Vergleichen
Plač Jeremijin 1
Gekoppeltes ScrollenBeide Spalten scrollen gemeinsam
Plač Jeremijin
Kapitel 1
1
Kako sedi sam, posta kao udovica,
grad koji beše pun naroda!
Velik među narodima,
glava među zemljama potpade pod danak!
2
Jednako plače noću, i suze su mu na obrazima,
nema nikoga od svih koji ga ljubljahu da ga poteši;
svi ga prijatelji njegovi izneveriše,
postaše mu neprijatelji.
3
Iseli se Juda od muke i ljutog ropstva;
sedi među narodima,
ne nalazi mir;
svi koji ga goniše stigoše ga u tesnacu.
4
Putevi sionski tuže,
jer niko ne ide na praznik;
sva su vrata njegova pusta,
sveštenici njegovi uzdišu,
devojke su njegove žalosne,
i sam je jadan.
5
Protivnici njegovi postaše glava,
neprijateljima je njegovim dobro;
jer ga Gospod ucveli za mnoštvo bezakonja njegovog;
deca njegova idu u ropstvo pred neprijateljem.
6
I otide od kćeri sionske sva slava njena;
knezovi su njeni kao jeleni koji ne nalaze paše;
idu nemoćni pred onim koji ih goni.
7
Opominje se Jerusalim u muci svojoj i u jadu svom
svih milina što je imao od starine,
kad pada narod njegov od ruke neprijateljeve,
a nikoga nema da mu pomogne;
neprijatelji gledaju ga
i smeju se prestanku njegovom.
8
Teško sagreši Jerusalim,
zato posta kao nečista žena;
svi koji su ga poštovali preziru ga,
jer videše golotinju njegovu;
a on uzdiše,
i okreće se natrag.
9
Nečistota mu beše na skutovima;
nije mislio na kraj svoj;
pao je za čudo,
a nema nikoga da ga poteši.
Pogledaj, Gospode, muku moju,
jer se neprijatelj poneo.
10
Neprijatelj poseže rukom na sve drage stvari njegove,
i on gleda kako narodi ulaze u svetinju njegovu,
za koje si zapovedio da ne dolaze na sabor Tvoj.
11
Sav narod njegov uzdiše tražeći hleba,
daju dragocene stvari svoje za jelo da okrepe dušu.
Pogledaj, Gospode,
i vidi kako sam poništen.
12
Zar vam nije stalo,
svi koji prolazite ovuda?
Pogledajte i vidite,
ima li bola kakav je moj,
koji je meni dopao,
kojim me ucveli Gospod u dan žestokog gneva svog.
13
S visine pusti oganj u kosti moje,
koji ih osvoji;
razape mrežu nogama mojim,
obori me nauznako,
pustoši me,
te po vas dan tužim.
14
Svezan je rukom njegovom jaram od greha mojih,
usukani su i dođoše mi na vrat;
obori silu moju;
predade me Gospod u ruke,
iz kojih se ne mogu podignuti.
15
Polazi Gospod sve junake moje usred mene,
sazva na me sabor da potre mladiće moje;
kao grožđe u kaci izgazi Gospod devojku,
kćer Judinu.
16
Zato ja plačem, oči moje,
oči moje liju suze,
jer je daleko od mene utešitelj,
koji bi ukrepio dušu moju;
sinovi moji propadoše,
jer nadvlada neprijatelj.
17
Sion širi ruke svoje,
nema nikoga da ga teši;
Gospod zapovedi za Jakova,
te ga opkoliše neprijatelji;
Jerusalim posta među njima kao nečista žena.
18
Pravedan je Gospod,
jer se suprotih zapovesti Njegovoj;
čujte, svi narodi,
i vidite bol moj;
devojke moje i mladići moji otidoše u ropstvo.
19
Zvah prijatelje svoje,
oni me prevariše;
sveštenici moji i starešine moje pomreše u gradu
tražeći hrane da okrepe dušu svoju.
20
Pogledaj, Gospode, jer mi je tuga,
utroba mi se uskolebala,
srce se moje prevrće u meni,
jer se mnogo suprotih;
napolju učini me sirotim mač,
a kod kuće sama smrt.
21
Čuju gde uzdišem,
ali nema nikoga da me poteši;
svi neprijatelji moji čuše za nesreću moju
i raduju se što si to učinio;
dovešćeš dan koji si oglasio,
te će oni biti kao ja.
22
Neka izađe preda te sva zloća njihova,
i učini kao što si učinio meni za sve grehe moje;
jer je mnogo uzdaha mojih
i srce je moje žalosno.
Pláč
Kapitel 1
1
Ach, město tak lidné, jakť jest samotné zůstalo, a učiněno jako vdova! Nejznamenitější mezi národy, přední mezi krajinami pod plat uvedeno.
2
Ustavičně pláče v noci, a slzy jeho na lících jeho, ze všech milovníků svých nemá žádného potěšitele; všickni přátelé jeho nevěrně se k němu mají, obrátili se mu v nepřátely.
3
Zastěhoval se Juda, proto že byl trápen a u veliké porobě, však osadiv se mezi pohany, nenalézá odpočinutí; všickni, kteříž jej honí, postihají jej v těsně.
4
Cesty Siona kvílí, že žádný nepřichází k slavnosti. Všecky brány jeho zpustly, kněží jeho vzdychají, panny jeho smutné jsou, on pak sám pln jest hořkosti.
5
Nepřátelé jeho jsou hlavou, odpůrcům jeho šťastně se vede; nebo jej Hospodin zarmoutil pro množství přestoupení jeho. Maličcí jeho odešli do zajetí před oblíčejem nepřítele.
6
A tak odňata od dcery Sionské všecka okrasa její. Knížata její jsou podobná jelenům, kteříž nenalézají pastvy, a ucházejí bez moci před tím, kdož je honí.
7
Rozpomínáť se dcera Jeruzalémská ve dnech trápení svého a kvílení svého na všecka svá utěšení, kteráž mívala ode dnů starodávních, když padá lid její od ruky nepřítele, nemajíc žádného, kdo by ji retoval. Protivníciť se jí dívajíce, posmívají se klesnutí jejímu.
8
Těžce hřešila dcera Jeruzalémská, protož jako nečistá odloučena jest. Všickni, kteříž ji v poctivosti mívali, neváží jí sobě, proto že vidí nahotu její; ona pak vzdychá, obrácena jsuci zpět.
9
Nečistota její na podolcích jejích; nepamatovala na skončení své, protož patrně klesá, nemajíc žádného, kdo by ji potěšil. Popatřiž, Hospodine, na trápení mé, neboť se vyvýšil nepřítel.
10
Sáhl rukou svou nepřítel na všecky drahé věci její; nebo musí se dívati pohanům, an chodí do svatyně její, o čemž jsi byl přikázal, aby tobě nevcházeli do shromáždění.
11
Všecken lid její vzdychajíce, hledají chleba, vynakládají nejdražší věci své za pokrm k očerstvení života. Vzezřiž, Hospodine, a popatřiž, neboť jsem v nevážnosti.
12
Nic-liž vám do toho, ó všickni, kteříž tudyto jdete? Pohleďte a vizte, jest-li bolest podobná bolesti mé, kteráž jest mi učiněna, jak mne zámutkem naplnil Hospodin v den prchlivosti hněvu svého.
13
Seslal s výsosti oheň do kostí mých, kterýž opanoval je; roztáhl sít nohám mým, obrátil mne zpět, obrátil mne v pustinu, celý den neduživá jsem.
14
Tuze svázáno jest rukou jeho jho přestoupení mých, tuze spletené houžve připadly na hrdlo mé, porazilo sílu mou; vydal mne Pán v ruku nepřátel, nemohuť povstati.
15
Pošlapal Pán všecky mé silné u prostřed mne, svolal proti mně zástupy, aby potřel mládence mé, tlačil Pán presem pannu dceru Judskou.
16
Pro tyť věci já pláči, z očí mých, z očí mých tekou vody, a že jest vzdálen ode mne potěšitel, kterýž by očerstvil duši mou; synové moji jsou pohubeni, nebo ssilil se nepřítel.
17
Rozprostírá dcera Sionská ruce své, nemá žádného, kdo by ji potěšil; vzbudiltě Hospodin proti Jákobovi všudy vůkol něho nepřátely jeho, mezi nimiž jest dcera Jeruzalémská jako pro nečistotu oddělená.
18
Spravedlivý jest Hospodin, neboť jsem na odpor činila ústům jeho. Slyšte medle všickni lidé, a vizte bolest mou; panny mé i mládenci moji odebrali se do zajetí.
19
Volala jsem na milovníky své, oni oklamali mne; kněží moji a starci moji v městě pomřeli, hledajíce pokrmu, aby posilnili života svého.
20
Popatřiž, ó Hospodine, neboť mi úzko; vnitřnosti mé zkormouceny jsou, srdce mé svadne ve mně, proto že jsem na odpor velice činila. Vně meč na sirobu přivodí, v domě pouhá smrt.
21
Slýchajíť, že já vzdychám, ale není žádného, kdo by mne potěšil. Všickni nepřátelé moji slyšíce o mých bídách, radují se, že jsi to učinil, a přivedl den předohlášený, ale budouť mně podobní.
22
Nechť přijde všecka nešlechetnost jejich před oblíčej tvůj, a učiň jim, jakož jsi učinil mně pro všecka přestoupení má; neboť jsou mnohá úpění má, a srdce mé neduživé.