Vergleichen
Salmos 39
Gekoppeltes ScrollenBeide Spalten scrollen gemeinsam
Salmos
Kapitel 39
1
Ao Mestre de Música. Para Jedutum. Salmo de Davi. Eu disse: “Vigiarei os meus caminhos, para não pecar com a minha língua.
Guardarei a minha boca com um freio enquanto o ímpio estiver diante de mim.”
2
Fiquei mudo, em silêncio.
Calei-me até mesmo sobre o que é bom.
Mas a minha dor se agravou.
3
Meu coração ardia dentro de mim.
Enquanto eu meditava, o fogo se acendeu.
Então falei com a minha língua:
4
“SENHOR, mostra-me o meu fim,
e qual é a medida dos meus dias.
Faze-me saber quão frágil eu sou.
5
Eis que fizeste os meus dias da largura de palmos.
O tempo da minha vida é como nada diante de ti.
Certamente todo homem não passa de um sopro.” Selá.
6
“Certamente todo homem anda como uma sombra.
Certamente em vão eles se agitam.
Ele amontoa riquezas, e não sabe quem as recolherá.
7
Agora, Senhor, o que eu espero?
A minha esperança está em ti.
8
Livra-me de todas as minhas transgressões.
Não me faças o alvo da zombaria dos tolos.
9
Fiquei mudo.
Não abri a minha boca,
porque tu o fizeste.
10
Remove de mim o teu flagelo.
Estou consumido pelo golpe da tua mão.
11
Quando repreendes e corriges o homem por causa da iniquidade,
tu consomes a sua riqueza como a traça.
Certamente todo homem não passa de um sopro.” Selá.
12
“Ouve a minha oração, SENHOR, e dá ouvidos ao meu clamor.
Não fiques em silêncio diante das minhas lágrimas.
Pois sou um estrangeiro contigo,
um peregrino, como todos os meus antepassados foram.
13
Oh, poupa-me, para que eu recupere as forças,
antes que eu me vá e não exista mais.”
Žalmy
Kapitel 39
1
Přednímu zpěváku Jedutunovi, žalm Davidův.
2
Řekl jsem: Ostříhati budu cest svých, abych nezhřešil jazykem svým; pojmu v uzdu ústa svá, dokudž bude bezbožník přede mnou.
3
Mlčením byl jsem k němému podobný, umlčel jsem se i spravedlivého odporu, ale bolest má více zbouřena jest.
4
Hořelo ve mně srdce mé, roznícen jest oheň v přemyšlování mém, tak že jsem mluvil jazykem svým, řka:
5
Dej mi znáti, Hospodine, konec života mého, a odměření dnů mých jaké jest, abych věděl, jak dlouho trvati mám.
6
Aj, na dlaň odměřil jsi mi dnů, a věk můj jest jako nic před tebou, a jistě žeť není než pouhá marnost každý člověk, jakkoli pevně stojící. Sélah.
7
Jistě tak pomíjí člověk jako stín, nadarmo zajisté kvaltuje se; shromažďuje, a neví, kdo to pobéře.
8
Načež bych tedy nyní očekával, Pane? Očekávání mé jest na tebe.
9
A protož ode všech přestoupení mých vysvoboď mne, za posměch bláznu nevystavuj mne.
10
Oněměl jsem, a neotevřel úst svých, proto že jsi ty učinil to.
11
Odejmi ode mne metlu svou, nebo od švihání ruky tvé docela zhynul jsem.
12
Ty, když žehráním pro nepravost tresceš člověka, hned jako mol k zetlení přivodíš zdárnost jeho; marnost zajisté jest všeliký člověk. Sélah.
13
Vyslyšiž modlitbu mou, Hospodine, a volání mé přijmi v uši své; neodmlčujž se kvílení mému, nebo jsem příchozí a podruh u tebe, jako i všickni otcové moji.
14
Ponechej mne, ať se posilím, prvé než bych se odebral, a již zde více nebyl.