Comparar
Jeremias 50
Desplazamiento vinculadoLas dos columnas se desplazan juntas
Jeremias
Capítulo 50
1
A palavra que o SENHOR falou a respeito da Babilônia, a respeito da terra dos caldeus, por meio do profeta Jeremias.
2
“Anunciem entre as nações e publiquem,
e levantem um estandarte;
publiquem, e não ocultem;
digam: 'A Babilônia foi tomada,
Bel está envergonhado,
Merodaque está apavorado!
Suas imagens estão envergonhadas.
Seus ídolos estão apavorados.'
3
Pois uma nação sobe do norte contra ela,
a qual fará de sua terra uma desolação,
e ninguém habitará nela.
Eles fugiram.
Eles se foram,
tanto homens quanto animais.
4
“Naqueles dias, e naquele tempo”, diz o SENHOR,
“os filhos de Israel virão,
eles e os filhos de Judá juntos;
eles seguirão o seu caminho chorando,
e buscarão ao SENHOR, seu Deus.
5
Eles perguntarão por Sião com os rostos voltados para lá,
dizendo: 'Venham, e unam-se ao SENHOR em uma aliança eterna
que não será esquecida.'
6
Meu povo tem sido ovelhas perdidas.
Seus pastores os fizeram se desviar.
Eles os desviaram nos montes.
Eles foram de monte em colina.
Eles se esqueceram do seu lugar de descanso.
7
Todos os que os encontraram os devoraram.
Seus adversários disseram: 'Não somos culpados,
porque eles pecaram contra o SENHOR,
a habitação da justiça,
sim, o SENHOR, a esperança de seus pais.'
8
“Fujam do meio da Babilônia!
Saiam da terra dos caldeus,
e sejam como os bodes diante dos rebanhos.
9
Pois, eis que eu despertarei
e farei subir contra a Babilônia uma companhia de grandes nações da terra do norte;
e eles se colocarão em ordem de batalha contra ela.
De lá ela será tomada.
Suas flechas serão como as de um guerreiro perito.
Nenhuma delas voltará em vão.
10
A Caldeia será uma presa.
Todos os que a saquearem serão saciados”, diz o SENHOR.
11
“Porque vocês se alegram,
porque vocês se regozijam,
ó vocês que saqueiam a minha herança,
porque vocês saltam como uma novilha que debulha o grão,
e relincham como cavalos fortes,
12
a mãe de vocês ficará totalmente envergonhada.
Aquela que os deu à luz será confundida.
Eis que ela será a menor das nações,
um ermo, uma terra seca e um deserto.
13
Por causa da ira do SENHOR ela não será habitada,
mas ficará totalmente desolada.
Todo aquele que passar pela Babilônia ficará espantado,
e assobiará por causa de todas as suas pragas.
14
Coloquem-se em ordem de batalha contra a Babilônia ao redor,
todos vocês que armam o arco;
atirem contra ela.
Não poupem flechas,
pois ela pecou contra o SENHOR.
15
Gritem contra ela ao redor.
Ela se rendeu.
Suas fortalezas caíram.
Suas muralhas foram derrubadas,
pois esta é a vingança do SENHOR.
Vinguem-se dela.
Assim como ela fez, façam com ela.
16
Eliminem o semeador da Babilônia,
e aquele que maneja a foice no tempo da colheita.
Por medo da espada opressora,
cada um voltará para o seu próprio povo,
e cada um fugirá para a sua própria terra.
17
“Israel é uma ovelha caçada.
Os leões o afugentaram.
Primeiro, o rei da Assíria o devorou,
e agora, por fim, Nabucodonosor, rei da Babilônia, quebrou os seus ossos.”
18
Portanto, assim diz o SENHOR dos Exércitos, o Deus de Israel:
“Eis que punirei o rei da Babilônia e a sua terra,
assim como puni o rei da Assíria.
19
Trarei Israel de volta ao seu pasto,
e ele se alimentará no Carmelo e em Basã.
Sua alma se fartará nas colinas de Efraim e em Gileade.
20
Naqueles dias, e naquele tempo”, diz o SENHOR,
“a iniquidade de Israel será procurada,
e não haverá nenhuma,
também os pecados de Judá,
e eles não serão encontrados;
pois eu perdoarei aqueles que eu deixar como remanescente.
21
“Subam contra a terra de Merataim,
sim, contra ela, e contra os habitantes de Pecode.
Matem e destruam-nos totalmente”, diz o SENHOR,
“e façam de acordo com tudo o que eu lhes ordenei.
22
Há um som de batalha na terra,
e de grande destruição.
23
Como o martelo de toda a terra foi cortado e quebrado!
Como a Babilônia se tornou uma desolação entre as nações!
24
Eu preparei uma armadilha para você,
e você também foi pega, Babilônia,
e você não percebeu.
Você foi encontrada,
e também capturada,
porque você lutou contra o SENHOR.
25
O SENHOR abriu o seu arsenal,
e trouxe para fora as armas da sua indignação;
pois o Senhor, DEUS dos Exércitos, tem uma obra a fazer na terra dos caldeus.
26
Venham contra ela desde as fronteiras mais distantes.
Abram os seus celeiros.
Amontoem-na como montes de ruínas.
Destruam-na totalmente.
Que nada dela seja deixado.
27
Matem todos os seus touros.
Que eles desçam para o matadouro.
Ai deles! Pois o seu dia chegou,
o tempo da sua visitação.
28
Ouçam aqueles que fogem e escapam da terra da Babilônia,
para declarar em Sião a vingança do SENHOR nosso Deus,
a vingança do seu templo.
29
“Convoquem os arqueiros contra a Babilônia,
todos aqueles que armam o arco.
Acampem contra ela ao redor.
Que ninguém escape.
Retribuam a ela de acordo com a sua obra.
De acordo com tudo o que ela fez, façam com ela;
pois ela tem sido orgulhosa contra o SENHOR,
contra o Santo de Israel.
30
Portanto, os seus jovens cairão nas suas ruas.
Todos os seus homens de guerra serão reduzidos ao silêncio naquele dia”, diz o SENHOR.
31
“Eis que eu sou contra você, ó orgulhosa”, diz o Senhor, DEUS dos Exércitos;
“pois o seu dia chegou,
o tempo em que eu a visitarei.
32
A orgulhosa tropeçará e cairá,
e ninguém a levantará.
Eu acenderei um fogo nas suas cidades,
e ele devorará todos os que estão ao seu redor.”
33
Assim diz o SENHOR dos Exércitos: “Os filhos de Israel e os filhos de Judá são oprimidos juntos.
Todos os que os levaram cativos os seguram firmemente.
Eles se recusam a deixá-los ir.
34
O Redentor deles é forte.
O SENHOR dos Exércitos é o seu nome.
Ele defenderá vigorosamente a causa deles,
para que possa dar descanso à terra,
e perturbar os habitantes da Babilônia.
35
“Uma espada está sobre os caldeus”, diz o SENHOR,
“e sobre os habitantes da Babilônia,
sobre os seus príncipes,
e sobre os seus sábios.
36
Uma espada está sobre os arrogantes,
e eles se tornarão tolos.
Uma espada está sobre os seus valentes,
e eles ficarão apavorados.
37
Uma espada está sobre os seus cavalos,
sobre os seus carros de guerra,
e sobre todo o povo misto que está no meio dela;
e eles se tornarão como mulheres.
Uma espada está sobre os seus tesouros,
e eles serão roubados.
38
Uma seca está sobre as suas águas,
e elas secarão;
pois é uma terra de imagens esculpidas,
e eles enlouquecem por causa dos ídolos.
39
Portanto, os animais selvagens do deserto
com os lobos habitarão lá.
Os avestruzes habitarão nela.
Ela não será mais habitada para sempre,
nem se viverá nela de geração em geração.
40
Assim como quando Deus destruiu Sodoma e Gomorra e as suas cidades vizinhas”, diz o SENHOR,
“assim nenhum homem habitará lá,
nem qualquer filho do homem viverá nela.
41
“Eis que um povo vem do norte.
Uma grande nação e muitos reis serão despertados dos confins da terra.
42
Eles empunham arco e lança.
Eles são cruéis, e não têm misericórdia.
A voz deles ruge como o mar.
Eles montam em cavalos,
cada um em ordem de batalha,
como um homem para a guerra,
contra você, filha da Babilônia.
43
O rei da Babilônia ouviu as notícias sobre eles,
e as suas mãos se tornaram fracas.
A angústia tomou conta dele,
dores como as de uma mulher em trabalho de parto.
44
Eis que o inimigo subirá como um leão
das matas do Jordão contra a forte habitação;
pois eu de repente os farei fugir dela.
Quem for escolhido,
eu o nomearei sobre ela,
pois quem é semelhante a mim?
Quem me marcará um tempo?
Quem é o pastor que pode ficar de pé diante de mim?”
45
Portanto, ouçam o conselho do SENHOR
que ele tomou contra a Babilônia;
e os seus propósitos
que ele formou contra a terra dos caldeus:
Certamente eles os arrastarão para longe,
até mesmo os pequeninos do rebanho.
Certamente ele fará com que a habitação deles fique desolada sobre eles.
46
A terra treme com o estrondo da tomada da Babilônia.
O grito é ouvido entre as nações.
Jeremjáš
Capítulo 50
1
Slovo, kteréž mluvil Hospodin proti Babylonu a proti zemi Kaldejské skrze Jeremiáše proroka:
2
Oznamujte mezi národy a rozhlašujte, zdvihněte korouhev, rozhlašujte, netajte, rcete: Vzat bude Babylon, zahanben bude Bél, potřín bude Merodach, zahanbeny budou modly jeho, potříni budou ukydaní bohové jeho.
3
Nebo přitáhne na něj národ od půlnoci, kterýž obrátí zemi jeho v pustinu, tak že nebude obyvatele v ní. Od člověka až do hovada vystěhují se, odejdou.
4
V těch dnech a toho času, dí Hospodin, přijdou synové Izraelští, oni i synové Judští spolu; plačíce, ochotně půjdou, a Hospodina Boha svého hledati budou.
5
Na cestu k Sionu ptáti se budou, a obrátíce se tam, řeknou: Poďte a připojte se k Hospodinu smlouvou věčnou, nepřicházející v zapomenutí.
6
Ovce hynoucí jsou lid můj, pastýři jejich působí to, aby bloudily, a po horách se toulaly, s hůry na pahrbek chodily, zapomenuvše na příbytky své.
7
Všickni, kteříž je nalézají, zžírají je, a nepřátelé jejich říkají: Nebudeme nic vinni, proto že hřeší proti Hospodinu. Příbytek spravedlnosti a otců jejich naděje jest Hospodin.
8
Vystěhujte se z prostředku Babylona, a z země Kaldejské vyjděte, a buďte jako kozlové před stádem.
9
Nebo aj, já vzbudím a přivedu na Babylon shromáždění národů velikých z země půlnoční, kteřížto sšikují se proti němu, i bude dobyt odtud. Kterýchžto střely jsou jako silného, jenž sirobu uvodí; žádnáť se nenavrátí na prázdno.
10
I bude země Kaldejských v loupež; všickni, kteříž ji loupiti budou, nasytí se, dí Hospodin.
11
Proto že se veselíte, proto že pléšete, ó dráči dědictví mého, proto že jste zbujněli jako jalovice vytylá, a provyskujete jako rekové,
12
Zahanbena bude matka vaše velice, a zapýří se rodička vaše: Aj, nejzadnější z národů, poušť, země vyprahlá a pustina.
13
Pro prchlivost Hospodinovu nebude v ní bydleno, ale velmi spustne všecko. Každý, kdož půjde mimo Babylon, užasne se, a diviti se bude nade všemi ranami jeho.
14
Sšikujte se proti Babylonu vůkol všickni, kteříž natahujete lučiště, střílejte proti němu, nelitujte střely; nebo hřešil proti Hospodinu.
15
Křičte proti němu vůkol: Poddal se, padli základové jeho, pobořeny jsou zdi jeho. Nebo pomsta Hospodinova jest, uveďte pomstu na něj; jakž činíval, učiňte jemu.
16
Vypleňte rozsevače z Babylona, i držícího srp v čas žně; před mečem hubícím každý nechť se k lidu svému obrátí, a každý do země své nechť uteče.
17
Hovádko zahnané jest Izrael, kteréž lvové splašili. Nejprvé zžíral je král Assyrský, tento pak poslednější, Nabuchodonozor král Babylonský, kosti jeho potřel.
18
Protož toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Aj, já navštívím krále Babylonského i zemi jeho, jako jsem navštívil krále Assyrského.
19
A přivedu zase Izraele do příbytku jeho, aby se pásl na Karmeli a Bázan, a na hoře Efraim, a v Galád aby se sytila duše jeho.
20
V těch dnech a toho času, dí Hospodin, byla-li by vyhledávána nepravost Izraelova, nebude žádné, a hříchové Judovi, však nebudou nalezení; nebo odpustím těm, kteréž pozůstavím.
21
Proti té zemi zpurných táhni, a proti obyvatelům pomsty; zhub je a zahlaď jako proklaté i utíkající, dí Hospodin. Učiniž, pravím, všecko, jakž přikazuji tobě,
22
Ať jest hluk boje v té zemi a potření veliké.
23
Jakž by posekáno a polámáno býti mohlo kladivo vší země? Jak by k užasnutí Babylon býti mohl mezi národy?
24
Polékl jsem na tě, ó Babylone, pročež vzat budeš, než zvíš. Nalezen, ano i polapen budeš, proto že jsi směl potýkati se s Hospodinem.
25
Otevřel Hospodin poklad svůj, a vynesl nástroje hněvu svého; nebo dílo toto jest Panovníka Hospodina zástupů v zemi Kaldejské.
26
Přitáhněte na ni od konce země, zotvírejte obilnice její, šlapejte po ní jako po stozích, a zahlaďte ji jako proklatou, tak aby z ní ničeho nepozůstalo.
27
Zbíte mečem všecky volky její, nechť sstoupí k zabití; běda jim, když přijde den jejich, čas navštívení jejich.
28
Hlas utíkajících a ucházejících z země Babylonské, aby oznámili na Sionu pomstu Hospodina Boha našeho, pomštění chrámu jeho.
29
Shromažďte proti Babylonu nejudatnější, všickni natahující lučiště, položte se proti němu vůkol, ať nelze jemu ujíti. Odplaťte jemu podlé skutků jeho, všecko, jakž dělával, učiňte jemu; nebo proti Hospodinu pýchal, proti Svatému Izraelskému.
30
Protož padnou mládenci jeho na ulicích jeho, a všickni muži bojovní jeho vypléněni budou v ten den, dí Hospodin.
31
Aj, já jsem proti tobě, ó pýcho, praví Panovník Hospodin zástupů; neboť přišel den tvůj, čas, abych tě navštívil.
32
Poklesne se zajisté ten pyšný a padne, a nebude žádného, kdo by jej zdvihl; a zanítím oheň v městech jeho, kterýžto zžíře všecka vůkolí jeho.
33
Takto praví Hospodin zástupů: Utištěni jsou synové Izraelští, i s syny Judskými, a všickni, kteříž je zjímali, drží je, nechtí propustiti jich.
34
Ale vykupitel jejich silný, jehož jméno jest Hospodin zástupů, jistotně povede při jejich, aby pokoj způsobil této zemi, a pohnul obyvateli Babylonskými.
35
Meč na Kaldejské, dí Hospodin, a na obyvatele Babylonské, i na knížata jeho i na mudrce jeho.
36
Meč na lháře, aby se zbláznili, meč na silné jeho, aby potříni byli.
37
Meč na koně jeho a na vozy jeho, i na všecku tu směsici, kteráž jest u prostřed něho, aby byli jako ženy; meč na poklady jeho, aby rozchvátáni byli.
38
Sucho na vody jeho, aby vyschly; nebo země plná jest rytin, a při modlách bláznívají.
39
Protož bydliti budou tam šelmy s hroznými potvorami, bydliti budou v ní i mladé sovy; a nebude tam bydleno na věky, ani přebýváno od národu až do pronárodu.
40
Podobná bude k podvrácení hroznému Sodomy a Gomory i sousedů jejich, dí Hospodin; neosadí se tam žádný, aniž bydliti bude v ní syn člověka.
41
Aj, lid přitáhne od půlnoci, a národ veliký, i králové znamenití, vzbuzeni jsouce od stran země.
42
Lučiště a kopí pochytí, ukrutní budou, a neslitují se; hlas jejich jako moře zvučeti bude, a na koních pojedou, sšikovaní jako muž udatný k boji proti tobě, ó dcero Babylonská.
43
Král Babylonský jakž uslyší pověst o nich, opadnou ruce jeho, úzkost zachvátí jej, bolest jako rodičku.
44
Aj, jako lev vystupuje, více než zdutí Jordána proti příbytku Nejsilnějšího, a však v okamžení zaženu jej z této země, a toho, kterýž jest vyvolený, ustanovím nad ní. Nebo kdo jest mně rovný? A kdo mi složí rok? A kdo jest ten pastýř, kterýž by se postavil proti mně?
45
Protož slyšte radu Hospodinovu, kterouž zavřel o Babylonu, a to, což myslil proti zemi Kaldejské: Zajisté žeť je vyvlekou nejmenší tohoto stáda, zajisté že je popléní i příbytek jejich.
46
Od zvuku při dobývání Babylona třásti se bude ta země, a křik mezi národy slyšán bude.