Vergleichen
Knjiga proroka Isaije 42
Gekoppeltes ScrollenBeide Spalten scrollen gemeinsam
Knjiga proroka Isaije
Kapitel 42
1
Evo sluge mog, koga podupirem,
izabranika mog, koji je mio duši mojoj;
metnuću Duh svoj na Njega,
sud narodima javljaće.
2
Neće vikati ni podizati,
niti će se čuti glas Njegov po ulicama.
3
Trsku stučenu neće prelomiti,
i sveštilo koje se puši neće ugasiti;
javljaće sud po istini.
4
Neće Mu dosaditi, niti će se umoriti,
dokle ne postavi sud na zemlji,
i ostrva će čekati nauku Njegovu.
5
Ovako govori Bog Gospod,
koji je stvorio nebesa i razapeo ih,
koji je rasprostro zemlju i šta ona rađa,
koji daje disanje narodu što je na njoj
i duh onima što hode po njoj:
6
Ja Gospod dozvah Te u pravdi,
i držaću Te za ruku, i čuvaću Te,
i učiniću Te da budeš zavet narodu, videlo narodima;
7
Da otvoriš oči slepima,
da izvedeš sužnje iz zatvora
i iz tamnice koji sede u tami.
8
Ja sam Gospod, to je ime moje,
i slavu svoju neću dati drugom
ni hvalu svoju likovima rezanim.
9
Evo, pređašnje dođe,
i ja javljam novo,
pre nego nastane kazujem vam.
10
Pevajte Gospodu pesmu novu,
hvalu Njegovu od kraja zemlje,
koji se plavite po moru i sve što je u njemu,
ostrva i koji živite na njima.
11
Pustinja i gradovi njeni, sela gde stanuje Kidar,
neka podignu glas,
neka pevaju koji žive po stenama,
neka klikuju savrh gora.
12
Neka daju slavu Gospodu,
i hvalu Njegovu neka javljaju po ostrvima.
13
Gospod će izaći kao junak,
podignuće revnost svoju kao vojnik,
vikaće i klikovati,
nadvladaće neprijatelje svoje.
14
Ćutah dugo, činjah se gluv, ustezah se;
ali ću sada vikati kao žena kad se porađa,
i sve ću potrti i istrebiti.
15
Opusteću gore i bregove,
i svaku travu na njima osušiću,
i od reka ću načiniti ostrva,
i jezera ću isušiti.
16
I vodiću slepe putem koji nisu znali;
vodiću ih stazama koje nisu znali;
obratiću pred njima mrak u svetlost
i šta je neravno u ravno.
To ću im učiniti,
i neću ih ostaviti.
17
Tada će se vratiti natrag i posramiti se koji se uzdaju u lik rezani,
koji govore likovima livenim: Vi ste naši bogovi.
18
Čujte, gluvi;
progledajte, slepi, da vidite.
19
Ko je slep osim sluge mog?
I ko je gluv kao poslanik moj koga šaljem?
Ko je slep kao Savršeni?
Ko je slep kao sluga Gospodnji?
20
Gledaš mnogo, ali ne vidiš;
otvorene su ti uši, ali ne čuješ.
21
Gospodu beše mio radi pravde Njegove,
učini zakon velikim i slavnim.
22
A narod je oplenjen i potlačen,
svi su koliki povezani u pećinama
i sakriveni u tamnicama;
postaše plen,
a nema nikoga da bi izbavio;
postaše grabež,
a nema nikoga da bi rekao: Vrati.
23
Ko između vas čuje ovo
i pazi i sluša za posle?
24
Ko je dao Jakova da se potlači
i Izrailja otimačima?
Nije li Gospod,
kome zgrešismo?
Jer ne hteše hoditi putevima Njegovim
niti slušaše zakon Njegov.
25
Zato izli na njih žestoku jarost svoju i silan rat,
i zapali ga unaokolo, ali on ne razume;
zapali ga, ali on ne mari.
Izajáš
Kapitel 42
1
Aj, služebník můj, na kteréhož se zpodepru, vyvolený můj, jehož libuje duše má. Ducha svého dám jemu, onť soud národům vynášeti bude.
2
Nebude křičeti, ani se vyvyšovati, ani slyšán bude vně hlas jeho.
3
Třtiny nalomené nedolomí, a lnu kouřícího se neuhasí, ale soud podlé pravdy vynášeti bude.
4
Nebude neochotný, ani přísný, dokudž soudu na zemi nevykoná, a učení jeho ostrovové očekávati budou.
5
Tak praví Bůh silný Hospodin, kterýž stvořil nebesa, a roztáhl je, kterýž rozšířil zemi, i to, což z ní pochází, kterýž dává dýchání lidu na ní, a ducha těm, jenž chodí po ní.
6
Já Hospodin povolal jsem tě v spravedlnosti, a ujal jsem tě za ruku tvou; protož ostříhati tě budu, a dám tě v smlouvu lidu, a za světlo národům,
7
Abys otvíral oči slepé, a vyvodil z žaláře vězně, a z vězení ty, kteříž sedí ve tmách.
8
Já jsem Hospodin, toť jest jméno mé, a slávy své jinému nedám, ani chvály své rytinám.
9
Aj, prvnější věci přišly, a i nové předpovídaje, dříve než se začnou, dám o nich slyšeti vám.
10
Zpívejte Hospodinu píseň novou, chvála jeho jest od končin země, kteříž se plavíte po moři, i všecko, což v něm jest, ostrovové i obyvatelé jejich.
11
Pozdvihněte hlasu pustiny i města její, i vsi, v nichž bydlí Cedar, prokřikujte obyvatelé skal, s vrchu hor volejte.
12
Vzdejte slávu Hospodinu, a chválu jeho na ostrovích zvěstujte.
13
Hospodin jako silný rek vyjde, jako muž válečný rozhorlí se, troubiti, anobrž i prokřikovati bude, a proti nepřátelům svým zmužile sobě počínati, řka:
14
Mlčel jsem dosti dlouho, činil jsem se neslyše, zdržoval jsem se, ale již jako pracující ku porodu křičeti budu, pohubím a sehltím vše pojednou.
15
V pustinu obrátím hory i pahrbky, a všelikou bylinu jejich usuším, a obrátím řeky v ostrovy, a jezera vysuším.
16
I povedu slepé po cestě, kteréž neznali, a po stezkách, kterýchž neuměli, provedu je; obrátím před nimi tmu v světlo, a co nerovného, v rovinu. Toť jest, což jim učiním, a neopustím jich.
17
Obrátí se zpět, zahanbeni budou ti, kteříž doufají v rytinu, kteříž říkají slitinám: Vy jste bohové naši.
18
Ó hluší, slyštež, a vy slepí, prohlédněte, abyste viděli.
19
Kdo jest to slepý, jediné služebník můj? A hluchý, než posel můj, kteréhož posílám? Kdo slepý tak jako dokonalý? Slepý, pravím, jako služebník Hospodinův?
20
Hledě na mnohé věci, však nesrozumívá; otevřené maje uši, však neslyší.
21
Mělť jest Hospodin líbost v něm pro spravedlnost svou, zvelebil jej zákonem, a slavného učinil.
22
Že pak lid tento obloupený jest a potlačený, jehožto mládence, což jich koli, jímají a do žalářů skrývají, že jsou dáni v loupež, aniž jest, kdo by je vytrhl, v rozchvátání, aniž jest, kdo by řekl: Navrať zase,
23
Kdo z vás ušima pozoruje toho, srozumívá tomu, aby se bedlivěji chtěl míti napotom?
24
Kdo vydal v potlačení Jákoba, a Izraele loupežníkům? Zdali ne Hospodin, proti němuž jsme zhřešili? Nebo nechtěli po cestách jeho choditi, aniž poslouchali zákona jeho.
25
A protož vylil na něj s prchlivostí hněv svůj, a násilé boje, a zapálil jej vůkol, a však nepoznal toho. Zapálil jej, pravím, a však nepřipustil toho k srdci.