Comparar
Psaumes 74
Desplazamiento vinculadoLas dos columnas se desplazan juntas
Psaumes
Capítulo 74
1
Pourquoi, ô Dieu, nous as-tu rejetés pour toujours, et ta colère fume-t-elle contre le troupeau de ta pâture?
2
Souviens-toi de ton assemblée, que tu as acquise autrefois, que tu as rachetée pour être la portion de ton héritage, -de la montagne de Sion, où tu as habité.
3
Élève tes pas vers les ruines perpétuelles; l'ennemi a tout saccagé dans le lieu saint.
4
Tes adversaires rugissent au milieu des lieux assignés pour ton service; ils ont mis leurs signes pour signes.
5
Un homme se faisait connaître quand il élevait la hache dans l'épaisseur de la forêt;
6
Et maintenant, avec des cognées et des marteaux, ils brisent ses sculptures toutes ensemble.
7
Ils ont mis le feu à ton sanctuaire, ils ont profané par terre la demeure de ton nom;
8
Ils ont dit en leur cœur: Détruisons-les tous ensemble. Ils ont brûlé tous les lieux assignés pour le service de Dieu dans le pays.
9
Nous ne voyons plus nos signes; il n'y a plus de prophète, et il n'y a personne avec nous qui sache jusques à quand.
10
Jusques à quand, ô Dieu! l'adversaire dira-t-il des outrages? L'ennemi méprisera-t-il ton nom à jamais?
11
Pourquoi détournes-tu ta main, et ta droite? Tire-la de ton sein: détruis!
12
Et Dieu est d'ancienneté mon roi, opérant des délivrances au milieu de la terre.
13
Tu as fendu la mer par ta puissance, tu as brisé les têtes des monstres sur les eaux;
14
Tu as écrasé les têtes du léviathan, tu l'as donné pour pâture au peuple, -aux bêtes du désert.
15
Tu as fait sortir la source et le torrent; tu as séché les grosses rivières.
16
A toi est le jour, à toi aussi la nuit; toi tu as établi la lune et le soleil.
17
Tu as posé toutes les bornes de la terre; l'été et l'hiver, c'est toi qui les as formés.
18
Souviens-toi de ceci, que l'ennemi a outragé l'Éternel! et qu'un peuple insensé a méprisé ton nom.
19
Ne livre pas à la bête sauvage l'âme de ta tourterelle; n'oublie pas à jamais la troupe de tes affligés.
20
Regarde à l'alliance! Car les lieux ténébreux de la terre sont pleins d'habitations de violence.
21
Que l'opprimé ne s'en retourne pas confus; que l'affligé et le pauvre louent ton nom.
22
Lève-toi, ô Dieu! plaide ta cause, souviens-toi des outrages que te fait tous les jours l'insensé.
23
N'oublie pas la voix de tes adversaires: le tumulte de ceux qui s'élèvent contre toi monte continuellement.
Žalmy
Capítulo 74
1
Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?
2
Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.
3
Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!
4
Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.
5
Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.
6
A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.
7
Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.
8
Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.
9
Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane.
10
I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?
11
Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?
12
Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.
13
Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.
14
Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.
15
Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.
16
Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.
17
Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.
18
Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.
19
Nevydávejž té zběři duše hrdličky své, na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.
20
Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.
21
Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.
22
Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.
23
Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.