Vergleichen
Psalmi Davidovi 44
Gekoppeltes ScrollenBeide Spalten scrollen gemeinsam
Psalmi Davidovi
Kapitel 44
1
Načelniku pevačkom. Nauk sinova Korejevih. Bože, svojim ušima slušasmo,
oci nam naši pripovedaše
delo koje si učinio u njihovo vreme, u staro vreme.
2
Rukom svojom izgnao si narode, a njih posadio;
iskorenio si plemena, a njih namnožio.
3
Jer ne zadobiše zemlje svojim mačem,
niti im mišica njihova pomože,
nego Tvoja desnica i Tvoja mišica,
i svetlost lica Tvog,
jer Ti behu omileli.
4
Bože, care moj, Ti si onaj isti,
pošlji pomoć Jakovu!
5
S Tobom ćemo izbosti neprijatelje svoje,
i s imenom Tvojim izgazićemo one koji ustaju na nas.
6
Jer se ne uzdam u luk svoj,
niti će mi mač moj pomoći.
7
Nego ćeš nas Ti izbaviti od neprijatelja naših,
i nenavidnike naše posramićeš.
8
Bogom ćemo se hvaliti svaki dan,
i ime Tvoje slavićemo doveka.
9
Ali sad si nas povrgao i posramio,
i ne ideš s vojskom našom.
10
Obraćaš nas te bežimo ispred neprijatelja,
i neprijatelji nas naši haraju.
11
Dao si nas kao ovce da nas jedu,
i po narodima rasejao si nas.
12
U bescenje si prodao narod svoj,
i nisi mu podigao cene.
13
Dao si nas na podsmeh susedima našim,
da nam se rugaju i sramote nas koji žive oko nas.
14
Načinio si od nas priču u naroda,
gledajući nas mašu glavom tuđinci.
15
Svaki je dan sramota moja preda mnom,
i stid je popao lice moje.
16
Od reči podsmevačevih i rugačevih,
i od pogleda neprijateljevih i osvetljivčevih.
17
Sve ovo snađe nas;
ali ne zaboravismo Tebe,
niti prestupismo zavet Tvoj.
18
Ne odstupi natrag srce naše,
i stope naše ne zađoše s puta Tvog.
19
Kad si nas bio u zemlji zmajevskoj,
i pokrivao nas senom smrtnim,
20
Onda da bejasmo zaboravili ime Boga svog
i podigli ruke svoje k Bogu tuđem,
21
Ne bi li Bog iznašao to?
Jer On zna tajne u srcu.
22
A ubijaju nas za Tebe svaki dan;
s nama postupaju kao s ovcama klanicama.
23
Ustani, što spavaš, Gospode!
Probudi se, nemoj odbaciti zasvagda.
24
Zašto kriješ lice svoje?
Zaboravljaš nevolju i muku našu?
25
Duša naša pade u prah,
telo je naše bačeno na zemlju.
26
Ustani, pomoći naša,
i izbavi nas radi milosti svoje.
Žalmy
Kapitel 44
1
Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující.
2
Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.
3
Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.
4
Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.
5
Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.
6
V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.
7
Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.
8
Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.
9
A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. Sélah.
10
Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.
11
Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.
12
Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.
13
Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.
14
Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.
15
Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.
16
Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,
17
A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.
18
Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.
19
Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,
20
Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.
21
Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,
22
Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.
23
Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.
24
Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.
25
I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?
26
Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš.
27
Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.