Vergleichen
Knjiga proroka Jezekilja 24
Gekoppeltes ScrollenBeide Spalten scrollen gemeinsam
Knjiga proroka Jezekilja
Kapitel 24
1
Potom godine devete, desetog meseca, desetog dana, dođe mi reč Gospodnja govoreći:
2
Sine čovečji, zapiši ime ovog dana, ovog istog dana; u taj dan dođe car vavilonski na Jerusalim.
3
I kaži priču tom domu odmetničkom, i reci im: Ovako veli Gospod Gospod:
pristavi lonac,
pristavi, i nalij u nj vode.
4
Složi u nj delove,
sve dobre delove,
stegno i pleće,
i napuni ga najboljih kostiju.
5
Uzmi najbolje iz stada,
i naloži kosti ispod njega,
i uzvari dobro
da se i kosti raskuvaju u njemu.
6
Jer ovako veli Gospod Gospod: Teško gradu krvničkom, loncu, na kome stoji zagorel, s kog neće da siđe zagorel; povadi deo po deo; žreb da se ne baci za nj.
7
Jer je krv njegova usred njega; na go kamen metnu je, ne proli je na zemlju da se pokrije prahom.
8
Raspalivši gnev da učinim osvetu, metnuću krv njegovu na go kamen da se ne pokrije.
9
Zato ovako govori Gospod Gospod: Teško gradu krvničkom! I ja ću naložiti velik oganj.
10
Nanesi drva, i raspali oganj, neka se straši meso, začini korenjem, i kosti neka izgore.
11
Metni ga praznog na živo ugljevlje da se ugreje i izgori bronza njegova i da se stopi u njemu nečistota njegova i da nestane zagoreli njegove.
12
Lažima dosadio mi je; zato neće izaći iz njega mnoga zagorel njegova; u oganj će zagorel njegova.
13
U nečistoti je tvojoj grdilo tvoje; jer sam te čistio, ali se ti ne očisti; nećeš se više čistiti od nečistote svoje, dokle ne namirim gnev svoj nad tobom.
14
Ja Gospod govorih; doći će, i izvršiću; neću odustati niti ću žaliti niti ću se raskajati, po putevima tvojim i po delima tvojim sudiće ti, govori Gospod Gospod.
15
Opet mi dođe reč Gospodnja govoreći:
16
Sine čovečji, evo ja ću ti uzeti želju očiju tvojih zlom, ali ne tuži ni plači, niti suza roni.
17
Nemoj uzdisati, ne žali kako biva za mrtvim, metni kapu na glavu, i obuću svoju obuj na noge, i usta svojih nemoj pokriti i hleba ničijeg ne jedi.
18
I govorih ujutru narodu, a uveče mi umre žena; i sutradan učinih kako mi beše zapoveđeno.
19
I reče mi narod: Hoćeš li nam kazati šta nam je to što radiš?
20
I odgovorih im: Dođe mi reč Gospodnja govoreći:
21
Reci domu Izrailjevom: Ovako veli Gospod Gospod: evo, ja ću oskvrniti svetinju svoju, veličanstvo sile vaše, želju očiju vaših i šta je milo duši vašoj; i sinovi će vaši i kćeri vaše koje ostaviste pasti od mača.
22
I činićete kako ja činim: usta nećete pokriti i hleba ničijeg nećete jesti;
23
i kape će vam biti na glavama i obuća na nogama; nećete tužiti ni plakati, nego ćete sa bezakonja svojih čileti i uzdisaćete jedan s drugim.
24
I Jezekilj će vam biti znak: činićete sve što on čini; kad to dođe, poznaćete da sam ja Gospod Gospod.
25
A ti, sine čovečji, u onaj dan kad im uzmem silu njihovu, radost slave njihove, želju očiju njihovih i za čim teži duša njihova, sinove njihove i kćeri njihove,
26
u taj dan ko pobegne, neće li doći k tebi da ti donese glas?
27
U taj će se dan otvoriti usta tvoja prema onom ko pobegne, i govorićeš i nećeš više biti nem; i bićeš im znak, i oni će poznati da sam ja Gospod.
Ezechiel
Kapitel 24
1
Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně léta devátého, měsíce desátého, desátého dne téhož měsíce, řkoucí:
2
Synu člověčí, napiš sobě jméno tohoto dne, vlastně dnešního dne tohoto: nebo oblehl král Babylonský Jeruzalém právě tohoto dnešního dne.
3
A předlož tomu domu zpurnému podobenství, řka k nim: Takto praví Panovník Hospodin: Přistav tento hrnec, přistav a nalej také do něho vody.
4
A sebera kusy náležité do něho, každý kus dobrý, stehno i plece, a nejlepšími kostmi napln jej.
5
Přivezmi i nejlepších bravů, a udělej oheň z kostí pod ním, způsob, ať to vře, ažby kypělo, ať se i kosti jeho rozvaří v něm.
6
Protož takto praví Panovník Hospodin: Běda městu tomu vražedlnému, hrnci, v němž zůstává připálenina jeho, z něhož, pravím, připálenina jeho nevychází. Po kusích, po kusích vytahuj z něho, nepadneť na něj los.
7
Nebo krev jest u prostřed něho. Na vysedlou skálu vystavilo ji; nevylilo jí na zemi, aby ji prach přikryl.
8
I já zanítě prchlivost k vykonání pomsty, vystavím krev na vysedlou skálu, aby nebyla přikryta.
9
Protož takto praví Panovník Hospodin: Běda městu vražedlnému, i já udělám veliký oheň,
10
Přikládaje dříví, rozněcuje oheň, v nic obraceje maso, a kořeně kořením, tak že i kosti spáleny budou.
11
A postavím ten hrnec na uhlí jeho prázdný, aby se zhřela i rozpálila měď jeho, ažby se vyvařila u prostřed něho nečistota jeho, a vyprázdnila připálenina jeho.
12
Klamy svými bylo mi těžké, protož nevyjde z něho množství šumu jeho; do ohně musí šum jeho.
13
V tvé nečistotě jest nešlechetnost, proto že jsem tě očišťoval, však nejsi očištěno. Nebudeš více očišťováno od nečistoty své, až i doložím prchlivost svou na tebe.
14
Já Hospodin mluvil jsem, dojdeť, a učiním to; neustoupímť, aniž se slituji, ani želeti budu. Podlé cest tvých a činů tvých budou tě souditi, praví Panovník Hospodin.
15
Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
16
Synu člověčí, aj, já odejmu od tebe žádost očí tvých v náhle, však nekvěl ani plač, a nechť nevycházejí slzy tvé.
17
Stonati přestaň, smutku, jakž bývá nad mrtvým, nenes, klobouk svůj vstav na sebe, a střevíce své obuj na nohy své, a nezastírej brady své, aniž pokrmu čího jez.
18
Což když jsem pověděl lidu ráno, tedy umřela žena má u večer. I učinil jsem na ráno, jakž mi rozkázáno bylo.
19
I řekl ke mně lid: Což nám neoznámíš, co tyto věci nám znamenají, kteréž činíš?
20
Tedy řekl jsem jim: Slovo Hospodinovo stalo se ke mně, řkoucí:
21
Rci domu Izraelskému: Takto praví Panovník Hospodin: Aj, já poškvrním svatyně své, vyvýšenosti síly vaší, žádosti očí vašich a toho, čehož šanuje duše vaše. Též synové vaši i dcery vaše, kterýchž jste zanechali, mečem padnou.
22
I budete tak činiti, jakž já činím. Brady nezastřete, aniž čího pokrmu jísti budete.
23
A majíce klobouky své na hlavách svých a střevíce na nohách svých, nebudete kvíliti ani plakati, ale svadnouce pro nepravosti své, úpěti budete jeden s druhým.
24
Nebo jest vám Ezechiel zázrakem. Všecko, což on činí, budete činiti, a když to přijde, tedy zvíte, že já jsem Panovník Hospodin.
25
Ty pak synu člověčí, zdali v ten den, když já odejmu od nich sílu jejich, veselé okrasy jejich, žádost očí jejich, a to, po čemž touží duše jejich, syny jejich i dcery jejich,
26
Zdali v ten den přijde k tobě ten, kdož uteče, vypravuje tu novinu?
27
V ten den otevrou se ústa tvá při přítomnosti toho, kterýž ušel, i budeš mluviti, a nebudeš více němým. Takž jim budeš zázrakem, i zvědí, že já jsem Hospodin.