Vergleichen
Knjiga proroka Jeremije 10
Gekoppeltes ScrollenBeide Spalten scrollen gemeinsam
Knjiga proroka Jeremije
Kapitel 10
1
Slušajte reč koju vam govori Gospod, dome Izrailjev.
2
Ovako veli Gospod:
Ne učite se putu kojim idu narodi,
i od znaka nebeskih ne plašite se,
jer se od njih plaše narodi.
3
Jer su uredbe u naroda taština,
jer seku drvo u šumi, delo ruku umetničkih sekirom;
4
Srebrom i zlatom ukrašuju ga,
klinima i čekićima utvrđuju ga da se ne pomiče;
5
Stoje pravo kao palme, ne govore;
treba ih nositi, jer ne mogu ići;
ne boj ih se,
jer ne mogu zla učiniti, a ne mogu ni dobra učiniti.
6
Niko nije kao Ti, Gospode;
velik si i veliko je ime Tvoje u sili.
7
Ko se ne bi Tebe bojao, care nad narodima!
Jer Tebi to pripada;
jer među svim mudracima u naroda i u svim carstvima njihovim
nema takvog kakav si Ti.
8
Nego su svi ludi i bezumni,
drvo je nauka o taštini.
9
Srebro kovano donosi se iz Tarsisa i zlato iz Ufaza,
delo umetničko i ruku zlatarskih,
odelo im je od porfire i skerleta,
sve je delo umetničko.
10
A Gospod je pravi Bog,
Bog živi i car večni,
od Njegove srdnje trese se zemlja,
i gnev Njegov ne mogu podneti narodi.
11
Ovako im recite: Bogovi, koji nisu načinili nebo ni zemlju, nestaće sa zemlje i ispod neba.
12
On je načinio zemlju silom svojom,
utvrdio vasiljenu mudrošću svojom,
i razumom svojim razastro nebesa;
13
On kad pusti glas svoj,
buče vode na nebesima,
podiže paru s krajeva zemaljskih,
pušta munje s daždem,
i izvodi vetar iz staja njegovih.
14
Svaki čovek posta bezuman od znanja,
svaki se zlatar osramoti likom rezanim,
jer su laž liveni likovi njegovi,
i nema duha u njima.
15
Taština su, delo prevarno;
kad ih pohodim, poginuće.
16
Nije takav deo Jakovljev,
jer je Tvorac svemu,
i Izrailj Mu je nasledstvo,
ime Mu je Gospod nad vojskama.
17
Pokupi iz zemlje trg svoj
ti, koja sediš u gradu.
18
Jer ovako veli Gospod:
Gle, ja ću izbaciti kao praćom stanovnike ove zemlje,
i pritesniću ih da osete.
19
Teško meni od muke moje, reći će;
ljuta je rana moja;
a ja rekoh:
To je bol, treba da ga podnosim.
20
Moj je šator opustošen
i sva uža moja pokidana,
sinovi moji otidoše od mene
i nema ih,
nema više nikoga da razapne šator moj
i digne zavese moje.
21
Jer pastiri postaše bezumni
i Gospoda ne tražiše;
zato ne biše srećni,
i sve se stado njihovo rasprša.
22
Gle, ide glas i vreva velika iz severne zemlje
da obrati gradove Judine u pustoš,
u stan zmajevski.
23
Znam, Gospode, da put čovečji nije u njegovoj vlasti
niti je čoveku koji hodi u vlasti da upravlja koracima svojim.
24
Karaj me, Gospode, ali s merom,
ne u gnevu svom, da me ne bi zatro.
25
Izlij gnev svoj na narode koji Te ne poznaju,
i na plemena koja ne prizivaju ime Tvoje,
jer proždreše Jakova, proždreše ga da ga nema,
i naselje njegovo opusteše.
Jeremjáš
Kapitel 10
1
Slyšte slovo toto, kteréž mluví k vám Hospodin, ó dome Izraelský.
2
Takto praví Hospodin: Cestě pohanů neučte se, aniž se znamení nebeských děste, neboť se jich děsí pohané.
3
Ustanovení zajisté těch národů jsou pouhá marnost. Nebo setna dřevo sekerou v lese, dílo rukou řemeslníka,
4
Stříbrem a zlatem ozdobí je, hřebíky a kladivy utvrzují je, aby se neviklalo.
5
Jsou jako palmový špalek tvrdý, ani nemluví; nošeni býti musejí, nebo choditi nemohou. Nebojtež se jich, nebo zle učiniti nemohou, aniž také dobře učiniti mohou.
6
Z nichž není žádného tobě podobného, ó Hospodine; veliký jsi, i jméno tvé veliké jest v moci.
7
Kdož by se nebál tebe, králi národů? Na tebeť zajisté to sluší, poněvadž mezi všemi mudrci národů, i ve všem království jejich nikdá nebylo podobného tobě.
8
A však ze spolka zhlupěli, a blázni jsou; z dřeva učiti se jest pouhá marnost.
9
Stříbro tažené z zámoří přivážíno bývá, a zlato z Ufaz, dílo řemeslníka a rukou zlatníka; z postavce modrého a šarlatový jest oděv jejich, všecko to jest dílo umělých.
10
Ale Hospodin jest Bůh pravý, jest Bůh živý a král věčný, před jehož prchlivostí země se třese, aniž mohou snésti národové rozhněvání jeho.
11
(Takto říkejte jim: Bohové ti, kteříž nebe ani země neučinili, nechť zahynou z země, a nechť jich není pod nebem.)
12
Kterýž učinil zemi mocí svou, kterýž utvrdil okršlek světa moudrostí svou, a opatrností svou roztáhl nebesa.
13
Kterýžto když vydává hlas, ječení vod bývá na nebi, a kterýž působí to, aby vystupovaly páry od kraje země, blýskání s deštěm přivodí, a vyvodí vítr z pokladů svých.
14
Tak zhlupěl každý člověk, že nezná toho, že zahanben bývá každý zlatník pro rytinu; nebo slitina jeho jest faleš, a není ducha v nich.
15
Marnost jsou a dílo podvodů; v čas, v němž je navštívím, zahynou.
16
Neníť podobný těmto díl Jákobův, nebo on jest stvořitel všeho; Izrael tolikéž jest pokolení dědictví toho, jehož jméno jest Hospodin zástupů.
17
Sbeř z země koupi svou, ty kteráž bydlíš v pevnosti této.
18
Nebo takto praví Hospodin: Aj, já vyhodím z praku obyvatele země této pojednou, a ssoužím je, aby shledali toto:
19
Běda mně pro setření mé, přebolestná jest rána má, ješto jsem já byl řekl: Jistě tuto nemoc budu moci snésti.
20
Stan můj popléněn jest, a všickni provazové moji potrháni jsou. Synové moji odebrali se ode mne, a není žádného; není žádného, kdo by více rozbíjel stan můj, a roztáhl kortýny mé.
21
Nebo zhlupěli pastýři, a Hospodina se nedotazovali; protož nevede se jim šťastně, a všecko stádo pastvy jejich rozptýleno jest.
22
Aj, pověst jistá přichází, a pohnutí veliké z země půlnoční, aby obrácena byla města Judská v pustinu a v příbytek draků.
23
Vím, Hospodine, že není v moci člověka cesta jeho, aniž jest v moci muže toho, kterýž chodí, aby spravoval krok svůj.
24
Kárej mne, Hospodine, však milostivě, ne v hněvě svém, abys nesetřel mne.
25
Vylí hněv svůj na ty národy, kteříž tebe neznají, a na rodiny, kteréž jména tvého nevzývají; nebo zžírají Jákoba, a tak zžírají jej, aby jej všeho sežrali, a obydlí jeho v poustku obrátili.