Vergleichen
Jevrejima poslanica svetog apostola Pavla 11
Gekoppeltes ScrollenBeide Spalten scrollen gemeinsam
Jevrejima poslanica svetog apostola Pavla
Kapitel 11
1
Vera je, pak, tvrdo čekanje onog čemu se nadamo, i dokazivanje onog što ne vidimo.
2
Jer u njoj stari dobiše svedočanstvo.
3
Verom poznajemo da je svet rečju Božjom svršen, da je sve što vidimo iz ništa postalo.
4
Verom prinese Avelj Bogu veću žrtvu nego Kain, kroz koju dobi svedočanstvo da je pravednik, kad Bog posvedoči za dare njegove; i kroz nju on mrtav još govori.
5
Verom bi Enoh prenesen da ne vidi smrt; i ne nađe se, jer ga Bog premesti, jer pre nego ga premesti, dobi svedočanstvo da ugodi Bogu.
6
A bez vere nije moguće ugoditi Bogu; jer onaj koji hoće da dođe k Bogu, valja da veruje da ima Bog i da plaća onima koji Ga traže.
7
Verom Noje primivši zapovest i pobojavši se onog što još ne vide, načini kovčeg za spasenje doma svog, kojim osudi sav svet, i posta naslednik pravde po veri.
8
Verom posluša Avraam kad bi pozvan da iziđe u zemlju koju htede da primi u nasledstvo, i iziđe ne znajući kuda ide.
9
Verom dođe Avraam u zemlju obećanu, kao u tuđu, i u kolibama življaše s Isakom i s Jakovom, sunaslednicima obećanja tog.
10
Jer čekaše grad koji ima temelje, kome je zidar i Tvorac Bog.
11
Verom i sama Sara nerotkinja primi silu da zatrudni i rodi preko vremena starosti; jer držaše za vernog Onog koji obeća.
12
Zato se i rodiše od jednog, još gotovo mrtvog, kao zvezde nebeske mnoštvom, i kao nebrojeni pesak pokraj mora.
13
U veri pomreše svi ovi ne primivši obećanja, nego ga videvši izdaleka, i poklonivši mu se, i priznavši da su gosti i došljaci na zemlji.
14
Jer koji tako govore pokazuju da traže otačanstvo.
15
I da bi se oni opomenuli onog iz kog iziđoše, imali bi vreme da se vrate.
16
Ali sad bolje žele, to jest nebesko. Zato se Bog ne stidi njih nazvati se Bog njihov; jer im pripravi grad.
17
Verom privede Avraam Isaka kad bi kušan, i jedinorodnoga prinošaše, pošto beše primio obećanje,
18
u kome beše kazano: U Isaku nazvaće ti se seme;
19
pomislivši da je Bog kadar i iz mrtvih vaskrsnuti; zato ga i uze za priliku.
20
Verom blagoslovi Isak Jakova i Isava u stvarima koje će doći.
21
Verom blagoslovi Jakov umirući svakog sina Josifovog, i pokloni se vrhu palice njegove.
22
Verom se opominja Josif umirući izlaska sinova Izrailjevih, i zapoveda za kosti svoje.
23
Verom Mojsija, pošto se rodi, kriše tri meseca roditelji njegovi, jer videše krasno dete, i pobojaše se zapovesti careve.
24
Verom Mojsije, kad bi veliki, ne htede da se naziva sin kćeri Faraonove;
25
i volje stradati s narodom Božijim, negoli imati zemaljsku sladost greha:
26
Državši sramotu Hristovu za veće bogatstvo od svega blaga misirskog; jer gledaše na platu.
27
Verom ostavi Misir, ne pobojavši se ljutine careve; jer se držaše Onog koji se ne vidi, kao da Ga viđaše.
28
Verom učini pashu i proliv krvi, da se onaj koji gubljaše prvorođene ne dotakne do njih.
29
Verom pređoše Crveno More kao po suvoj zemlji; koje i Misirci okušavši potopiše se.
30
Verom padoše zidovi jerihonski, kad se obilazi oko njih sedam dana.
31
Verom Raav kurva ne pogibe s nevernicima, primivši uhode s mirom, i izvedavši ih drugim putem.
32
I šta ću još da kažem? Jer mi ne bi dostalo vremena kad bih stao pripovedati o Gedeonu, i o Varaku i Samsonu i Jeftaju, o Davidu i Samuilu, i o drugim prorocima,
33
koji verom pobediše carstva, učiniše pravdu, dobiše obećanja, zatvoriše usta lavovima,
34
ugasiše silu ognjenu, pobegoše od oštrica mača, ojačaše od nemoći, postaše jaki u bitkama, rasteraše vojske tuđe;
35
žene primiše svoje mrtve iz vaskrsenja; a drugi biše pobijeni, ne primivši izbavljenje, da dobiju bolje vaskrsenje;
36
a drugi ruganje i boj podnesoše, pa još i okove i tamnice;
37
kamenjem pobijeni biše, pretrveni biše, iskušani biše, od mača pomreše; idoše u kožusima i u kozjim kožama, u sirotinji, u nevolji, u sramoti;
38
kojih ne beše dostojan svet, po pustinjama potucaše se, i po gorama i po pećinama i po rupama zemaljskim.
39
I ovi svi dobivši svedočanstvo verom ne primiše obećanja;
40
jer Bog nešto bolje za nas odredi, da ne prime bez nas savršenstva.
Židům
Kapitel 11
1
Víra pak jest nadějných věcí podstata, a důvod neviditelných.
2
Pro ni zajisté svědectví došli předkové.
3
Věrou rozumíme, že učiněni jsou věkové slovem Božím, takže z ničeho jest to, což vidíme, učiněno.
4
Věrou lepší obět Bohu obětoval Abel, nežli Kain, skrze kteroužto svědectví obdržel, že jest spravedlivý, jakž sám Bůh darům jeho svědectví vydal. A skrze tu víru, již umřev, ještě mluví.
5
Věrou Enoch přenesen jest, aby neviděl smrti, a není nalezen, proto že jej Bůh přenesl. Prvé zajisté, než jest přenesen, svědectví měl, že se líbil Bohu.
6
Bez víry pak nemožné jest líbiti se Bohu; nebo přistupující k Bohu věřiti musí, že jest Bůh, a těm, kteříž ho hledají, že odplatu dává.
7
Věrou napomenut jsa od Boha Noé o tom, čehož ještě nebylo viděti, boje se, připravoval koráb k zachování domu svého; skrze kterýžto koráb odsoudil svět, a spravedlnosti té, kteráž jest z víry, učiněn jest dědicem.
8
Věrou, povolán jsa Abraham, uposlechl Boha, aby odšel na to místo, kteréž měl vzíti za dědictví; i šel, nevěda, kam příjde.
9
Věrou bydlil v zemi zaslíbené jako v cizí v staních přebývaje s Izákem a s Jákobem, spoludědici téhož zaslíbení.
10
Nebo očekával města základy majícího, jehožto řemeslník a stavitel jest Bůh.
11
Věrou také i Sára moc ku početí semene přijala, a mimo čas věku porodila, když věřila, že jest věrný ten, jenž zaslíbil.
12
A protož i z jednoho, a to již téměř umrtveného, rozplozeno jest potomků množství veliké, jako jest množství hvězd nebeských, a jako písek nesčíslný, kterýž jest na břehu mořském.
13
Podle víry zemřeli ti všickni, nevzavše zaslíbení, ale zdaleka je viděvše, jim i věřili, i je vítali, a vyznávali, že jsou hosté a příchozí na zemi.
14
Nebo ti, kteříž tak mluví, zjevně to prokazují, že vlasti hledají.
15
A jistě, kdyby se byli na onu rozpomínali, z kteréž vyšli, měli dosti času zase se navrátiti.
16
Ale oni lepší vlasti žádají, to jest nebeské. Protož i sám Bůh nestydí se slouti jejich Bohem; nebo jim připravil město.
17
Věrou obětoval Abraham Izáka, byv pokoušín, a to jednorozeného obětoval ten, kterýž byl zaslíbení přijal,
18
K němuž bylo řečeno: V Izákovi nazváno bude tobě símě,
19
Tak o tom smýšleje, že jest mocen Bůh i z mrtvých vzkřísiti; odkudžto jej jako z mrtvých vzkříšeného přijal.
20
Věrou o budoucích věcech požehnání dal Izák Jákobovi a Ezau.
21
Věrou Jákob, umíraje, každému z synů Jozefových požehnání dával, a poklonil se podepřev se na vrch hůlky své.
22
Věrou Jozef, dokonávaje, o vyjití synů Izraelských zmínku učinil, a o kostech svých poručil.
23
Věrou Mojžíš, narodiv se, ukryt byl za tři měsíce od rodičů svých, protože viděli krásné pacholátko, a nebáli se rozkazu královského.
24
Věrou Mojžíš, dorostlý již jsa, odepřel slouti synem dcery faraonovy,
25
Vyvoliv sobě raději protivenství trpěti s lidem Božím, nežli časné a hříšné pohodlí míti,
26
Větší sobě pokládaje zboží nad Egyptské poklady pohanění Kristovo; nebo prohlédal k hojné odplatě.
27
Věrou opustil Egypt, neboje se hněvu královského; nebo jako by viděl Neviditelného, tak se utvrdil.
28
Věrou slavil hod beránka a vylití krve, aby ten, jenž hubil prvorozené, nedotekl se jich.
29
Věrou přešli moře červené jako po suchu; o čež pokusivše se Egyptští, ztonuli.
30
Věrou zdi Jericha padly, když je obcházeli za sedm dní.
31
Věrou Raab nevěstka nezahynula s neposlušnými, pokojně přijavši špehéře.
32
A coť mám více praviti? Nepostačíť mi zajisté čas k vypravování o Gedeonovi, a Barákovi, a Samsonovi a Jefte, a Davidovi, a Samuelovi, a prorocích.
33
Kteříž skrze víru vybojovávali království, činili spravedlnost, docházeli zaslíbení, zacpávali ústa lvům,
34
Uhašovali moc ohně, utekli ostrosti meče, zmocněni bývali v mdlobách, silní učiněni v boji, vojska zaháněli cizozemců.
35
Ženy přijímaly mrtvé své vzkříšené. Jiní pak roztahováni jsou, neoblíbivše sobě vysvobození, aby lepšího dosáhli vzkříšení.
36
Jiní pak posměchy a mrskáním trápeni, ano i vězeními a žaláři.
37
Kamenováni jsou, sekáni, pokoušíni, mečem zmordováni; chodili v kožích ovčích a kozelčích, opuštěni, souženi, a zle s nimi nakládáno,
38
Jichžto nebyl svět hoden, po pustinách bloudíce, i po horách, a jeskyních, i v doupatech země.
39
A ti všickni svědectví dosáhše skrze víru, neobdrželi zaslíbení,
40
Protože Bůh něco lepšího nám obmýšlel, aby oni bez nás nepřišli k dokonalosti.