Vergleichen
Sveto Jevanđelje po Luki 22
Gekoppeltes ScrollenBeide Spalten scrollen gemeinsam
Sveto Jevanđelje po Luki
Kapitel 22
1
Približavaše se pak praznik prijesnih hlebova koji se zove pasha.
2
I gledahu glavari sveštenički i književnici kako bi Ga ubili; ali se bojahu naroda.
3
A sotona uđe u Judu, koji se zvaše Iskariot, i koji beše jedan od dvanaestorice.
4
I otišavši govori s glavarima svešteničkim i sa starešinama kako će im Ga izdati.
5
I oni se obradovaše, i ugovoriše da mu dadu novce.
6
I on se obreče, i tražaše zgodno vreme da im Ga preda tajno od naroda.
7
A dođe dan presnih hlebova u koji trebaše klati pashu;
8
i posla Petra i Jovana rekavši: Idite ugotovite nam pashu da jedemo.
9
A ovi Mu rekoše: Gde hoćeš da ugotovimo?
10
A On im reče: Eto kad uđete u grad, srešće vas čovek koji nosi vodu u krčagu; idite za njim u kuću u koju on uđe,
11
i kažite domaćinu: Učitelj veli: gde je gostionica gde ću jesti pashu s učenicima svojim?
12
I on će vam pokazati veliku sobu prostrtu; onde ugotovite.
13
A oni otidoše i nađoše kao što im kaza; i ugotoviše pashu.
14
I kad dođe čas, sede za trpezu, i dvanaest apostola s Njim.
15
I reče im: Vrlo sam želeo da ovu pashu jedem s vama pre nego postradam;
16
jer vam kažem da je odsele neću jesti dok se ne svrši u carstvu Božijem.
17
I uzevši čašu dade hvalu, i reče: Uzmite je i razdelite među sobom;
18
jer vam kažem da neću piti od roda vinogradskog dok ne dođe carstvo Božije.
19
I uzevši hleb dade hvalu, i prelomivši ga dade im govoreći: Ovo je telo moje koje se daje za vas; ovo činite za moj spomen.
20
A tako i čašu po večeri, govoreći: Ova je čaša novi zavet mojom krvi koja se za vas proliva.
21
Ali evo ruka izdajnika mog sa mnom je na trpezi.
22
I Sin čovečiji, dakle, ide kao što je uređeno; ali teško čoveku onome koji Ga izdaje!
23
I oni staše tražiti među sobom koji bi, dakle, od njih bio koji će to učiniti.
24
A posta i prepiranje među njima koji bi se držao među njima da je najveći.
25
A On im reče: Carevi narodni vladaju narodom, a koji njime upravljaju, zovu se dobrotvori.
26
Ali vi nemojte tako; nego koji je najveći među vama neka bude kao najmanji, i koji je starešina neka bude kao sluga.
27
Jer koji je veći, koji sedi za trpezom ili koji služi? Nije li onaj koji sedi za trpezom? A ja sam među vama kao sluga.
28
A vi ste oni koji ste se održali sa mnom u mojim napastima.
29
I ja ostavljam vama carstvo kao što je Otac moj meni ostavio:
30
Da jedete i pijete za trpezom mojom u carstvu mom, i da sedite na prestolima i sudite nad dvanaest kolena Izrailjevih.
31
Reče pak Gospod: Simone! Simone! Evo vas ište sotona da bi vas činio kao pšenicu.
32
A ja se molih za tebe da tvoja vera ne prestane; i ti kad god obrativši se utvrdi braću svoju.
33
A on Mu reče: Gospode! S Tobom gotov sam i u tamnicu i na smrt ići.
34
A On reče: Kažem ti, Petre! Danas neće zapevati petao dok se triput ne odrekneš da me poznaješ.
35
I reče im: Kad vas poslah bez kese i bez torbe i bez obuće, eda vam šta nedostade? A oni rekoše: Ništa.
36
A On im reče: Ali sad koji ima kesu neka je uzme, tako i torbu; a koji nema neka proda haljinu svoju i kupi nož.
37
Jer vam kažem da još i ovo treba na meni da se izvrši što stoji u pismu: I među zločince metnuše Ga. Jer šta je pisano za mene, svršuje se.
38
A oni rekoše: Gospode! Evo ovde dva noža. A On im reče: Dosta je.
39
I izišavši otide po običaju na goru maslinsku; a za Njim otidoše učenici Njegovi.
40
A kad dođe na mesto reče im: Molite se Bogu da ne padnete u napast.
41
I sam odstupi od njih kako se može kamenom dobaciti, i kleknuvši na kolena moljaše se Bogu
42
govoreći: Oče! Kad bi hteo da proneseš ovu čašu mimo mene! Ali ne moja volja nego Tvoja da bude.
43
A anđeo Mu se javi s neba, i krepi Ga.
44
I budući u borenju, moljaše se bolje; znoj pak Njegov beše kao kaplje krvi koje kapahu na zemlju.
45
I ustavši od molitve dođe k učenicima svojim, i nađe ih, a oni spavaju od žalosti,
46
i reče im: Što spavate? Ustanite, molite se Bogu da ne padnete u napast.
47
Dok On još pak govoraše, gle, narod i jedan od dvanaestorice, koji se zvaše Juda, iđaše pred njima, i pristupi k Isusu da Ga celiva. Jer im on beše dao znak: Koga celivam onaj je.
48
A Isus mu reče: Juda! Zar celivom izdaješ Sina čovečijeg?
49
A kad oni što behu s Njim videše šta će biti, rekoše Mu: Gospode, da bijemo nožem?
50
I udari jedan od njih slugu poglavara svešteničkog, i odseče mu desno uho.
51
A Isus odgovarajući reče: Ostavite to. I dohvativši se do uha njegovog isceli ga.
52
A glavarima svešteničkim i vojvodama crkvenim i starešinama koji behu došli na Nj reče Isus: Zar kao na hajduka iziđoste s noževima i koljem da me uhvatite?
53
Svaki dan bio sam s vama u crkvi i ne digoste ruku na mene; ali je sad vaš čas i oblast tame.
54
A kad Ga uhvatiše, odvedoše Ga i uvedoše u dvor poglavara svešteničkog. A Petar iđaše za Njim izdaleka.
55
A kad oni naložiše oganj nasred dvora i seđahu zajedno, i Petar seđaše među njima.
56
Videvši ga, pak, jedna sluškinja gde sedi kod ognja, i pogledavši na nj reče: i ovaj beše s njim.
57
A on Ga se odreče govoreći: Ženo! Ne poznajem ga.
58
I malo zatim, vide ga drugi i reče: i ti si od njih. A Petar reče: Čoveče! Nisam.
59
I pošto prođe oko jednog sahata, drugi neko potvrđivaše govoreći: Zaista i ovaj beše s njim; jer je Galilejac.
60
A Petar reče: Čoveče! Ne znam šta govoriš. I odmah dok on još govoraše zapeva petao.
61
I obazrevši se Gospod pogleda na Petra, i Petar se opomenu reči Gospodnje kako mu reče: Pre nego petao zapeva odreći ćeš me se triput.
62
I izišavši napolje plaka gorko.
63
A ljudi koji držahu Isusa rugahu Mu se, i bijahu Ga.
64
I pokrivši Ga, bijahu Ga po obrazu i pitahu Ga govoreći: Proreci ko Te udari?
65
I druge mnoge hule govorahu na Nj.
66
I kad svanu, sabraše se starešine narodne i glavari sveštenički i književnici, i odvedoše Ga u svoj sud
67
govoreći: Jesi li ti Hristos? Kaži nam. A On im reče: Ako vam i kažem, nećete verovati.
68
A ako vas i zapitam, nećete mi odgovoriti, niti ćete me pustiti.
69
Odsele će Sin čovečiji sediti s desne strane sile Božije.
70
Svi pak rekoše: Ti li si dakle sin Božji? A On im reče: Vi kažete da sam ja.
71
A oni rekoše: Šta nam trebaju više svedočanstva? Jer sami čusmo iz usta njegovih.
Lukáš
Kapitel 22
1
Přibližoval se pak svátek přesnic, jenž slove velikanoc.
2
I hledali přední kněží a zákoníci, kterak by jej vyhladili; ale obávali se lidu.
3
Tedy ďábel vstoupil do Jidáše, kterýž sloul Iškariotský, jednoho z počtu dvanácti.
4
A on odšed, mluvil s předními kněžími, a s úředníky nad chrámem, kterak by ho jim zradil.
5
I zradovali se, a smluvili s ním, že mu chtí peníze dáti.
6
A on také jim přiřekl. I hledal příhodného času, aby ho jim zradil bez zástupu.
7
Tedy přišel den přesnic, v kterémžto zabit měl býti beránek.
8
I poslal Ježíš Petra a Jana, řka: Jdouce, připravte nám beránka, abychom jedli.
9
A oni řekli mu: Kde chceš, ať připravíme?
10
On pak řekl k nim: Aj, když vcházeti budete do města, potkáť vás člověk, dčbán vody nesa. Jdětež za ním do domu, do kteréhož vejde.
11
A díte hospodáři toho domu: Vzkazuje tobě Mistr: Kde jest síň, kdežto budu jísti beránka s učedlníky svými?
12
A onť vám ukáže večeřadlo veliké podlážené. Tam připravte.
13
I odšedše, nalezli, jakž jim pověděl, a připravili beránka.
14
A když přišel čas večeře, posadil se za stůl, a dvanácte apoštolů s ním.
15
I řekl jim: Žádostí žádal jsem tohoto beránka jísti s vámi, prve než bych trpěl.
16
Nebo pravímť vám, žeť ho již více nebudu jísti, ažť se naplní v království Božím.
17
A vzav kalich, a díky činiv, řekl: Vezměte jej a dělte mezi sebou.
18
Neboť pravím vám, žeť nebudu píti z plodu vinného kořene, ažť království Boží přijde.
19
A vzav chléb, díky činiv, lámal a dal jim, řka: To jest tělo mé, kteréž se za vás dává. To čiňte na mou památku.
20
Takž také dal jim i kalich, když bylo po večeři, řka: Tento kalich jest nová smlouva v mé krvi, kteráž se za vás vylévá.
21
Ale aj, ruka zrádce mého se mnou jest za stolem.
22
A Syn zajisté člověka jde, tak jakž jest uloženo o něm, ale běda člověku tomu, kterýž ho zrazuje.
23
Tedy oni počali vyhledávati mezi sebou, kdo by z nich byl, kterýž by to měl učiniti.
24
Stal se pak i svár mezi nimi, kdo by z nich zdál se býti větší.
25
On pak řekl jim: Králové národů panují nad nimi, a kteříž moc mají nad nimi, dobrodincové slovou.
26
Ale vy ne tak. Nýbrž kdož větší jest mezi vámi, budiž jako nejmenší, a kdož vůdce jest, budiž jako sloužící.
27
Nebo kdo větší jest, ten-li, kterýž sedí, čili ten, kterýž slouží? Zdali ne ten, kterýž sedí? Ale já mezi vámi jsem jako ten, kterýž slouží.
28
Vy pak jste ti, kteříž jste v mých pokušeních se mnou zůstali.
29
A jáť vám způsobuji, jakož mi způsobil Otec můj, království,
30
Abyste jedli a pili za stolem mým v království mém, a seděli na stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské.
31
I řekl Pán: Šimone, Šimone, aj, satan vyprosil vás, aby vás tříbil jako pšenici.
32
Ale jáť jsem prosil za tebe, aby nezhynula víra tvá. A ty někdy obrátě se, potvrzuj bratří svých.
33
A on řekl jemu: Pane, s tebou hotov jsem i do žaláře i na smrt jíti.
34
On pak dí: Pravím tobě, Petře, nezazpíváť dnes kohout, až prve třikrát zapříš, že neznáš mne.
35
I řekl jim: Když jsem vás posílal bez pytlíka, a bez mošny, a bez obuvi, zdali jste v čem nedostatek měli? A oni řekli: V ničemž.
36
Tedy dí jim: Ale nyní, kdo má pytlík, vezmi jej, a též i mošnu; a kdož nemá, prodej sukni svou, a kup sobě meč.
37
Nebo pravím vám, že se ještě to musí naplniti na mně, což psáno: A s nešlechetnými počten jest. Nebo ty věci, kteréž psány jsou o mně, konec berou.
38
Oni pak řekli: Pane, aj, dva meče teď. A on řekl jim: Dostiť jest.
39
A vyšed podle obyčeje svého, šel na horu Olivovou, a šli za ním i učedlníci jeho.
40
A když přišel na místo, řekl jim: Modlte se, abyste nevešli v pokušení.
41
A sám vzdáliv se od nich, jako by mohl kamenem dohoditi, a poklek na kolena, modlil se,
42
Řka: Otče, chceš-li, přenes kalich tento ode mne, ale však ne má vůle, ale tvá staň se.
43
I ukázal se jemu anděl s nebe, posiluje ho.
44
A jsa v boji, horlivěji se modlil. I učiněn jest pot jeho jako krůpě krve tekoucí na zemi.
45
A vstav od modlitby, a přišed k učedlníkům, nalezl je, ani spí zámutkem.
46
I řekl jim: Co spíte? Vstaňte a modlte se, abyste nevešli v pokušení.
47
A když on ještě mluvil, aj, zástup, a ten, kterýž sloul Jidáš, jeden ze dvanácti, šel napřed, a přiblížil se k Ježíšovi, aby jej políbil.
48
Ježíš pak řekl jemu: Jidáši, políbením Syna člověka zrazuješ?
49
A vidouce ti, kteříž při něm byli, k čemu se chýlí, řekli jemu: Pane, budeme-liž bíti mečem?
50
I udeřil jeden z nich služebníka nejvyššího kněze, a uťal ucho jeho pravé.
51
A Ježíš odpověděv, řekl: Nechtež až potud. A dotkna se ucha jeho, uzdravil jej.
52
I dí Ježíš těm, kteříž přišli k němu, předním kněžím a úředníkům chrámu a starším: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi?
53
Ješto na každý den býval jsem s vámi v chrámě, a nevztáhli jste rukou na mne. Ale totoť jest ta vaše hodina a moc temnosti.
54
A oni javše jej, vedli ho, a uvedli do domu nejvyššího kněze. Petr pak šel za ním zdaleka.
55
A když zanítili oheň uprostřed síně a posadili se vůkol, sedl Petr mezi ně.
56
A uzřevši ho jedna děvečka, an sedí u ohně, a pilně naň pohleděvši, řekla: I tento byl s ním.
57
A on zapřel ho, řka: Ženo, neznám ho.
58
A po malé chvíli jiný, vida jej, řekl: I ty z nich jsi. Petr pak řekl: Ó člověče, nejsem.
59
A potom asi po jedné hodině jiný potvrzoval, řka: V pravdě i tento s ním byl, neb i Galilejský jest.
60
I řekl Petr: Èlověče, nevím, co pravíš. A hned, když on ještě mluvil, kohout zazpíval.
61
I obrátiv se Pán, pohleděl na Petra. I rozpomenul se Petr na slovo Páně, kterak jemu byl řekl: Že prve než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš.
62
I vyšed ven Petr, plakal hořce.
63
Muži pak ti, kteříž drželi Ježíše, posmívali se jemu, tepouce ho.
64
A zakrývajíce ho, bili jej v tvář, a tázali se ho, řkouce: Prorokuj, kdo jest, kterýž tebe udeřil?
65
A jiného mnoho, rouhajíce se, mluvili proti němu.
66
A když byl den, sešli se starší lidu a přední kněží a zákoníci, a vedli ho do rady své,
67
Řkouce: Jsi-li ty Kristus? Pověz nám! I dí jim: Povím-li vám, nikoli neuvěříte.
68
A pakli se vás co otíži, neodpovíte mi, ani propustíte.
69
Ale od této chvíle Syn člověka sedne na pravici moci Boží.
70
I řekli všickni: Tedy jsi ty Syn Boží? On pak řekl jim: Vy pravíte, že já jsem.
71
A oni řekli: Což ještě potřebujeme svědectví? Však jsme sami slyšeli z úst jeho.