Comparar
Salmos 17
Desplazamiento vinculadoLas dos columnas se desplazan juntas
Salmos
Capítulo 17
1
Uma oração de Davi. Ouve, SENHOR, o meu justo clamor.
Presta ouvidos à minha oração, que não vem de lábios enganosos.
2
Que a minha sentença venha da tua presença.
Que os teus olhos vejam a equidade.
3
Tu provaste o meu coração.
Tu me visitaste de noite.
Tu me sondaste, e nada encontraste.
Decidi que a minha boca não transgredirá.
4
Quanto às obras dos homens, pela palavra dos teus lábios,
eu me guardei dos caminhos do violento.
5
Os meus passos se mantiveram firmes nas tuas veredas.
Os meus pés não vacilaram.
6
Eu clamo a ti, pois tu me responderás, ó Deus.
Inclina os teus ouvidos para mim.
Ouve as minhas palavras.
7
Mostra a tua maravilhosa bondade,
tu que salvas aqueles que buscam refúgio à tua mão direita contra os seus inimigos.
8
Guarda-me como a menina dos teus olhos.
Esconde-me à sombra das tuas asas,
9
dos ímpios que me oprimem,
dos meus inimigos mortais, que me cercam.
10
Eles fecham os seus corações insensíveis.
Com a boca falam com arrogância.
11
Agora eles nos cercam em nossos passos.
Fixam os seus olhos para nos derrubar por terra.
12
Ele é como um leão ávido por sua presa,
como um leão jovem espreitando em lugares ocultos.
13
Levanta-te, SENHOR, confronta-o.
Derruba-o.
Livra a minha alma dos ímpios com a tua espada,
14
dos homens, pela tua mão, SENHOR,
dos homens do mundo, cuja porção está nesta vida.
Tu enches o ventre daqueles que prezas.
Os teus filhos têm fartura,
e acumulam riquezas para os seus filhos.
15
Quanto a mim, verei a tua face na justiça.
Eu me satisfarei, quando acordar, em ver a tua forma.
Žalmy
Capítulo 17
1
Modlitba Davidova. Vyslyš, Hospodine, spravedlnost, a pozoruj volání mého; nakloň uší k modlitbě mé, kteráž jest beze vší rtů ošemetnosti.
2
Od tváři tvé vyjdiž soud můj, oči tvé nechať patří na upřímnost.
3
Zkusils srdce mého, navštívils je v noci; ohněm jsi mne zpruboval, aniž jsi co shledal; to, což myslím, nepředstihá úst mých.
4
Z strany pak skutků lidských, já podlé slova rtů tvých vystříhal jsem se stezky zhoubce.
5
Zdržuj kroky mé na cestách svých, aby se neuchylovaly nohy mé.
6
Já volám k tobě, nebo vyslýcháš mne, ó Bože silný; nakloň ke mně ucha svého, a slyš řeč mou.
7
Prokaž milosrdenství svá, naději majících ochránce před těmi, kteříž povstávají proti pravici tvé.
8
Ostříhej mne jako zřítelnice oka, v stínu křídel svých skrej mne,
9
Od tváři bezbožných těch, kteříž mne hubí, od nepřátel mých úhlavních obkličujících mne,
10
Kteříž tukem svým zarostli, mluví pyšně ústy svými.
11
Jižť i kroky naše předstihají, oči své obrácené mají, aby nás porazili na zem.
12
Každý z nich podoben jest lvu žádostivému loupeže, a lvíčeti sedícímu v skrýši.
13
Povstaniž, Hospodine, předejdi tváři jeho, sehni jej, a vytrhni duši mou od bezbožníka mečem svým,
14
Rukou svou od lidí, ó Hospodine, od lidí světských, jichžto oddíl jest v tomto životě, a jejichž břicho ty z špižírny své naplňuješ. Èímž i synové jejich nasyceni bývají, a ostatků zanechávají maličkým svým.
15
Já pak v spravedlnosti spatřovati budu tvář tvou; nasycen budu obrazem tvým, když procítím.