Vergleichen
Psalmi Davidovi 22
Gekoppeltes ScrollenBeide Spalten scrollen gemeinsam
Psalmi Davidovi
Kapitel 22
1
Načelniku pevačkom. Kad zora zabeli. Psalam Davidov. Bože, Bože moj! Zašto si me ostavio
udaljivši se od spasenja mog,
od reči vike moje?
2
Bože moj! Vičem danju, a Ti me ne slušaš,
i noću ali nemam mira.
3
Sveti, koji živiš u pohvalama Izrailjevim!
4
U Tebe se uzdaše oci naši,
uzdaše se, i Ti si ih izbavljao.
5
Tebe prizivaše, i spasavaše se;
u Tebe se uzdaše, i ne ostaše u sramoti.
6
A ja sam crv, a ne čovek;
podsmeh ljudima i rug narodu.
7
Koji me vide, svi mi se rugaju,
razvaljuju usta, mašu glavom,
8
I govore: oslonio se na Gospoda, neka mu pomogne;
neka ga izbavi, ako ga miluje.
9
Ta, Ti si me izvadio iz utrobe;
Ti si me umirio na sisi matere moje.
10
Za Tobom pristajem od rođenja,
od utrobe matere moje Ti si Bog moj.
11
Ne udaljuj se od mene;
jer je nevolja blizu, a nema pomoćnika.
12
Opteče me mnoštvo telaca;
jaki volovi vasanski opkoliše me;
13
Razvališe na me usta svoja.
Lav je gladan i riče.
14
Kao voda razlih se;
rasuše se sve kosti moje;
srce moje posta kao vosak,
rastopilo se u meni.
15
Sasuši se kao crep krepost moja,
i jezik moj prionu za grlo,
i u prah smrtni mećeš me.
16
Opkoliše me psi mnogi;
četa zlikovaca ide oko mene,
probodoše ruke moje i noge moje.
17
Mogao bih izbrojati sve kosti svoje.
Oni gledaju, i od mene načiniše stvar za gledanje.
18
Dele haljine moje među sobom,
i za dolamu moju bacaju žreb.
19
Ali Ti, Gospode, ne udaljuj se.
Silo moja, pohitaj mi u pomoć.
20
Izbavi od mača dušu moju,
od psa jedinicu moju.
21
Sačuvaj me od usta lavovih,
i od rogova bivolovih,
čuvši, izbavi me.
22
Kazujem ime Tvoje braći;
usred skupštine hvaliću Te.
23
Koji se bojite Gospoda, hvalite Ga.
Sve seme Jakovljevo! Poštuj Ga.
Boj Ga se, sve seme Izrailjevo!
24
Jer se ne ogluši molitve ništeg niti je odbi;
ne odvrati od njega lice svoje,
nego ga usliši kad Ga zazva.
25
Tebe ću hvaliti na skupštini velikoj;
zavete svoje svršiću pred onima koji se Njega boje.
26
Neka jedu ubogi i nasite se,
i neka hvale Gospoda koji Ga traže;
živo da bude srce vaše doveka.
27
Opomenuće se i obratiće se ka Gospodu svi krajevi zemaljski,
i pokloniće se pred Njim sva plemena neznabožačka.
28
Jer je Gospodnje carstvo;
On vlada narodima.
29
Ješće i pokloniće se svi pretili na zemlji;
pred Njim će pasti svi koji silaze u prah,
koji ne mogu sačuvati dušu svoju u životu.
30
Seme će njihovo služiti Njemu.
Kazivaće se za Gospoda rodu potonjem.
31
Doći će, i kazivaće pravdu Njegovu
ljudima njegovim, koji će se roditi;
jer je On učinio ovo.
Žalmy
Kapitel 22
1
Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův.
2
Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.
3
Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.
4
Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.
5
V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.
6
K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.
7
Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.
8
Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:
9
Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.
10
Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.
11
Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.
12
Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.
13
Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.
14
Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.
15
Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.
16
Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.
17
Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.
18
Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.
19
Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.
20
Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.
21
Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.
22
Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.
23
I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:
24
Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.
25
Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.
26
O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.
27
Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.
28
Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.
29
Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.
30
Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.
31
Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku.
32
Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.