Comparar
Salmos 50
Desplazamiento vinculadoLas dos columnas se desplazan juntas
Salmos
Capítulo 50
1
Salmo de Asaph. EL Dios de dioses, Jehová, ha hablado, y convocado la tierra desde el nacimiento del sol hasta donde se pone.
2
De Sión, perfección de hermosura, ha Dios resplandecido.
3
Vendrá nuestro Dios, y no callará: fuego consumirá delante de él, y en derredor suyo habrá tempestad grande.
4
Convocará á los cielos de arriba, y á la tierra, para juzgar á su pueblo.
5
Juntadme mis santos; los que hicieron conmigo pacto con sacrificio.
6
Y denunciarán los cielos su justicia; porque Dios es el juez. (Selah.)
7
Oye, pueblo mío, y hablaré: escucha, Israel, y testificaré contra ti: yo soy Dios, el Dios tuyo.
8
No te reprenderé sobre tus sacrificios, ni por tus holocaustos, que delante de mí están siempre.
9
No tomaré de tu casa becerros, ni machos cabríos de tus apriscos.
10
Porque mía es toda bestia del bosque, y los millares de animales en los collados.
11
Conozco todas las aves de los montes, y en mi poder están las fieras del campo.
12
Si yo tuviese hambre, no te lo diría á ti: porque mío es el mundo y su plenitud.
13
¿Tengo de comer yo carne de toros, ó de beber sangre de machos cabríos?
14
Sacrifica á Dios alabanza, y paga tus votos al Altísimo.
15
E invócame en el día de la angustia: te libraré, y tú me honrarás.
16
Pero al malo dijo Dios: ¿Qué tienes tú que enarrar mis leyes, y que tomar mi pacto en tu boca,
17
Pues que tú aborreces el castigo, y echas á tu espalda mis palabras?
18
Si veías al ladrón, tú corrías con él; y con los adúlteros era tu parte.
19
Tu boca metías en mal, y tu lengua componía engaño.
20
Tomabas asiento, y hablabas contra tu hermano; contra el hijo de tu madre ponías infamia.
21
Estas cosas hiciste, y yo he callado: pensabas que de cierto sería yo como tú: yo te argüiré, y pondrélas delante de tus ojos.
22
Entended ahora esto, los que os olvidáis de Dios; no sea que arrebate, sin que nadie libre.
23
El que sacrifica alabanza me honrará: y al que ordenare su camino, le mostraré la salud de Dios.
Žalmy
Capítulo 50
1
Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.
2
Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.
3
Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.
4
Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:
5
Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.
6
I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. Sélah.
7
Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.
8
Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.
9
Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.
10
Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.
11
Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.
12
Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.
13
Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?
14
Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;
15
A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.
16
Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,
17
Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.
18
Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.
19
Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.
20
Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.
21
To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.
22
Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.
23
Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.