Vergleichen
Sveto Jevanđelje po Luki 8
Gekoppeltes ScrollenBeide Spalten scrollen gemeinsam
Sveto Jevanđelje po Luki
Kapitel 8
1
Posle toga iđaše On po gradovima i po selima učeći i propovedajući jevanđelje o carstvu Božijem, i dvanaestorica s Njim.
2
I neke žene koje behu isceljene od zlih duhova i bolesti: Marija, koja se zvaše Magdalina, iz koje sedam đavola iziđe,
3
i Jovana, žena Huze pristava Irodovog, i Susana, i druge mnoge koje služahu Njemu imanjem svojim.
4
A kad se sabra naroda mnogo, i iz svih gradova dolažahu k Njemu, kaza u priči:
5
Iziđe sejač da seje seme svoje; i kad sejaše, jedno pade kraj puta, i pogazi se, i ptice nebeske pozobaše ga,
6
a drugo pade na kamen, i iznikavši osuši se, jer nemaše vlage.
7
I drugo pade u trnje, i uzraste trnje, i udavi ga.
8
A drugo pade na zemlju dobru, i iznikavši donese rod sto puta onoliko. Govoreći ovo povika: Ko ima uši da čuje neka čuje.
9
A učenici Njegovi pitahu Ga govoreći: Šta znači priča ova?
10
A On reče: Vama je dano da znate tajne carstva Božijeg; a ostalima u pričama, da gledajući ne vide, i čujući ne razumeju.
11
A priča ova znači: Seme je reč Božija.
12
A koje je kraj puta to su oni koji slušaju, ali potom dolazi đavo, i uzima reč iz srca njihovog, da ne veruju i da se ne spasu.
13
A koje je na kamenu to su oni koji kad čuju s radosti primaju reč; i ovi korena nemaju koji za neko vreme veruju, a kad dođe vreme kušanja otpadnu.
14
A koje u trnje pade, to su oni koji slušaju, i otišavši, od brige i bogatstva i slasti ovog života zaguše se, i rod ne sazri.
15
A koje je na dobroj zemlji to su oni koji reč slušaju, i u dobrom i čistom srcu drže, i rod donose u trpljenju. Ovo govoreći povika: Ko ima uši da čuje neka čuje.
16
Niko, pak, sveće ne poklapa sudom kad je zapali, niti meće pod odar, nego je metne na svećnjak da vide svetlost koji ulaze.
17
Jer nema ništa tajno što neće biti javno, ni sakriveno što se neće doznati i na videlo izići.
18
Gledajte, dakle, kako slušate; jer ko ima, daće mu se, a ko nema, uzeće se od njega i ono što misli da ima.
19
Dođoše pak k Njemu mati i braća Njegova, i ne mogahu od naroda da govore s Njim.
20
I javiše Mu govoreći: Mati Tvoja i braća Tvoja stoje napolju, hoće da Te vide.
21
A On odgovarajući reče im: Mati moja i braća moja oni su koji slušaju reč Božiju i izvršuju je.
22
I dogodi se u jedan dan On uđe s učenicima svojim u lađu, i reče im: Da pređemo na one strane jezera. I pođoše.
23
A kad iđahu oni On zaspa. I podiže se oluja na jezeru, i topljahu se, i behu u velikoj nevolji.
24
I pristupivši probudiše Ga govoreći: Učitelju! Učitelju! Izgibosmo. A On ustade, i zapreti vetru i valovima; i prestadoše i posta tišina.
25
A njima reče: Gde je vera vaša? A oni se poplašiše, i čuđahu se govoreći jedan drugom: Ko je Ovaj što i vetrovima i vodi zapoveda, i slušaju Ga?
26
I dođoše u okolinu gadarinsku koja je prema Galileji.
27
A kad iziđe On na zemlju, srete Ga jedan čovek iz grada u kome behu đavoli od mnogo godina, i u haljine ne oblačaše se, i ne življaše u kući, nego u grobovima.
28
A kad vide Isusa, povika i pripade k Njemu i reče zdravo: Šta je tebi do mene, Isuse, Sine Boga Najvišeg? Molim Te, ne muči me.
29
Jer Isus zapovedi duhu nečistom da iziđe iz čoveka: jer ga mučaše odavno, i metahu ga u verige i u puta da ga čuvaju, i iskida sveze, i teraše ga đavo po pustinji.
30
A Isus ga zapita govoreći: Kako ti je ime? A on reče: Legeon; jer mnogi đavoli behu ušli u nj.
31
I moljahu Ga da im ne zapovedi da idu u bezdan.
32
A onde pasaše po gori veliko krdo svinja, i moljahu Ga da im dopusti da u njih uđu. I dopusti im.
33
Tada iziđoše đavoli iz čoveka i uđoše u svinje; i navali krdo s brega u jezero, i utopi se.
34
A kad videše svinjari šta bi, pobegoše i javiše u gradu i po selima.
35
I iziđoše ljudi da vide šta je bilo, i dođoše k Isusu, i nađoše čoveka iz koga đavoli behu izišli, a on sedi obučen i pametan kod nogu Isusovih; i uplašiše se.
36
A oni što su videli kazaše im kako se isceli besni.
37
I moli Ga sav narod iz okoline gadarinske da ide od njih; jer se behu vrlo uplašili. A On uđe u lađu i otide natrag.
38
Čovek, pak, iz koga iziđoše đavoli moljaše da bi s Njim bio; ali ga Isus otpusti govoreći:
39
Vrati se kući svojoj, i kazuj šta ti učini Bog. I otide propovedajući po svemu gradu šta mu Isus učini.
40
A kad se vrati Isus, srete Ga narod, jer Ga svi očekivahu.
41
I gle, dođe čovek po imenu Jair, koji beše starešina u zbornici, i pade pred noge Isusove, i moljaše Ga da uđe u kuću njegovu;
42
jer u njega beše jedinica kći od dvanaest godina, i ona umiraše. A kad iđaše Isus, turkaše Ga narod.
43
I beše jedna bolesna žena od tečenja krvi dvanaest godina, koja je sve svoje imanje potrošila na lekare i nijedan je nije mogao izlečiti,
44
i pristupivši sastrag dotače se skuta od haljine Njegove, i odmah stade tečenje krvi njene.
45
I reče Isus: Ko je to što se dotače mene? A kad se svi odgovarahu, reče Petar i koji behu s njim: Učitelju! Narod Te opkolio i turka Te, a Ti kažeš: Ko je to što se dotače mene?
46
A Isus reče: Neko se dotače mene; jer ja osetih silu koja iziđe iz mene.
47
A kad vide žena da se nije sakrila, pristupi drhćući, i pade pred Njim, i kaza Mu pred svim narodom zašto Ga se dotače i kako odmah ozdravi.
48
A On joj reče: Ne boj se, kćeri! Vera tvoja pomože ti; idi s mirom.
49
Dok On još govoraše, dođe neko od kuće starešine zborničkog govoreći mu: Umre kći tvoja, ne trudi učitelja.
50
A kad ču Isus, odgovori mu govoreći: Ne boj se, samo veruj, i oživeće.
51
A kad dođe u kuću, ne dade nijednome ući osim Petra i Jovana i Jakova, i devojčinog oca i matere.
52
A svi plakahu i jaukahu za njom; a On reče: Ne plačite, nije umrla nego spava.
53
I podsmevahu Mu se znajući da je umrla.
54
A On izagnavši sve uze je za ruku, i zovnu govoreći: Devojko! Ustani!
55
I povrati se duh njen, i ustade odmah; i zapovedi da joj daju neka jede.
56
I diviše se roditelji njeni. A On im zapovedi da nikome ne kazuju šta je bilo.
Lukáš
Kapitel 8
1
I stalo se potom, že on chodil po městech a po městečkách, káže a zvěstuje království Boží, a dvanácte s ním,
2
I ženy některé, kteréž byly uzdraveny od duchů zlých a od nemocí: Maria, jenž slove Magdaléna, z nížto bylo sedm ďáblů vyšlo,
3
A Johanna manželka Chuzova, úředníka Herodesova, a Zuzanna, a jiné mnohé, kteréž posluhovaly jemu z statků svých.
4
Když se pak scházel zástup mnohý, a z okolních měst hrnuli se k němu, mluvil jim v podobenství:
5
Vyšel rozsevač, aby rozsíval símě své. A když on rozsíval, jedno padlo podle cesty, i pošlapáno jest, a ptáci nebeští szobali je.
6
A jiné padlo na skálu, a vzešlé uvadlo, nebo nemělo vláhy.
7
Jiné pak padlo mezi trní, a spolu vzrostlé trní udusilo je.
8
A jiné padlo v zemi dobrou, a když vzešlo, učinilo užitek stý. To pověděv, volal: Kdo má uši k slyšení, slyš.
9
I otázali se ho učedlníci jeho, řkouce: Jaké jest to podobenství?
10
A on řekl: Vám dáno jest znáti tajemství království Božího, ale jiným v podobenství, aby hledíce, neviděli, a slyšíce, nerozuměli.
11
Jestiť pak podobenství toto: Símě jest slovo Boží.
12
A kteréž padlo podle cesty, jsou ti, kteříž slyší, a potom přichází ďábel, a vynímá slovo z srdce jejich, aby nevěříce, spaseni nebyli.
13
Ale kteříž na skálu, ti když slyší, s radostí příjímají slovo, a tiť kořenů nemají; ti na čas věří, a v čas pokušení odstupují.
14
Kteréž pak mezi trní padlo, tiť jsou, kteříž slyšíce, a po pečování a zboží a rozkošech života jdouce, bývají udušeni, a nepřinášejí užitku.
15
Ale kteréž padlo v zemi dobrou, ti jsou, kteřížto v srdci ctném a dobrém, slyšíce slovo, zachovávají je, a užitek přinášejí v trpělivosti.
16
Nižádný pak rozsvítě svíci, nepřikrývá jí nádobou, ani staví pod postel, ale na svícen staví, aby ti, kteříž vcházejí, světlo viděli.
17
Nebo nic není tajného, což by nemělo býti zjeveno, ani co ukrytého, což by nemělo poznáno býti a na světlo vyjíti.
18
Protož vizte, jak slyšíte. Nebo kdož má, tomu bude dáno, a kdo nemá, i to, což domnívá se míti, bude odjato od něho.
19
Tedy přišli k němu matka a bratří jeho, ale nemohli ho dojíti pro zástup.
20
I pověděli mu, řkouce: Matka tvá a bratří tvoji stojí vně, chtíce tebe viděti.
21
A on odpověděv, řekl k nim: Matka má a bratří moji jsou ti, kteříž slovo Boží slyší a plní je.
22
Stalo se pak v jeden den, že on vstoupil na lodí i učedlníci jeho. I řekl k nim: Přeplavme se přes jezero. I odstrčili lodí od břehu.
23
A když se plavili, usnul. Tedy přišla bouře tuhého větru na jezero, a vlny lodí naplňovaly, takže v nebezpečenství byli.
24
I přistoupivše, zbudili ho, řkouce: Mistře, Mistře, hyneme. A on procítiv, přimluvil větru a zdutí vod. I přestala bouře, a stalo se utišení.
25
I řekl jim: Kde je víra vaše? Kteřížto bojíce se, podivili se, vespolek řkouce: I kdo jest tento, že větrům přikazuje i vodám, a poslouchají ho?
26
I plavili se do krajiny Gadarenské, kteráž jest proti Galilei.
27
A když z lodí vystoupil na zemi, potkal jej muž jeden z města, kterýž měl ďábelství od mnoha časů, a rouchem se neodíval, ani v domu býval, ale v hrobích.
28
Ten uzřev Ježíše zkřikl a padl před ním, a hlasem velikým řekl: Co je tobě do mne, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Prosím tebe, netrap mne.
29
Nebo přikazoval duchu nečistému, aby vyšel z toho člověka. Po mnohé zajisté časy jím lomcoval, a býval ukován řetězy a v poutech ostříhán, ale on polámal okovy a býval od ďábelství puzen na poušť.
30
I otázal se Ježíš, řka: Jakť říkají? A on řekl: Tma. Neb bylo mnoho ďáblů vešlo do něho.
31
Tedy prosili ho, aby jim nepřikazoval jíti do propasti.
32
Bylo pak tu veliké stádo vepřů, kteříž se pásli na hoře. I prosili ho ďáblové, aby jim dopustil do nich vjíti. I dopustil jim.
33
I vyšedše ďáblové z člověka, vešli do vepřů, a hned běželo stádo s chvátáním s vrchu do jezera, i ztonulo.
34
A viděvše pastýři, co se stalo, utekli pryč; a šedše, vypravovali to v městě i po vsech.
35
I vyšli lidé, aby viděli, co se stalo. I přišli k Ježíšovi, a nalezli člověka toho, z kteréhož ďáblové vyšli, oděného a majícího rozum, an sedí u noh Ježíšových. I báli se.
36
A vypravovali jim také ti, kteříž byli viděli, kterak jest zdráv učiněn ten, jenž měl ďábelství.
37
I prosilo ho to všecko množství té okolní krajiny Gadarenských, aby odšel od nich; nebo bázní velikou naplněni byli. A on vstoupiv na lodí, navrátil se.
38
Prosil ho pak muž ten, z kteréhož ďáblové vyšli, aby s ním byl. Ale Ježíš propustil ho, řka:
39
Navrať se do domu svého, a vypravuj, kterak veliké věci učinil tobě Bůh. I odšel, po všem městě vypravuje, jak veliké věci učinil jemu Ježíš.
40
Stalo se pak, když se navrátil Ježíš, že přijal jej zástup; nebo všickni očekávali ho.
41
A aj, přišel muž, kterémuž jméno bylo Jairus, a ten byl kníže školy Židovské. I padna k nohám Ježíšovým, prosil ho, aby všel do domu jeho.
42
Nebo měl dceru tu jedinou, kteréž bylo okolo dvanácti let, a ta umírala. A když šel, tiskl jej zástup.
43
Tedy žena jedna, jenž nemoc svou trpěla od let dvanácti, (kterážto byla na lékaře vynaložila všecken statek, a od žádného nemohla uzdravena býti,)
44
Přistoupivši pozadu, dotkla se podolka roucha jeho, a hned přestala nemoc její.
45
I řekl Ježíš: Kdo jest, jenž se mne dotekl? A když všickni zapírali, řekl Petr, a kteříž s ním byli: Mistře, zástupové tebe tisknou a tlačí, a ty pravíš: Kdo se mne dotekl?
46
I řekl Ježíš: Dotekl se mne někdo, nebo poznal jsem já, že jest moc ode mne vyšla.
47
A viduci žena, že by tajno nebylo, třesuci se, přistoupila a padla před ním, a pro kterou příčinu dotkla se ho, pověděla přede vším lidem, a kterak jest hned uzdravena.
48
A on řekl jí: Dobré mysli buď, dcero, víra tvá tebe uzdravila. Jdiž u pokoji.
49
A když on ještě mluvil, přišel jeden od knížete školy, řka jemu: Již umřela dcera tvá, nezaměstnávej Mistra.
50
Ale Ježíš uslyšav to, odpověděl jemu: Nebojž se, věř toliko, a zdrávať bude.
51
A všed do domu, nedopustil s sebou vjíti žádnému než Petrovi a Jakubovi a Janovi, a otci a mateři té děvečky.
52
Plakali jí pak všickni a kvílili. A on řekl: Neplačtež. Neumřelať, ale spíť.
53
I posmívali se jemu, vědouce, že jest umřela.
54
On pak vyhnav ven všecky, a ujav ruku její, zavolal, řka: Děvečko, vstaň!
55
I navrátil se duch její, a vstala hned. I kázal jí dáti jísti.
56
I divili se náramně rodičové její. A on jim kázal, aby žádnému nepravili o tom, co se bylo stalo.