Vergleichen
Knjiga proroka Joila 2
Gekoppeltes ScrollenBeide Spalten scrollen gemeinsam
Knjiga proroka Joila
Kapitel 2
1
Trubite u trubu na Sionu,
i vičite na svetoj gori mojoj,
neka drhću svi stanovnici zemaljski,
jer ide dan Gospodnji,
jer je blizu.
2
Dan, kad je mrak i tama,
dan, kada je oblak i magla;
kako se zora razastire povrh gora,
tako ide narod velik i silan,
kakvog nije bilo otkad je veka
niti će ga posle kad biti
od kolena do kolena.
3
Pred njim proždire oganj,
a za njim pali plamen;
zemlja je pred njim kao vrt edemski,
a za njim pustinja pusta,
ništa neće uteći od njega.
4
Na očima su kao konji
i trčaće kao konjici.
5
Skakaće povrh gora topoćući kao kola,
praskajući kao plamen ognjeni koji sažiže strnjiku,
kao silan narod spreman za boj.
6
Pred njim će se prepadati narodi,
svako će lice pocrneti.
7
Oni će trčati kao junaci,
kao vojnici skakaće na zid,
i svaki će ići svojim putem,
niti će odstupati sa svoje staze.
8
I jedan drugog neće tiskati,
svaki će ići svojim putem,
i na mačeve navirući neće se raniti.
9
Po gradu će hoditi,
po zidovima će trčati,
u kuće će se peti,
ulaziće kroz prozore kao lupež.
10
Pred njima će se zemlja tresti,
nebesa će se pokolebati,
sunce će i mesec pomrknuti
i zvezde će ustegnuti svetlost svoju.
11
A Gospod će pustiti glas svoj pred vojskom svojom,
jer će logor Njegov biti vrlo velik,
jer će biti silan onaj koji će izvršiti volju Njegovu;
jer će dan Gospodnji biti velik i vrlo strašan,
i ko će ga podneti?
12
Zato još govori Gospod:
Obratite se k meni svim srcem svojim
i posteći i plačući i tužeći.
13
I razderite srca svoja,
a ne haljine svoje,
i obratite se ka Gospodu Bogu svom,
jer je milostiv i žalostiv,
spor na gnev i obilan milosrđem i kaje se oda zla.
14
Ko zna, neće li se povratiti i raskajati se,
i ostaviti iza toga blagoslov,
dar i naliv za Gospoda Boga vašeg.
15
Trubite u trubu na Sionu,
naredite post,
proglasite svetkovinu.
16
Saberite narod,
osveštajte sabor,
skupite starce,
saberite decu i koja sisaju;
ženik neka iziđe iz svoje kleti
i nevesta iz ložnice svoje.
17
Između trema i oltara neka plaču sveštenici,
sluge Gospodnje,
i neka kažu:
Prosti, Gospode, narodu svom,
i ne daj nasledstvo svoje pod sramotu,
da njim ovladaju narodi;
zašto da kažu u narodima:
Gde im je Bog?
18
I Gospod će revnovati za zemlju svoju
i požaliće narod svoj.
19
I Gospod će odgovoriti
i reći će svom narodu:
Evo, ja ću vam poslati žita i vina i ulja,
i bićete ga siti,
i neću vas više dati pod sramotu među narodima.
20
Jer ću udaljiti od vas severca,
i odagnati ga u zemlju suvu i pustu,
prednju četu njegovu u istočno more,
a zadnju u more zapadno,
i podignuće se smrad njegov
i trulež će se njegov podignuti,
pošto učini velike stvari.
21
Ne boj se, zemljo,
raduj se i veseli se,
jer će Gospod učiniti velike stvari.
22
Ne bojte se, zveri poljske;
jer će se zeleneti pasišta u pustinji
i drveta će nositi rod svoj,
smokva će i loza vinova davati silu svoju.
23
I vi, sinovi sionski,
radujte se i veselite se u Gospodu Bogu svom,
jer će vam dati dažd na vreme,
i spustiće vam dažd rani i pozni na vreme.
24
I gumna će se napuniti žita,
a kace će se prelivati vinom i uljem.
25
I naknadiću vam godine
koje izjede skakavac, hrušt i crv i gusenica,
velika vojska moja,
koju slah na vas.
26
I ješćete izobila,
i bićete siti
i hvalićete ime Gospoda Boga svog,
koji učini s vama čudesa,
i narod moj neće se posramiti doveka.
27
I poznaćete da sam ja usred Izrailja,
i da sam ja Gospod Bog vaš,
i da nema drugog,
i narod moj neće se posramiti doveka.
28
I posle ću izliti duh svoj na svako telo,
i proricaće sinovi vaši i kćeri vaše,
starci će vaši sanjati sne,
mladići će vaši viđati utvare.
29
I na sluge ću i na sluškinje u one dane izliti duh svoj;
30
I učiniću čudesa na nebu i na zemlji, krv i oganj i pušenje dima.
31
Sunce će se pretvoriti u tamu i mesec u krv pre nego dođe veliki i strašni dan Gospodnji.
32
I svaki koji prizove ime Gospodnje spašće se; jer će na gori Sionu i u Jerusalimu biti spasenje, kao što je rekao Gospod, i u ostatku koji pozove Gospod.
Jóel
Kapitel 2
1
Trubte trubou na Sionu, a křičte na hoře svaté mé, nechť se třesou všickni obyvatelé této země, nebo přichází den Hospodinův, nebo blízký jest,
2
Den temnosti a mračna, den oblaku a mrákoty, jako záře jitřní rozprostřená po horách: Lid mnohý a silný, jemuž rovného nebylo od věků, aniž po něm kdy bude až do let národů i pronárodů.
3
Před tváří jeho oheň zžírati bude, a za ním plamen plápolati; před ním země tato jako zahrada Eden, ale po něm bude poušť přehrozná, a aniž bude, což by ušlo před ním.
4
Způsob jeho bude jako způsob koní, a jako jízdní, tak poběhnou.
5
Jako s hřmotem vozů po vrších hor skákati budou, jako hluk plamene ohně zžírajícího strniště, jako lid silný zšikovaný k bitvě.
6
Tváři jeho děsiti se budou lidé, všecky tváře zčernají jako hrnec.
7
Jako rekové poběhnou, jako muži váleční vstoupí na zed, a jeden každý cestou svou půjde, aniž se uchýlí z stezek svých.
8
Jeden druhého nebude tlačiti, každý silnicí svou půjde, a byť i na meč upadli, nebudou raněni.
9
Po městě těkati budou, po zdech běhati, na domy vstupovati, a okny polezou jako zloděj.
10
Před tváří jeho třásti se bude země, pohnou se nebesa, slunce i měsíc se zatmí, a hvězdy potratí blesk svůj.
11
Hospodin pak sám vydá hlas svůj před vojskem svým, proto že velmi veliký bude tábor jeho, proto že silný ten, kdož vykoná slovo jeho. (Nebo veliký bude den Hospodinův a hrozný náramně), i kdož jej bude moci snésti?
12
A protož ještě nyní dí Hospodin: Obraťte se ke mně samému celým srdcem svým, a to s postem a s pláčem i s kvílením.
13
A roztrhněte srdce vaše, a ne roucha vaše, a navraťte se k Hospodinu Bohu vašemu; neboť jest on milostivý a lítostivý, dlouhočekající a hojný v milosrdenství, a kterýž lituje zlého.
14
Kdo ví, neobrátí-li se a nebude-li želeti, a nezůstaví-li po něm požehnání, oběti suché a mokré Hospodinu Bohu vašemu.
15
Trubte trubou na Sionu, uložte půst, svolejte shromáždění.
16
Shromažďte lid, posvěťte shromáždění, shromažďte starce, shromažďte maličké i ty, jenž prsí požívají; nechť vyjde ženich z pokojíka svého a nevěsta z schrany své.
17
Kněží, služebníci Hospodinovi, ať plačí mezi síňcí a oltářem, a řeknou: Odpusť, ó Hospodine, lidu svému, a nevydávej dědictví svého v pohanění, tak aby nad nimi panovati měli pohané. Proč mají říkati mezi národy: Kde jest Bůh jejich?
18
I bude horlivou milostí zažžen Hospodin k zemi své, a slituje se nad lidem svým.
19
A ohlásí se Hospodin, a řekne lidu svému: Aj, já pošli vám obilé, mest a olej, i budete jím nasyceni, aniž vás vydám více v pohanění mezi pohany.
20
Nebo půlnoční vojsko vzdálím od vás, a zaženu je do země vyprahlé a pusté, přední houf jeho k moři východnímu, konec pak jeho k moři nejdalšímu; i vzejde z něho smrad a puch, jakžkoli sobě mocně počíná.
21
Neboj se země, plésej a vesel se; neboť mocně dělati bude Hospodin dílo své.
22
Nebojtež se zvířátka polí mých; neboť se zotaví pastviska na poušti, a stromoví přinese ovoce své, fík i vinný kmen vydadí moc svou.
23
I vy, synové Sionští, plésejte a veselte se v Hospodinu Bohu vašem; nebo vám dá déšť příhodný, a sešle vám déšť hojný, podzimní i jarní, v čas.
24
I budou naplněny stodoly obilím, a oplývati budou presové mstem a olejem.
25
A tak nahradím vám léta, kteráž sežraly kobylky, brouci, chroustové a housenky, vojsko mé veliké, kteréž jsem posílal na vás.
26
Budete zajisté míti co jísti, a nasyceni jsouce, chváliti budete jméno Hospodina Boha svého, kterýž učinil s vámi divné věci, aniž zahanben bude lid můj na věky.
27
A poznáte, že já jsem u prostřed Izraele, a že já Hospodin jsem Bohem vaším, a že není žádného jiného; neboť nebude zahanben lid můj na věky.
28
I stane se potom, že vyleji Ducha svého na všeliké tělo, a budou prorokovati synové vaši i dcery vaše; starci vaši sny mívati budou, mládenci vaši vidění vídati budou.
29
Nýbrž i na služebníky a na služebnice v těch dnech vyleji Ducha svého,
30
A ukáži zázraky na nebi i na zemi, krev a oheň a sloupy dymové.
31
Slunce obrátí se v tmu a měsíc v krev, prvé než přijde den Hospodinův veliký a hrozný,
32
A však stane se, že kdož by koli vzýval jméno Hospodinovo, vysvobozen bude; nebo na hoře Sion a v Jeruzalémě bude vysvobození, jakož pověděl Hospodin, totiž v ostatcích, kterýchž povolá Hospodin.