Vergleichen
Saborna poslanica svetog apostola Jakova 1
Gekoppeltes ScrollenBeide Spalten scrollen gemeinsam
Saborna poslanica svetog apostola Jakova
Kapitel 1
1
Od Jakova, Boga i Gospoda Isusa Hrista sluge, svima dvanaest kolena rasejanim po svetu pozdravlje.
2
Svaku radost imajte, braćo moja, kad padate u različne napasti,
3
znajući da kušanje vaše vere gradi trpljenje;
4
a trpljenje neka delo dovršuje, da budete savršeni i celi bez ikakve mane.
5
Ako li kome od vas nedostaje premudrosti, neka ište u Boga koji daje svakome bez razlike i ne kori nikoga, i daće mu se;
6
ali neka ište s verom, ne sumnjajući ništa; jer koji se sumnja on je kao morski valovi, koje vetrovi podižu i razmeću.
7
Jer takav čovek neka ne misli da će primiti šta od Boga.
8
Koji dvoumi nepostojan je u svima putevima svojim.
9
A poniženi brat neka se hvali visinom svojom;
10
a bogati svojom poniznošću; jer će proći kao cvet travni.
11
Jer sunce ogreja s vrućinom, i osuši travu, i cvet njen otpade, i krasota lica njena pogibe; tako će i bogati u hođenju svom uvenuti.
12
Blago čoveku koji pretrpi napast; jer kad bude kušan primiće venac života, koji Bog obreče onima koji ga ljube.
13
Nijedan kad se kuša da ne govori: Bog me kuša; jer se Bog ne može zlom iskušati, i On ne kuša nikoga;
14
nego svakog kuša njegova slast, koja ga vuče i mami.
15
Tada zatrudnevši slast rađa greh; a greh učinjen rađa smrt.
16
Ne varajte se, ljubazna braćo moja!
17
Svaki dobri dar i svaki poklon savršeni odozgo je, dolazi od Oca svetlosti, u kog nema promenjivanja ni menjanja videla i mraka;
18
jer nas dragovoljno porodi rečju istine, da budemo novina od Njegovog stvorenja.
19
Zato, ljubazna braćo moja, neka bude svaki čovek brz čuti a spor govoriti i spor srditi se.
20
Jer srdnja čovečija ne čini pravde Božije.
21
Zato odbacite svaku nečistotu i suvišak zlobe, i s krotošću primite usađenu reč koja može spasti duše vaše.
22
Budite, pak, tvorci reči, a ne samo slušači, varajući sami sebe.
23
Jer ako ko sluša reč a ne tvori, on je kao čovek koji gleda lice tela svog u ogledalu;
24
jer se ogleda pa otide, i odmah zaboravi kakav beše.
25
Ali koji providi u savršeni zakon slobode i ostane u njemu, i ne bude zaboravni slušač, nego tvorac dela, onaj će biti blažen u delu svom.
26
Ako koji od vas misli da veruje, i ne zauzdava jezik svoj, nego vara srce svoje, njegova je vera uzalud.
27
Jer vera čista i bez mane pred Bogom i Ocem jeste ova: obilaziti sirote i udovice u njihovim nevoljama, i držati sebe neopoganjenog od sveta.
Jakubův
Kapitel 1
1
Jakub, Boží a Pána Jezukrista služebník, dvanácteru pokolení rozptýlenému pozdravení vzkazuje.
2
Za největší radost mějte, bratří moji, kdyžkoli pokušeními obkličováni býváte rozličnými,
3
Vědouce, že zkušení víry vaší působí trpělivost.
4
Trpělivost pak ať má dokonalý skutek, abyste byli dokonalí a celí, v ničemž nemajíce nedostatku.
5
Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádejž jí od Boha, kterýž všechněm dává ochotně a neomlouvá; i budeť jemu dána.
6
Žádejž pak důvěrně, nic nepochybuje. Nebo kdož pochybuje, podoben jest vlnám mořským, kteréž vítr sem i tam žene, a jimi zmítá.
7
Nedomnívej se zajisté člověk ten, by co vzíti měl ode Pána,
8
Jakožto muž dvojí mysli a neustavičný ve všech cestách svých.
9
Chlubiž se pak bratr ponížený v povýšení svém,
10
A bohatý v ponížení se; nebo jako květ byliny pomine.
11
Nebo jakož slunce vzešlé s horkostí usušilo bylinu, a květ její spadl, i ušlechtilost postavy jeho zhynula, takť i bohatý v svých cestách usvadne.
12
Ale blahoslavený muž, kterýž snáší pokušení, nebo když bude zkušen, vezme korunu života, kterouž zaslíbil Pán těm, jenž ho milují.
13
Žádný, když bývá pokoušín, neříkej, že by od Boha pokoušín byl; neboť Bůh nemůže pokoušín býti ve zlém, aniž on koho pokouší.
14
Ale jeden každý pokoušín bývá, od svých vlastních žádostí jsa zachvacován a oklamáván.
15
Potom žádost když počne, porodí hřích, hřích pak vykonaný zplozuje smrt.
16
Nebluďtež, bratří moji milí.
17
Všeliké dání dobré a každý dar dokonalý shůry jest sstupující od Otce světel, u něhožto není proměnění, ani jakého pro obrácení se někam jinam zastínění.
18
On proto, že chtěl, zplodil nás slovem pravdy, k tomu, abychom byli prvotiny nějaké stvoření jeho.
19
A tak, bratří moji milí, budiž každý člověk rychlý k slyšení, ale zpozdilý k mluvení, zpozdilý k hněvu.
20
Nebo hněv muže spravedlnosti Boží nepůsobí.
21
Protož odvrhouce všelikou nečistotu, a ohyzdnost zlosti, s tichostí přijímejte vsáté slovo, kteréž může spasiti duše vaše.
22
Buďtež pak činitelé slova, a ne posluchači toliko, oklamávajíce sami sebe.
23
Nebo byl-li by kdo posluchač slova, a ne činitel, ten podoben jest muži spatřujícímu obličej přirozený svůj v zrcadle.
24
Vzhlédl se zajisté, i odšel, a hned zapomenul, jaký by byl.
25
Ale kdož by se vzhlédl v dokonalý zákon svobody a zůstával by v něm, ten nejsa posluchač zapominatelný, ale činitel skutku, ten, pravím, blahoslavený bude v skutku svém.
26
Zdá-li se pak komu z vás, že jest nábožný, avšak v uzdu nepojímá jazyka svého, ale svodí srdce své, takového marné jest náboženství.
27
Náboženství čisté a neposkvrněné před Bohem a Otcem totoť jest: Navštěvovati sirotky a vdovy v souženích jejich a ostříhati sebe neposkvrněného od světa.