Comparar
Romanos 14
Desplazamiento vinculadoLas dos columnas se desplazan juntas
Romanos
Capítulo 14
1
Ora, aceitem aquele que é fraco na fé, mas sem discutir questões de opinião.
2
Um tem fé para comer de tudo, mas aquele que é fraco come apenas legumes.
3
Aquele que come não despreze o que não come. E aquele que não come não julgue o que come, pois Deus o aceitou.
4
Quem é você para julgar o servo de outro? É diante do seu próprio senhor que ele se mantém de pé ou cai. Sim, ele será mantido em pé, pois Deus tem poder para mantê-lo em pé.
5
Um considera um dia mais importante que o outro. Outro considera todos os dias iguais. Que cada um esteja plenamente convicto em sua própria mente.
6
Aquele que observa o dia, para o Senhor o observa; e aquele que não observa o dia, para o Senhor não o observa. Aquele que come, para o Senhor come, pois dá graças a Deus. Aquele que não come, para o Senhor não come, e dá graças a Deus.
7
Pois nenhum de nós vive para si mesmo, e nenhum morre para si mesmo.
8
Pois, se vivemos, para o Senhor vivemos. Ou, se morremos, para o Senhor morremos. Portanto, quer vivamos quer morramos, somos do Senhor.
9
Pois para este fim Cristo morreu, ressuscitou e viveu novamente, para que pudesse ser Senhor tanto dos mortos quanto dos vivos.
10
Mas você, por que julga o seu irmão? Ou você também, por que despreza o seu irmão? Pois todos nós compareceremos diante do tribunal de Cristo.
11
Pois está escrito:
“‘Tão certo como eu vivo’, diz o Senhor, ‘diante de mim todo joelho se dobrará.
Toda língua confessará a Deus.’”
12
Assim, pois, cada um de nós prestará contas de si mesmo a Deus.
13
Portanto, não julguemos mais uns aos outros; em vez disso, decidam não colocar pedra de tropeço ou ocasião de queda no caminho do seu irmão.
14
Eu sei e estou persuadido no Senhor Jesus de que nada é impuro em si mesmo; contudo, para aquele que considera algo impuro, isso é impuro.
15
Contudo, se por causa da comida o seu irmão se entristece, você já não age com amor. Não destrua com a sua comida aquele por quem Cristo morreu.
16
Portanto, não deixem que o bem de vocês seja difamado,
17
pois o Reino de Deus não é comida nem bebida, mas justiça, paz e alegria no Espírito Santo.
18
Pois aquele que serve a Cristo nestas coisas é aceitável a Deus e aprovado pelos homens.
19
Assim, pois, busquemos o que promove a paz e a edificação mútua.
20
Não destrua a obra de Deus por causa de comida. Todas as coisas, de fato, são puras; porém, é mau para quem, ao comer, faz alguém tropeçar.
21
É bom não comer carne, nem beber vinho, nem fazer qualquer outra coisa que faça seu irmão tropeçar, se ofender ou se enfraquecer.
22
Você tem fé? Tenha-a para si mesmo diante de Deus. Feliz é aquele que não se condena pelo que aprova.
23
Mas aquele que tem dúvidas é condenado se comer, porque não o faz com fé; e tudo o que não provém da fé é pecado.
24
Ora, àquele que é poderoso para firmá-los segundo o meu Evangelho e a pregação de Jesus Cristo, conforme a revelação do mistério que foi mantido em segredo durante longas eras,
25
mas que agora foi revelado e, por meio das Escrituras dos profetas, segundo o mandamento do Deus eterno, foi dado a conhecer a todas as nações para a obediência da fé;
26
ao único Deus sábio, por meio de Jesus Cristo, a quem seja a glória para sempre! Amém.
Římanům
Capítulo 14
1
Mdlého pak u víře přijímejte, ne k hádkám o nepotřebných otázkách.
2
Nebo někdo věří, že může jísti všecko; jiný pak u víře mdlý jsa, jí zelinu.
3
Ten, kdož jí, nepokládej sobě za nic toho, kdož nejí; a kdo nejí, toho nesuď, kdož jí. Nebo Bůh přijal jej.
4
Ty kdo jsi, abys soudil cizího služebníka? Však Pánu svému stojí, anebo padá. Staneť pak; mocen jest zajisté Bůh utvrditi jej.
5
Nebo někdo rozsuzuje mezi dnem a dnem, a někdo soudí každý den jednostejný býti. Jeden každý v svém smyslu ujištěn buď.
6
Kdož dnů šetří, Pánu šetří; a kdo nešetří, Pánu nešetří. A kdo jí, Pánu jí, nebo děkuje Bohu; a kdož nejí, Pánu nejí, a děkuje Bohu.
7
Žádný zajisté z nás není sám sobě živ, a žádný sobě sám neumírá.
8
Nebo buďto že jsme živi, Pánu živi jsme; buďto že mřeme, Pánu mřeme. A tak buď že jsme živi, buď že umíráme, Páně jsme.
9
Na toť jest zajisté Kristus i umřel, i z mrtvých vstal, i ožil, aby nad živými i nad mrtvými panoval.
10
Ty pak proč odsuzuješ bratra svého? Anebo také ty proč za nic pokládáš bratra svého? Však všickni staneme před stolicí Kristovou.
11
Psáno jest zajisté: Živť jsem já, praví Pán, žeť přede mnou bude klekati každé koleno, a každý jazyk vyznávati bude Boha.
12
A takť jeden každý z nás sám za sebe počet vydávati bude Bohu.
13
Nesuďmež tedy více jedni druhých, ale toto raději rozsuzujte, jak byste nekladli úrazu nebo pohoršení bratru.
14
Vím a v tom ujištěn jsem v Pánu Ježíši, žeť nic nečistého není samo z sebe; než tomu, kdož tak soudí, že by nečisté bylo, jemuť nečisté jest.
15
Ale bývá-liť rmoucen bratr tvůj pro pokrm, již nechodíš podle lásky. Hlediž, abys k zahynutí nepřivedl pokrmem svým toho, za kteréhož Kristus umřel.
16
Nebudiž tedy v porouhání dáno dobré vaše.
17
Království zajisté Boží není pokrm a nápoj, ale spravedlnost a pokoj a radost v Duchu svatém.
18
Nebo kdož v tom slouží Kristu, milý jest Bohu a lidem příjemný.
19
Protož následujme toho, což by sloužilo ku pokoji a k vzdělání vespolek.
20
Nekaziž pro pokrm díla Božího. Všecko zajisté čisté jest, ale zlé jest člověku, kterýž jí s pohoršením.
21
Dobré jest nejísti masa a nepíti vína, ani čehokoli toho, na čemž se uráží bratr tvůj, nebo horší, anebo zemdlívá.
22
Ty víru máš? Mějž ji sám u sebe před Bohem. Blahoslavený, kdož nesoudí sebe samého v tom, což oblibuje.
23
Ale kdož pak rozpakuje se, kdyby jedl, odsouzen jest, nebo ne z víry jí. A cožkoli není z víry, hřích jest.