Comparar
Druga knjiga dnevnika 14
Desplazamiento vinculadoLas dos columnas se desplazan juntas
Druga knjiga dnevnika
Capítulo 14
1
A kad počinu Avija kod otaca svojih i pogreboše ga u gradu Davidovom, zacari se na njegovo mesto Asa, sin njegov. Za njegovog vremena počinu zemlja deset godina.
2
I činjaše Asa šta je dobro i pravo pred Gospodom Bogom njegovim.
3
Jer obori oltare tuđe i visine, i izlomi likove njihove i iseče lugove njihove.
4
I zapovedi sinovima Judinim da traže Gospoda Boga otaca svojih i da izvršuju zakon i zapovest Njegovu.
5
Obori po svim gradovima Judinim visine i sunčane likove, i počinu carstvo za njegovog vremena.
6
I sazida tvrde gradove u zemlji Judinoj, jer zemlja beše u miru, niti beše rata s njim onih godina, jer mu Gospod dade mir.
7
I reče Judi: Da sazidamo ove gradove i da ih opašemo zidom i kulama i vratima i prevornicama, dok je zemlja naša; jer tražimo Gospoda Boga svog, tražismo Ga i dade nam mir odsvuda. I tako zidaše, i biše srećni.
8
I imaše Asa vojske trista hiljada od Jude sa štitovima i kopljima, i od Venijamina dvesta i osamdeset hiljada sa štitovima i lukovima. Svi behu hrabri vojnici.
9
I iziđe iz njih Zara Etiopljanin s hiljadu hiljada vojske i s trista kola, i dođe do Marise.
10
I Asa iziđe preda nj; i uvrstaše se vojske u dolini Sefati kod Marise.
11
I zavapi Asa ka Gospodu Bogu svom govoreći: Gospode Tebi je ništa pomoći množini ili nejakom; pomozi nam, Gospode Bože naš, jer se u Te uzdamo, i u Tvoje ime dođosmo na ovo mnoštvo. Gospode, Ti si Bog naš, ne daj da može šta na Te čovek.
12
I razbi Gospod Etiopljane pred Asom i pred Judom, i pobegoše Etiopljani.
13
I tera ih Asa i narod koji beše s njim dori do Gerara. I popadaše Etiopljani da ih ni jedan ne osta živ, jer se satrše pred Gospodom i pred vojskom Njegovom; i oni odnesoše plen velik veoma.
14
I pobiše sve gradove oko Gerara, jer dođe na njih strah Gospodnji, i opleniše sve one gradove, jer beše u njima mnogo plena.
15
Pobiše i po stanovima pastirskim ljude, i odvedoše mnogo ovaca i kamila; i vratiše se u Jerusalim.
2 Letopisu
Capítulo 14
1
Když pak usnul Abiáš s otci svými, a pochovali jej v městě Davidově, kraloval Aza syn jeho místo něho. Za jeho dnů v pokoji byla země deset let.
2
I činil Aza to, což se dobře líbilo Hospodinu Bohu jeho.
3
Nebo zbořil oltáře cizí i výsosti, a stroskotal obrazy jejich, a posekal háje jejich.
4
A přikázal Judovi, aby hledali Hospodina Boha otců svých, a ostříhali zákona a přikázaní jeho.
5
Zkazil, pravím, po všech městech Judských výsosti a slunečné obrazy, a bylo v pokoji království za času jeho.
6
Zatím vzdělal města hrazená v Judstvu, proto že v pokoji byla země, aniž jaká proti němu válka povstala těch let; nebo Hospodin dal jemu odpočinutí.
7
I řekl lidu Judskému: Vzdělejme ta města, a ohraďme je zdmi a věžemi, branami i závorami, dokudž země jest v moci naší. Aj, že jsme hledali Hospodina Boha svého, hledali jsme ho, a dal nám odpočinutí odevšad. A tak stavěli a šťastně se jim zvedlo.
8
Měl pak Aza vojsko těch, kteříž nosili štíty a kopí, z pokolení Judova třikrát sto tisíců, a z Beniaminova pavézníků a střelců dvě stě a osmdesáte tisíců. Všickni ti byli muži udatní.
9
I vytáhl proti nim Zerach Mouřenín, maje v vojště desetkrát sto tisíců, a vozů tři sta, a přitáhl až k Maresa.
10
Vytáhl též i Aza proti němu. I sšikovali vojska v údolí Sefata u Maresa.
11
Tedy volal Aza k Hospodinu Bohu svému, a řekl: Hospodine, neníť potřebí tobě velikého množství, když ty chceš pomoci mdlejším. Pomoziž nám, Hospodine Bože náš, neboť v tebe doufáme, a ve jménu tvém jdeme proti množství tomuto. Hospodine, ty jsi Bůh náš; nechť nemá moci proti tobě bídný člověk.
12
I ranil Hospodin Mouřeníny před Azou a před lidem Judským, tak že utíkali Mouřenínové.
13
A honil je Aza i lid, kterýž byl s ním, až do Gerar. I padli Mouřenínové, že se nijakž otaviti nemohli; nebo potříni jsou před Hospodinem a před vojskem jeho. I odnesli onino kořistí velmi mnoho.
14
Pohubili také všecka města vůkol Gerar; strach zajisté Hospodinův připadl na ně. I vzebrali všecka města; nebo mnoho kořistí v nich bylo.
15
Též i obyvatele v staních při dobytcích zbili, a zajavše ovec velmi mnoho a velbloudů, navrátili se do Jeruzaléma.