Comparar
2 Samuel 7
Desplazamiento vinculadoLas dos columnas se desplazan juntas
2 Samuel
Capítulo 7
1
Quando o rei já morava em sua casa, e o SENHOR lhe dera descanso de todos os seus inimigos ao redor,
2
o rei disse ao profeta Natã: “Veja agora, eu moro em uma casa de cedro, mas a arca de Deus habita debaixo de cortinas.”
3
Natã disse ao rei: “Vá, faça tudo o que está em seu coração, pois o SENHOR está com você.”
4
Naquela mesma noite, a palavra do SENHOR veio a Natã, dizendo:
5
“Vá e diga ao meu servo Davi: 'Assim diz o SENHOR: Você me construiria uma casa para eu morar?
6
Pois eu não tenho morado em uma casa desde o dia em que tirei os filhos de Israel do Egito até o dia de hoje, mas tenho peregrinado em uma tenda e em um tabernáculo.
7
Em todos os lugares por onde andei com todos os filhos de Israel, acaso falei alguma palavra a qualquer um dos líderes das tribos de Israel a quem ordenei que pastoreasse o meu povo Israel, dizendo: Por que vocês não me construíram uma casa de cedro?'
8
Agora, portanto, diga isto ao meu servo Davi: 'Assim diz o SENHOR dos Exércitos: Eu o tirei do aprisco das ovelhas, de seguir as ovelhas, para ser príncipe sobre o meu povo, sobre Israel.
9
Tenho estado com você por onde quer que você tenha ido, e eliminei todos os seus inimigos de diante de você. Eu lhe farei um grande nome, como o nome dos grandes que há na terra.
10
Designarei um lugar para o meu povo Israel e os plantarei, para que habitem em seu próprio lugar e não sejam mais perturbados. Os filhos da iniquidade não os afligirão mais, como no princípio,
11
e como desde o dia em que ordenei que houvesse juízes sobre o meu povo Israel. Eu lhe darei descanso de todos os seus inimigos. Além disso, o SENHOR lhe declara que o SENHOR fará uma casa para você.
12
Quando os seus dias se cumprirem e você descansar com os seus pais, eu levantarei a sua descendência depois de você, a qual procederá do seu corpo, e estabelecerei o seu reino.
13
Ele construirá uma casa para o meu nome, e eu estabelecerei o trono do seu reino para sempre.
14
Eu serei seu pai, e ele será meu filho. Se ele cometer iniquidade, eu o castigarei com a vara dos homens e com os açoites dos filhos dos homens;
15
mas o meu amor leal não se apartará dele, como o tirei de Saul, a quem removi de diante de você.
16
A sua casa e o seu reino serão firmados para sempre diante de você. O seu trono será estabelecido para sempre.'”
17
Natã falou a Davi todas essas palavras, de acordo com toda essa visão.
18
Então o rei Davi entrou, assentou-se diante do SENHOR, e disse: “Quem sou eu, Senhor DEUS, e o que é a minha família, para que me tenhas trazido até aqui?
19
E isso ainda foi pouca coisa aos teus olhos, Senhor DEUS, mas tu também falaste a respeito da casa do teu servo para um futuro distante; e é assim que ages com os homens, Senhor DEUS!
20
O que mais Davi pode te dizer? Pois tu conheces o teu servo, Senhor DEUS.
21
Por causa da tua palavra, e segundo o teu próprio coração, realizaste toda esta grandeza, para torná-la conhecida ao teu servo.
22
Portanto, tu és grande, SENHOR Deus. Pois não há ninguém como tu, nem há qualquer Deus além de ti, segundo tudo o que ouvimos com os nossos ouvidos.
23
E que outra nação na terra há como o teu povo, como Israel, a quem Deus foi resgatar para ser o seu povo, e para fazer um nome para si, e para fazer grandes coisas por ti, e coisas temíveis pela tua terra, diante do teu povo, o qual resgataste para ti do Egito, dentre as nações e os seus deuses?
24
Tu estabeleceste para ti o teu povo Israel, para ser o teu povo para sempre; e tu, SENHOR, te tornaste o Deus deles.
25
“Agora, SENHOR Deus, a palavra que falaste a respeito do teu servo e a respeito da sua casa, confirma-a para sempre, e faze como falaste.
26
Que o teu nome seja engrandecido para sempre, dizendo: 'O SENHOR dos Exércitos é Deus sobre Israel; e a casa do teu servo Davi será estabelecida diante de ti.'
27
Pois tu, SENHOR dos Exércitos, o Deus de Israel, fizeste uma revelação ao teu servo, dizendo: 'Eu construirei uma casa para você.' Portanto, o teu servo encontrou coragem em seu coração para te fazer esta oração.
28
“Agora, ó Senhor DEUS, tu és Deus, e as tuas palavras são verdade, e prometeste esta boa coisa ao teu servo.
29
Agora, pois, que te agrade abençoar a casa do teu servo, para que ela continue para sempre diante de ti; pois tu, Senhor DEUS, o falaste. Que a casa do teu servo seja abençoada para sempre com a tua bênção.”
2 Samuelova
Capítulo 7
1
I stalo se, že když král seděl v domě svém, a Hospodin jemu dal odpočinutí vůkol přede všemi nepřátely jeho,
2
Řekl král Nátanovi proroku: Pohleď medle, já bydlím v domě cedrovém, truhla pak Boží přebývá mezi kortýnami.
3
I dí Nátan králi: Cožkoli jest v srdci tvém, jdi, učiň, nebo Hospodin s tebou jest.
4
Potom té noci stalo se slovo Hospodinovo k Nátanovi, řkoucí:
5
Jdi a pověz služebníku mému Davidovi: Takto praví Hospodin: Zdaliž ty mi stavěti budeš dům, v kterémž bych přebýval?
6
Poněvadž jsem nebydlil v domě od toho dne, jakž jsem vyvedl syny Izraelské z Egypta, až do dne tohoto, ale přecházel jsem s stánkem a příbytkem sem i tam.
7
Nadto kudyž jsem koli chodil se všechněmi syny Izraelskými, zdali jsem jedno slovo řekl kterému z soudců Izraelských, kterémuž jsem přikázal pásti lid svůj Izraelský, řka: Proč jste mi neustavěli domu cedrového?
8
Protož nyní toto díš služebníku mému Davidovi: Takto praví Hospodin zástupů: Jáť jsem tě vzal z ovčince od stáda, abys byl vývodou lidu mého Izraelského.
9
A býval jsem s tebou všudy, kamž jsi koli se obracel; všecky také nepřátely tvé vyhladil jsem před tváří tvou, a učinil jsem tobě jméno veliké, jako jméno vyvýšených na zemi.
10
Způsobím tolikéž místo lidu svému Izraelskému, a vštípím jej, a bydliti bude v místě svém a nepohne se více, aniž ho budou více trápiti lidé nešlechetní jako prvé,
11
Hned od toho dne, jakž jsem ustanovil soudce nad lidem svým Izraelským, až jsem teď dal odpočinutí tobě přede všemi nepřátely tvými. Přesto oznamujeť Hospodin, že on sám tobě dům vzdělá.
12
Když se vyplní dnové tvoji, a usneš s otci svými, vzbudím símě tvé po tobě, kteréž vyjde z života tvého, a utvrdím království jeho.
13
Onť ustaví dům jménu mému, a já utvrdím trůn království jeho až na věky.
14
Já budu jemu otcem, a on mi bude synem. Kterýž když zhřeší, trestati ho budu metlou lidskou a ranami synů lidských.
15
Ale milosrdenství mé nebude odjato od něho, tak jako jsem je odjal od Saule, kteréhož jsem zahnal od tváři tvé.
16
A tak utvrzen bude dům tvůj a království tvé až na věky před tebou, a trůn tvůj bude stálý až na věky.
17
Vedlé všech slov těchto, a podlé všeho vidění tohoto, tak mluvil Nátan Davidovi.
18
Tedy všed král David, posadil se před Hospodinem a řekl: Kdo jsem já, Panovníče Hospodine, a jaký jest dům můj, že jsi mne přivedl v ta místa.
19
Nýbrž ještěť se to málo vidělo, Panovníče Hospodine, že jsi také mluvil i o domu služebníka svého na dlouhé časy, ješto jest to povaha lidská, Panovníče Hospodine.
20
Ale což již více má mluviti David před tebou? Však ty znáš služebníka svého, Panovníče Hospodine.
21
Pro slovo své a podlé srdce svého činíš všecky tyto věci veliké, v známost je uvodě služebníku svému.
22
(Protož zveleben jsi Hospodine Bože, nebo není tobě rovného, anobrž není žádného Boha kromě tebe), podlé toho všeho, jakž jsme slýchali ušima svýma.
23
Kdo tedy jest jako lid tvůj, jako Izrael, který národ na zemi, jehož by Bůh šel, aby jej sobě vykoupil za lid, a dobyl sobě jména, a učinil tobě, ó Izraeli, tyto veliké věci a hrozné v zemi tvé, před oblíčejem lidu svého, kterýž jsi sobě vysvobodil z Egypta, z pohanstva bohů jejich?
24
A vzdělal jsi sobě lid svůj Izraelský, sobě v lid až na věky, a protož, Hospodine, jsi jejich Bohem.
25
Nyní tedy, Hospodine Bože, slovo to, jímž jsi se zamluvil služebníku svému a domu jeho, naplniž je až na věky, a učiň tak, jakž jsi mluvil,
26
Tak aby zvelebováno bylo jméno tvé až na věky, když se říkati bude: Hospodin zástupů jest Bůh nad Izraelem, a dům služebníka tvého Davida aby byl stálý před oblíčejem tvým.
27
Nebo ty, Hospodine zástupů, Bože Izraelský, zjevil jsi mně služebníku svému, řka: Dům ustavím tobě. Protož usoudil služebník tvůj v srdci svém, aby se modlil tobě modlitbou touto.
28
A tak již, Panovníče Hospodine, ty sám jsi Bůh, a slova tvá jsou pravda, jimiž jsi zaslíbil služebníku svému dobré věci tyto.
29
Již tedy rač požehnati domu služebníka svého, aby trval na věky před oblíčejem tvým. Nebo ty jsi, Hospodine Bože, mluvil, že požehnáním tvým požehnán bude dům služebníka tvého na věky.