Comparar
Jeremias 18
Desplazamiento vinculadoLas dos columnas se desplazan juntas
Jeremias
Capítulo 18
1
A palavra que veio a Jeremias da parte do SENHOR, dizendo:
2
“Levante-se e desça à casa do oleiro, e lá farei você ouvir as minhas palavras.”
3
Então desci à casa do oleiro, e eis que ele estava fazendo algo sobre a roda.
4
Quando o vaso que ele fazia de barro se estragou na mão do oleiro, ele o fez novamente, transformando-o em outro vaso, conforme pareceu bem ao oleiro fazer.
5
Então a palavra do SENHOR veio a mim, dizendo:
6
“Casa de Israel, não posso eu fazer com vocês como este oleiro?” diz o SENHOR. “Eis que, como o barro na mão do oleiro, assim são vocês na minha mão, casa de Israel.
7
No instante em que eu falar a respeito de uma nação e a respeito de um reino, para arrancar, para derrubar e para destruí-lo,
8
se aquela nação, contra a qual falei, se converter da sua maldade, eu me arrependerei do mal que pensava em fazer a ela.
9
E no instante em que eu falar a respeito de uma nação e a respeito de um reino, para edificar e para plantá-lo,
10
se fizerem o que é mau aos meus olhos, não obedecendo à minha voz, então me arrependerei do bem com o qual eu disse que os beneficiaria.
11
“Agora, portanto, fale aos homens de Judá e aos habitantes de Jerusalém, dizendo: 'Assim diz o SENHOR: “Eis que preparo o mal contra vocês e elaboro um plano contra vocês. Converta-se agora cada um do seu mau caminho, e corrijam os seus caminhos e as suas ações.”'”
12
Mas eles dizem: 'É em vão; pois andaremos segundo os nossos próprios planos, e cada um de nós seguirá a obstinação do seu mau coração.'”
13
Portanto, assim diz o SENHOR:
“Perguntem agora entre as nações:
'Quem já ouviu coisas semelhantes?'
A virgem de Israel fez uma coisa muito horrível.
14
Acaso a neve do Líbano desaparecerá da rocha do campo?
Ou secarão as águas frias que descem de longe?
15
Pois o meu povo se esqueceu de mim.
Eles queimaram incenso a falsos deuses.
Eles foram levados a tropeçar em seus caminhos,
nas veredas antigas,
para andarem em desvios, em um caminho não aterrado;
16
para fazerem da sua terra um espanto,
e um perpétuo assobio.
Todo aquele que passar por ela ficará espantado,
e balançará a cabeça.
17
Eu os espalharei como com um vento oriental diante do inimigo.
Eu lhes mostrarei as costas, e não o rosto,
no dia da sua calamidade.”
18
Então eles disseram: “Venham! Vamos elaborar planos contra Jeremias; pois a lei não perecerá do sacerdote, nem o conselho do sábio, nem a palavra do profeta. Venham, e vamos atacá-lo com a língua, e não prestemos atenção a nenhuma das suas palavras.”
19
Presta atenção em mim, SENHOR,
e ouve a voz daqueles que contendem comigo.
20
Acaso o mal deve ser retribuído pelo bem?
Pois eles cavaram uma cova para a minha alma.
Lembra-te de como me coloquei diante de ti para falar o bem a favor deles,
para desviar deles a tua ira.
21
Portanto, entrega os filhos deles à fome,
e entrega-os ao poder da espada.
Que as suas mulheres fiquem sem filhos e viúvas.
Que os seus homens sejam mortos,
e os seus jovens feridos à espada na batalha.
22
Que se ouça um clamor vindo de suas casas,
quando trouxeres um bando de repente sobre eles;
pois cavaram uma cova para me prender,
e esconderam armadilhas para os meus pés.
23
Contudo, SENHOR, tu conheces todo o conselho deles contra mim para me matar.
Não perdoes a iniquidade deles.
Não apagues o seu pecado da tua vista.
Que eles sejam derrubados diante de ti.
Lida com eles no tempo da tua ira.
Jeremjáš
Capítulo 18
1
Slovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi od Hospodina, řkoucí:
2
Vstaň a sejdi do domu hrnčířova, a tam způsobím to, abys slyšel slova má.
3
I sešel jsem do domu hrnčířova, a aj, on dělal dílo na kruzích.
4
Když se pak zkazila nádoba v ruce hrnčířově, kterouž on dělal z hliny, tehdy zase udělal z ní nádobu jinou, jakouž se dobře líbilo hrnčíři udělati.
5
I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
6
Zdaliž jako hrnčíř tento nemohl bych nakládati s vámi, ó dome Izraelský? dí Hospodin. Aj, jakož hlina v ruce hrnčíře, tak jste vy v ruce mé, ó dome Izraelský.
7
Mluvil-li bych proti národu a proti království, že je v okamžení vypléním a zkazím, i vyhubím,
8
Však odvrátil-li by se národ ten od nešlechetnosti své, proti němuž bych mluvil: i já litoval bych toho zlého, kteréž jsem myslil učiniti jemu.
9
Zase mluvil-li bych o národu a o království, že je v okamžení vzdělám a vštípím,
10
Však činil-li by, což zlého jest před očima mýma, neposlouchaje hlasu mého: i já litoval bych dobrodiní toho, kteréž bych řekl učiniti jemu.
11
Protož nyní rci mužům Judským i obyvatelům Jeruzalémským, řka: Takto praví Hospodin: Aj, já strojím na vás zlou věc, a obrátím na vás pohromu; navraťtež se již jeden každý od cesty své zlé, a polepšte cest svých i předsevzetí svých.
12
Kteřížto řekli: To nic, nebo za myšlénkami svými půjdeme, a jeden každý zdání srdce svého nešlechetného vykonávati budeme.
13
Protož takto praví Hospodin: Vyptejte se nyní mezi pohany, slýchal-li kdo takové věci? Mrzkosti veliké dopustila se panna Izraelská.
14
Zdaliž kdo pohrdá čerstvou vodou Libánskou z skály? Zdaž pohrdají vodami studenými odjinud běžícími?
15
Lid pak můj zapomenuvše se na mne, kadí marnosti. Nebo k úrazu je přivodí na cestách jejich, na stezkách starobylých, chodíce stezkami cesty neprotřené,
16
Tak abych musil obrátiti zemi jejich v poušť na odivu věčnou; každý, kdož by šel skrze ni, aby se užasl, a pokynul hlavou svou.
17
Větrem východním rozptýlím je před nepřítelem; hřbetem a ne tváří pohledím na ně v čas bídy jejich.
18
I řekli: Poďte a vymyslme proti Jeremiášovi nějakou chytrost; neboť nezhyne zákon od kněze, ani rada od moudrého, ani slovo od proroka. Poďte a zarazme jej jazykem, a nemějme pozoru na žádná slova jeho.
19
Pozoruj mne, Hospodine, a slyš hlas těch, kteříž se vadí se mnou.
20
Zdaliž má odplacováno býti za dobré zlým, že mi jámu kopají? Rozpomeň se, že jsem se postavoval před oblíčejem tvým, abych se přimlouval k jejich dobrému, a odvrátil prchlivost tvou od nich.
21
Protož dopusť na syny jejich hlad, a způsob to, ať jsou násilně zmordování mečem, a nechť jsou ženy jejich osiřelé a ovdovělé, a muži jejich ať jsou ukrutně zmordováni, a mládenci jejich zbiti mečem v boji.
22
Nechť jest slýchati křik z domů jejich, když přivedeš na ně vojsko náhle. Nebo vykopali jámu, aby popadli mne, a osídla polékli nohám mým;
23
Ješto ty, Hospodine, povědom jsi vší rady jejich o mém usmrcení. Nebuď milostiv nepravosti jejich, a hříchu jejich před tváří svou neshlazuj, ale nechť jsou k úrazu dostrčeni před oblíčejem tvým, a v čas prchlivosti své s nimi zacházej.