Vergleichen
Knjiga proroka Miheja 7
Gekoppeltes ScrollenBeide Spalten scrollen gemeinsam
Knjiga proroka Miheja
Kapitel 7
1
Teško meni!
Jer sam kao kad se obere letina,
kao kad se pabirči posle branja vinogradskog;
nema grozda za jelo,
ranog voća želi duša moja.
2
Nesta pobožnog sa zemlje
i nema pravog među ljudima,
svi vrebaju krv,
svaki lovi brata svog mrežom.
3
Da čine zlo obema rukama što više mogu,
ište knez;
i sudija sudi za platu,
i ko je velik govori opačinu duše svoje,
i spleću je.
4
Najbolji je između njih kao trn,
najpraviji je gori od trnjaka;
dan stražara tvojih,
pohođenje tvoje dođe,
sada će se smesti.
5
Ne verujte prijatelju,
ne oslanjajte se na vođu;
od one koja ti na krilu leži,
čuvaj vrata usta svojih.
6
Jer sin grdi oca,
kći ustaje na mater svoju,
snaha na svekrvu svoju,
neprijatelji su čoveku domaći njegovi.
7
Ali ja ću Gospoda pogledati,
čekaću Boga spasenja svog;
uslišiće me Bog moj.
8
Nemoj mi se radovati, neprijateljice moja;
ako padoh, ustaću;
ako sedim u mraku,
Gospod će mi biti videlo.
9
Podnosiću gnev Gospodnji,
jer Mu zgreših,
dok ne raspravi parbu moju
i da mi pravicu;
izvešće me na videlo,
videću pravdu Njegovu.
10
Neprijateljica će moja videti,
i sram će je pokriti,
koja mi govori:
Gde je Gospod Bog tvoj?
Oči će je moje videti;
sada će se ona pogaziti kao blato na ulicama.
11
U koje se vreme sazidaju zidovi tvoji,
u to će vreme otići zapovest nadaleko;
12
U to će vreme dolaziti k tebi
od asirske do tvrdih gradova,
i od tvrdih gradova do reke,
i od mora do mora,
i od gore do gore.
13
A zemlja će biti pusta sa stanovnika svojih,
za plod dela njihovih.
14
Pasi narod svoj s palicom svojom,
stado nasledstva svog,
koje živi osamljeno u šumi,
usred Karmila;
neka pasu po Vasanu i po Galadu,
kao u staro vreme.
15
Kao u vreme kad si izašao iz zemlje misirske
pokazaću mu čudesa.
16
Narodi će videti
i postideće se od sve sile svoje;
metnuće ruku na usta,
uši će im zaglušiti.
17
Lizaće prah kao zmija;
kao bubine zemaljske drhćući izlaziće iz rupa svojih;
pritrčaće uplašeni ka Gospodu Bogu našem,
i Tebe će se bojati.
18
Ko je Bog kao Ti?
Koji prašta bezakonje
i prolazi prestupe ostatku od nasledstva svog,
ne drži do veka gnev svoj,
jer Mu je mila milost.
19
Opet će se smilovati na nas;
pogaziće naša bezakonja;
bacićeš u dubine morske sve grehe njihove.
20
Pokazaćeš istinu Jakovu, milost Avramu,
kako si se zakleo ocima našim u staro vreme.
Micheáš
Kapitel 7
1
Běda mně, že jsem jako paběrek úrod letních, jako paběrkové po vinobraní. Není žádného hroznu k jídlu, prvotiny z ovoce žádá duše má.
2
Zahynul pobožný z země této, a upřímého mezi lidmi není žádného; všickni napořád o vylití krve úklady činí, jeden každý bratra svého loví sítí.
3
Co zlého oběma rukama páchají, to aby za dobré počteno bylo. Kníže žádá, a soudce z úplatku soudí, a kdož veliký jest, ten mluví převrácenost duše své, a v hromadu ji pletou.
4
Nejlepší z nich jest jako bodlák, nejupřímější převyšuje trní. Přicházíť den strážných tvých, navštívení tvé přichází; jižť nastane zpletení jejich.
5
Nedověřujte se příteli, nedoufejte v vůdce; před tou, jenž leží v lůnu tvém, ostříhej dveří úst svých.
6
Nebo syn v lehkost uvodí otce, dcera povstává proti mateři své, nevěsta proti svegruši své, a nepřátelé jednoho každého jsou vlastní jeho.
7
Protož já na Hospodina vyhlédati budu, očekávati budu na Boha spasení svého, vyslyšíť mne Bůh můj.
8
Neraduj se ze mne, nepřítelkyně má. Upadla-liť jsem, povstanu; sedím-liť v temnostech, svítí mi Hospodin.
9
Zůřivost Hospodinovu ponesu, nebo jsem proti němu zhřešila, až se vždy zasadí o mou při, a mne zastane. Vyvedeť mne na světlo, budu viděti spravedlnost jeho.
10
Uzříť to nepřítelkyně má, a přikryje ji hanba, ješto mi říká: Kdež jest Hospodin Bůh tvůj? Oči mé podívají se na ni; jižť bude rozšlapána jako bláto na ulicích.
11
Toho dne, v němž vystaveny budou hradby tvé, toho dne daleko se rozejde výpověd.
12
Toho dne k tobě přicházeti budou i z Assyrské země až do pevností, a od pevností až k řece, a od moře k moři, a od hory k hoře.
13
A však země tato zpuštěna bude pro obyvatele své, pro ovoce činů jejich.
14
Pasiž lid svůj berlou svou, stádce dědictví svého, kteréž přebývá osamělé v lese u prostřed polí, ať spasou Bázan a Galád jako za dnů starodávních,
15
Jako za dnů v nichž jsi vyšel z země Egyptské. Ukáži jemu divné věci.
16
Což vidouce národové, styděti se budou za všecku sílu svou; vloží ruku na ústa, a uši jejich ohlechnou.
17
Lízati budou prach jako had, a jako hadové zemští s třesením polezou z děr svých; k Hospodinu Bohu našemu, předěšeni jsouce, poběhnou, a báti se tebe budou.
18
Kdo jest Bůh silný podobný tobě, kterýž by snímal nepravost a promíjel přestoupení ostatkům dědictví svého, kterýž by nedržel na věky hněvu svého, proto že líbost má v slitování se?
19
Navrátě se, slituje se nad námi, podmaní nepravosti naše; nýbrž uvržeš do hlubin mořských všecky hříchy naše.
20
Pravdomluvným se ukážeš Jákobovi, milosrdným Abrahamovi, jakož jsi přisáhl otcům našim ode dnů starodávních.