Vergleichen
Četvrta knjiga Mojsijeva koja se zove Brojevi 22
Gekoppeltes ScrollenBeide Spalten scrollen gemeinsam
Četvrta knjiga Mojsijeva koja se zove Brojevi
Kapitel 22
1
Odatle se podigoše sinovi Izrailjevi, i stadoše u logor u polju moavskom s one strane Jordana prema Jerihonu.
2
I vide Valak, sin Seforov sve što učini Izrailj Amoreju.
3
I uplaši se Moav od naroda veoma; jer ga beše mnogo, i prituži Moavu od sinova Izrailjevih.
4
Pa reče Moav starešinama madijanskim: Sada će ova množina pojesti sve što je oko nas kao vo travu u polju. A Valak, sin Seforov beše u ono vreme car moavski.
5
I posla poslanike k Valamu, sinu Veorovom u Faturu, koja je na reci u zemlji naroda njegovog, govoreći: Evo narod iziđe iz Misira, evo prekrilo je zemlju, i stoji prema meni.
6
Nego hodi, prokuni mi ovaj narod, jer je jači od mene, e da bih mu odoleo i pobio ga ili isterao iz zemlje ove; jer znam, koga blagosloviš biće blagosloven, a koga prokuneš biće proklet.
7
I otidoše starešine moavske i starešine madijanske noseći darove za vračanje; i dođoše k Valamu, i kazaše mu reči Valakove.
8
A on im reče: Ostanite ovde ovu noć, i odgovoriću vam kako mi Gospod kaže. I ostaše knezovi moavski kod Valama.
9
A Bog dođe k Valamu i reče mu: Kakvi su to ljudi kod tebe?
10
I reče Valam Bogu: Valak sin Seforov, car moavski, posla ih k meni govoreći:
11
Evo narod iziđe iz Misira i prekrili zemlju; nego hodi, prokuni mi ga, e da bih ga nadbio i oterao ga.
12
A Bog reče Valamu: Ne idi s njima, niti kuni taj narod, jer je blagosloven.
13
I ujutru ustavši Valam reče knezovima Valakovim; vratite se u svoju zemlju jer mi ne da Bog da idem s vama.
14
I ustavši knezovi moavski dođoše k Valaku, i rekoše: Ne hte Valam poći s nama.
15
Tada opet posla Valak više knezova i veće od prvih.
16
I oni došavši k Valamu rekoše mu: Ovako veli Valak, sin Seforov: Nemoj se zatezati, molim te, nego dođi k meni.
17
Jer ću te dobro darivati, i šta mi god kažeš činiću; zato dođi, molim te, prokuni mi ovaj narod.
18
A Valam odgovori i reče slugama Valakovim: Da mi da Valak kuću svoju punu srebra i zlata, ne bih mogao prestupiti reči Gospoda Boga svog da učinim šta malo ili veliko.
19
Ali opet ostanite ovde i vi ovu noć da vidim šta će mi sada kazati Gospod.
20
I dođe Bog noću k Valamu i reče mu: Kad su došli ti ljudi da te zovu, ustani, idi s njima, ali šta ti kažem ono da činiš.
21
A ujutru ustavši Valam osamari magaricu svoju, i pođe s knezovima moavskim.
22
Ali se razgnevi Bog što on pođe; i stade anđeo Gospodnji na put da mu ne da; a on seđaše na magarici svojoj i imaše sa sobom dva momka svoja.
23
A kad magarica vide anđela Gospodnjeg gde stoji na putu s golim mačem u ruci, svrnu magarica s puta i pođe preko polja. A Valam je stade biti da je vrati na put.
24
A anđeo Gospodnji stade na stazu među vinogradima, a beše zid i odovud i odonud.
25
I magarica videći anđela Gospodnjeg pribi se uz drugi zid, i pritište nogu Valamovu o zid; a on je stade opet biti.
26
Potom anđeo Gospodnji otide dalje, i stade u tesnacu, gde ne beše mesta da se svrne ni nadesno ni nalevo.
27
I magarica videći anđela Gospodnjeg pade pod Valamom, a Valam se vrlo razljuti, i stade biti magaricu svojim štapom.
28
Tada Gospod otvori usta magarici, te ona reče Valamu: Šta sam ti učinila, te me biješ već treći put?
29
A Valam reče magarici: Što mi prkosiš? Da imam mač u ruci, sad bih te ubio.
30
A magarica reče Valamu: Nisam li tvoja magarica? Jašeš me od kako sam postala tvoja do danas; jesam li ti kad tako učinila? A on reče: Nisi.
31
Tada Gospod otvori oči Valamu, koji ugleda anđela Gospodnjeg gde stoji na putu s golim mačem u ruci. I on savi glavu i pokloni se licem svojim.
32
I reče mu anđeo Gospodnji: Zašto si bio magaricu svoju već tri puta? Evo ja iziđoh da ti ne dam, jer tvoj put nije meni po volji.
33
Kad me ugleda magarica, ona se ukloni ispred mene već tri puta; a da se nije uklonila ispred mene, tebe bih već ubio, a nju bih ostavio u životu.
34
A Valam reče anđelu Gospodnjem: Zgrešio sam, jer nisam znao da ti stojiš preda mnom na putu; ako tebi nije po volji, ja ću se vratiti.
35
A anđeo Gospodnji reče Valamu: Idi s tim ljudima, ali samo ono govori što ti ja kažem. Tada Valam otide s knezovima Valakovim.
36
A kad ču Valak da ide Valam, iziđe mu na susret u grad moavski na međi arnonskoj nakraj međe.
37
I reče Valak Valamu: Nisam li slao k tebi i zvao te? Zašto mi ne dođe? Eda li te ne mogu darivati?
38
A Valam reče Valaku: Evo sam došao k tebi; ali hoću li moći šta govoriti? Šta mi Bog metne u usta, ono ću govoriti.
39
I otide Valam s Valakom, i dođoše u grad Uzot.
40
I nakla Valak volova i ovaca, i posla Valamu i knezovima, koji behu s njim.
41
A ujutru uze Valak Valama i odvede ga na visinu Valovu, i odande mu pokaza jedan kraj naroda.
4 Mojžíšova
Kapitel 22
1
I táhli synové Izraelští a položili se na polích Moábských, nedocházeje k Jordánu, naproti Jerichu.
2
A viděl Balák, syn Seforův, všecko, co učinil Izrael Amorejskému.
3
I bál se Moáb toho lidu velmi, proto že ho bylo mnoho, a svíral se pro přítomnost synů Izraelských.
4
Protož řekl Moáb k starším Madianským: Tudíž toto množství požere všecko, což jest vůkol nás, jako sžírá vůl trávu polní. Byl pak Balák, syn Seforův, toho času králem Moábským.
5
I poslal posly k Balámovi, synu Beorovu, do města Petor, kteréž jest při řece v zemi vlasti jeho, aby povolal ho, řka: Aj, lid vyšel z Egypta, aj, přikryl svrchek země, a usazuje se proti mně.
6
Protož nyní poď medle, zlořeč mně k vůli lidu tomuto, nebo silnější mne jest; snad svítězím nad ním, a porazím jej, aneb vyženu z země této. Vím zajisté, že komuž ty žehnáš, požehnaný bude, a komuž ty zlořečíš, bude zlořečený.
7
Tedy šli starší Moábští a starší Madianští, nesouce v rukou svých peníze za zlořečení; i přišli k Balámovi, a vypravovali mu slova Balákova.
8
On pak řekl jim: Pobuďte zde přes tuto noc, a dám vám odpověd, jakž mi mluviti bude Hospodin. I zůstala knížata Moábská s Balámem.
9
Přišel pak Bůh k Balámovi a řekl: Kdo jsou ti muži u tebe?
10
Odpověděl Balám Bohu: Balák, syn Seforův, král Moábský, poslal ke mně, řka:
11
Aj, lid ten, kterýž vyšel z Egypta, přikryl svrchek země; protož nyní poď, proklň mi jej, snad svítězím, bojuje s ním, a vyženu jej.
12
I řekl Bůh k Balámovi: Nechoď s nimi, aniž zlořeč lidu tomu, nebo požehnaný jest.
13
Tedy Balám vstav ráno, řekl knížatům Balákovým: Navraťte se do země své, nebo nechce mi dopustiti Hospodin, abych šel s vámi.
14
A vstavše knížata Moábská, přišli k Balákovi a řekli: Nechtěl Balám jíti s námi.
15
Tedy opět poslal Balák více knížat a znamenitějších, nežli první.
16
Kteříž přišedše k Balámovi, řekli jemu: Toto praví Balák, syn Seforův: Nezpěčuj se, prosím, přijíti ke mně.
17
Nebo velikou ctí tě ctíti chci, a což mi koli rozkážeš, učiním; protož přiď, prosím, proklň mi lid tento.
18
Odpovídaje pak Balám, řekl služebníkům Balákovým: Byť mi pak dal Balák plný dům svůj stříbra a zlata, nemohl bych přestoupiti slova Hospodina Boha svého, a učiniti proti němu malé neb veliké věci.
19
Nyní však zůstaňte, prosím, zde i vy také této noci, abych zvěděl, co dále mluviti bude Hospodin se mnou.
20
Přišed pak Bůh k Balámovi v noci, řekl jemu: Poněvadž proto, aby povolali tě, přišli muži tito, vstana, jdi s nimi, a však což přikáži tobě, to čiň.
21
Tedy Balám vstav ráno, osedlal oslici svou, a bral se s knížaty Moábskými.
22
Ale rozpálil se hněv Boží, proto že jel s nimi, a postavil se anděl Hospodinův na cestě, aby mu překazil; on pak seděl na oslici své, maje s sebou dva služebníky své.
23
A když uzřela oslice anděla Hospodinova, an stojí na cestě, a meč jeho vytržený v ruce jeho, uhnula se s cesty, a šla polem. I bil ji Balám, aby ji navedl zase na cestu.
24
A anděl Hospodinův stál na stezce u vinice mezi dvěma zídkami.
25
Viduci pak oslice anděla Hospodinova, přitiskla se ke zdi, přitřela také nohu Balámovi ke zdi; pročež opět bil ji.
26
Potom anděl Hospodinův šel dále, a stál v úzkém místě, kdež nebylo žádné cesty k uchýlení se na pravo neb na levo.
27
A viduci oslice anděla Hospodinova, padla pod Balámem; pročež rozhněval se velmi Balám, a bil oslici kyjem.
28
I otevřel Hospodin ústa oslice, a řekla Balámovi: Cožť jsem učinila, že již po třetí mne biješ?
29
Řekl Balám k oslici: To, že jsi mne v posměch uvedla. Ó bych měl meč v rukou, jistě bych tě již zabil.
30
Odpověděla oslice Balámovi: Zdaliž nejsem oslice tvá? Jezdíval jsi na mně, jak jsi mne dostal, až do dnes; zdaliž jsem kdy obyčej měla tak činiti tobě? Kterýž odpověděl: Nikdy.
31
V tom otevřel Hospodin oči Balámovy, i uzřel anděla Hospodinova, an stojí na cestě, maje meč dobytý v ruce své; a nakloniv hlavy, poklonu učinil na tvář svou.
32
I mluvil k němu anděl Hospodinův: Proč jsi bil oslici svou po třikrát? Aj, já vyšel jsem, abych se protivil tobě; nebo uchýlil jsi se s cesty přede mnou.
33
Když viděla mne oslice, vyhnula mi již po třikrát; a byť mi se byla nevyhnula, již bych byl také tebe zabil, a jí živé nechal.
34
Odpověděl Balám andělu Hospodinovu: Zhřešilť jsem, nebo jsem nevěděl, že ty stojíš proti mně na cestě; protož nyní, jestliže se nelíbí tobě, raději navrátím se domů.
35
Řekl anděl Hospodinův k Balámovi: Jdi s muži těmi, avšak slovo, kteréž mluviti budu tobě, to mluviti budeš. Tedy šel Balám s knížaty Balákovými.
36
Uslyšev pak Balák o příchodu Balámovu, vyšel proti němu do města Moábského, kteréž bylo při řece Arnon, jenž jest při konci pomezí.
37
I řekl Balák Balámovi: Zdaliž jsem víc než jednou neposílal pro tě? Pročež jsi tedy nepřišel ke mně? Proto-li, že bych tě náležitě uctiti nemohl?
38
Odpověděl Balám Balákovi: Aj, již jsem přišel k tobě; nyní pak zdaliž všelijak budu co moci mluviti? Slovo, kteréž vložil Bůh v ústa má, to mluviti budu.
39
I bral se Balám s Balákem, a přijeli do města Husot.
40
Kdežto nabiv Balák volů a ovec, poslal k Balámovi a k knížatům, kteříž s ním byli.
41
Nazejtří pak ráno, pojav Balák Baláma, uvedl ho na výsosti modly Bál, odkudž shlédl i nejdalší díl lidu Izraelského.