapareceu da vista deles.
32
Eles disseram um ao outro: “Não ardia o nosso coração dentro de nós enquanto ele nos falava pelo caminho, e enquanto nos abria as Escrituras?”
33
Levantaram-se naquela mesma hora, voltaram para Jerusalém e encontraram os onze reunidos, e os que estavam com eles,
34
dizendo: “O Senhor ressuscitou de fato, e apareceu a Simão!”
35
Eles relataram as coisas que aconteceram pelo caminho, e como ele foi reconhecido por eles no partir do pão.
36
Enquanto diziam essas coisas, o próprio Jesus se pôs no meio deles e lhes disse: “Paz seja com vocês.”
37
Mas eles ficaram aterrorizados e cheios de medo, e supunham ter visto um espírito.
38
Ele lhes disse: “Por que vocês estão perturbados? Por que surgem dúvidas em seus corações?
39
Vejam as minhas mãos e os meus pés: sou eu mesmo. Toquem-me e vejam, pois um espírito não tem carne e ossos, como vocês veem que eu tenho.”
40
Tendo dito isso, ele lhes mostrou as mãos e os pés.
41
Enquanto eles ainda não acreditavam por causa da alegria, e se maravilhavam, ele lhes disse: “Vocês têm aqui alguma coisa para comer?”
42
Eles lhe deram um pedaço de peixe assado e um favo de mel.
43
Ele os tomou e comeu diante deles.
44
Ele lhes disse: “Isto é o que eu lhes falei enquanto ainda estava com vocês: que todas as coisas que estão escritas na lei de Moisés, nos profetas e nos salmos a meu respeito deviam se cumprir.”
45
Então ele lhes abriu o entendimento, para que pudessem compreender as Escrituras.
46
E lhes disse: “Assim está escrito, e assim era necessário que o Cristo sofresse e ressuscitasse dos mortos ao terceiro dia,
47
e que o arrependimento e a remissão de pecados fossem pregados em seu nome a todas as nações, começando por Jerusalém.
48
Vocês são testemunhas dessas coisas.
49
Eis que envio sobre vocês a promessa de meu Pai. Mas esperem na cidade de Jerusalém, até que sejam revestidos do poder do alto.”
50
Ele os levou para fora, até Betânia, e, levantando as mãos, os abençoou.
51
Enquanto os abençoava, apartou-se deles e foi elevado ao céu.
52
Eles o adoraram e voltaram para Jerusalém com grande alegria,
53
e estavam continuamente no templo, louvando e bendizendo a Deus. Amém.
Lukáš
Kapitel 24
1
První pak den po sobotě, velmi ráno vyšedše, přišly k hrobu, nesouce vonné věci, kteréž byly připravily, a některé jiné byly spolu s nimi.
2
I nalezly kámen odvalený od hrobu.
3
A všedše tam, nenalezly těla Pána Ježíše.
4
I stalo se, když ony se toho užasly, aj, muži dva postavili se podle nich, v rouše stkvoucím.
5
Když se pak ony bály, a sklonily tváři své k zemi, řekli k nim: Co hledáte živého s mrtvými?
6
Neníť ho tuto, ale vstalť jest. Rozpomeňte se, kterak mluvil vám, když ještě v Galilei byl,
7
Řka: Že Syn člověka musí vydán býti v ruce hříšných lidí, a ukřižován býti, a třetí den z mrtvých vstáti.
8
I rozpomenuly se na slova jeho.
9
A navrátivše se od hrobu, zvěstovaly to všecko těm jedenácti učedlníkům i jiným všechněm.
10
Byly pak ženy ty: Maria Magdaléna a Johanna a Maria matka Jakubova, a jiné některé s nimi, kteréž vypravovaly to apoštolům.
11
Ale oni měli za bláznovství slova jejich, a nevěřili jim.
12
Tedy Petr vstav, běžel k hrobu, a pohleděv do něho, uzřel prostěradla, ana sama leží. I odšel, divě se sám v sobě, co se to stalo.
13
A aj, dva z nich šli toho dne do městečka, kteréž bylo vzdálí od Jeruzaléma honů šedesáte, jemuž jméno Emaus.
14
A rozmlouvali vespolek o těch všech věcech, kteréž se byly staly.
15
I stalo se, když rozmlouvali a sebe se otazovali, že i Ježíš, přiblíživ se k nim, šel s nimi.
16
Ale oči jejich držány byly, aby ho nepoznali.
17
I řekl k nim: Které jsou to věci, o nichž rozjímáte vespolek, jdouce, a proč jste smutní?
18
A odpověděv jeden, kterémuž jméno Kleofáš, řekl jemu: Ty sám jeden jsi z příchozích do Jeruzaléma, ještos nezvěděl, co se stalo v něm těchto dnů?
19
Kterýmžto on řekl: I co? Oni pak řekli jemu: O Ježíšovi Nazaretském, kterýž byl muž prorok, mocný v slovu i v skutku, před Bohem i přede vším lidem,
20
A kterak jej vydali přední kněží a knížata naše na odsouzení k smrti, i ukřižovali jej.
21
My pak jsme se nadáli, že by on měl vykoupiti lid Izraelský. Ale nyní tomu všemu třetí den jest dnes, jakž se to stalo.
22
Ale i ženy některé z našich zděsily nás, kteréž ráno byly u hrobu,
23
A nenalezše těla jeho, přišly, pravíce, že jsou také vidění andělské viděly, kteřížto praví, že by živ byl.
24
I chodili někteří z našich k hrobu, a nalezli tak, jakž pravily ženy, ale jeho neviděli.
25
Tedy on řekl k nim: Ó blázni a zpozdilí srdcem k věření všemu tomu, což mluvili Proroci.
26
Zdaliž nemusil těch věcí trpěti Kristus a tak vjíti v slávu svou?
27
A počav od Mojžíše a všech Proroků, vykládal jim všecka ta písma, kteráž o něm byla.
28
A vtom přiblížili se k městečku, do kteréhož šli, a on potrh se, jako by chtěl dále jíti.
29
Ale oni přinutili ho, řkouce: Zůstaň s námi, nebo se již připozdívá, a den se nachýlil. I všel, aby s nimi zůstal.
30
I stalo se, když seděl s nimi za stolem, vzav chléb, dobrořečil, a lámaje, podával jim.
31
I otevříny jsou oči jejich, a poznali ho. On pak zmizel od očí jejich.
32
I řekli vespolek: Zdaliž srdce naše v nás nehořelo, když mluvil nám na cestě a otvíral nám písma?
33
A vstavše v tu hodinu, vrátili se do Jeruzaléma, a nalezli shromážděných jedenácte, a ty, kteříž s nimi byli,
34
Ani praví: Že vstal Pán právě, a ukázal se Šimonovi.
35
I vypravovali oni také to, co se stalo na cestě, a kterak ho poznali v lámání chleba.
36
A když oni o tom rozmlouvali, postavil se Ježíš uprostřed nich, a řekl jim: Pokoj vám.
37
Oni pak zhrozivše se a přestrašeni byvše, domnívali se, že by ducha viděli.
38
I dí jim: Co se strašíte a myšlení vstupují na srdce vaše?
39
Vizte ruce mé i nohy mé, žeť v pravdě já jsem. Dotýkejte se a vizte; neboť duch těla a kostí nemá, jako mne vidíte míti.
40
A pověděv to, ukázal jim ruce i nohy.
41
Když pak oni ještě nevěřili pro radost, ale divili se, řekl jim: Máte-li tu něco, ješto by se pojedlo?
42
A oni podali jemu kusu ryby pečené a plástu strdi.
43
A vzav to, pojedl před nimi,
44
A řekl jim: Tatoť jsou slova, kteráž jsem mluvil vám, ještě byv s vámi: Že se musí naplniti všecko, což psáno jest v Zákoně Mojžíšově a v Prorocích i v Žalmích o mně.
45
Tedy otevřel jim mysl, aby rozuměli Písmům.
46
A řekl jim: Že tak psáno jest a tak musil Kristus trpěti, a třetího dne z mrtvých vstáti,
47
A aby bylo kázáno ve jménu jeho pokání a odpuštění hříchů mezi všemi národy, počna od Jeruzaléma.
48
Vy jste pak svědkové toho.
49
A aj, já pošli zaslíbení Otce svého na vás. Vy pak čekejte v městě Jeruzalémě, dokudž nebudete oblečeni mocí s výsosti.
50
I vyvedl je ven až do Betany, a pozdvih rukou svých, dal jim požehnání.
51
I stalo se, když jim žehnal, bral se od nich, a nesen jest do nebe.
52
A oni poklonivše se jemu, navrátili se do Jeruzaléma s radostí velikou.
53
A byli vždycky v chrámě, chválíce a dobrořečíce Boha. Amen.