Comparar
Druga knjiga o carevima koja se zove i Četvrta knjiga o carevima 3
Desplazamiento vinculadoLas dos columnas se desplazan juntas
Druga knjiga o carevima koja se zove i Četvrta knjiga o carevima
Capítulo 3
1
A Joram, sin Ahavov, zacari se nad Izrailjem u Samariji osamnaeste godine carovanja Josafatovog nad Judom, i carova dvanaest godina.
2
I činjaše što je zlo pred Gospodom, ali ne kao otac njegov i kao mati njegova, jer obori lik Valov koji beše načinio otac njegov.
3
Ali osta u gresima Jerovoama, sina Navatovog, kojima navede na greh Izrailja, i ne odstupi od njih.
4
A Misa car moavski imaše mnogo stoke, i davaše caru Izrailjevom sto hiljada jaganjaca i sto hiljada ovnova pod runom.
5
Ali kad umre Ahav, odmetnu se car moavski od cara Izrailjevog.
6
A car Joram izađe u to vreme iz Samarije i prebroja svega Izrailja.
7
I otide, te posla k Josafatu caru Judinom i poruči mu: Car moavski odmetnu se od mene; hoćeš li ići sa mnom na vojsku na Moavce? A on reče: Hoću, ja kao ti, moj narod kao tvoj narod, moji konji kao tvoji konji.
8
Iza toga reče: A kojim ćemo putem ići? A on reče: Preko pustinje edomske.
9
I tako izađe car Izrailjev i car Judin i car edomski, i idoše putem sedam dana, i ne beše vode vojsci ni stoci, koja iđaše za njima.
10
I reče car Izrailjev: Jaoh! Dozva Gospod ova tri cara da ih preda u ruke Moavcima.
11
A Josafat reče: Ima li tu koji prorok Gospodnji da upitamo Gospoda preko njega? A jedan između sluga cara Izrailjevog odgovori i reče: Ovde je Jelisije, sin Safatov, koji je Iliji polivao vodom ruke.
12
Tada reče Josafatu: U njega je reč Gospodnja: i otidoše k njemu car Izrailjev i Josafat i car edomski.
13
A Jelisije reče caru Izrailjevom: Šta je meni do tebe? Idi ka prorocima oca svog i ka prorocima matere svoje. A car Izrailjev reče mu: Ne, jer Gospod dozva ova tri cara da ih preda u ruke Moavcima.
14
A Jelisije reče: Tako da je živ Gospod nad vojskama, pred kojim stojim, da ne gledam na Josafata cara Judinog, ne bih mario za te niti bih te pogledao.
15
Nego sada dovedite mi gudača. I kad gudač guđaše, dođe ruka Gospodnja nada nj;
16
i reče: Ovako veli Gospod: Načinite po ovoj dolini mnogo jama.
17
Jer ovako veli Gospod: Nećete osetiti vetra niti ćete videti dažda, ali će se dolina ova napuniti vode, te ćete piti i vi i ljudi vaši i stoka vaša.
18
Pa i to je malo Gospodu, nego i Moavce će vam predati u ruke.
19
I raskopaćete sve tvrde gradove, i sve izabrane gradove, i poseći ćete sva dobra drveta i zaroniti sve izvore vodene, i svaku njivu dobru potrćete kamenjem.
20
A ujutru kad se prinosi dar, gle, dođe voda od edomske, i napuni se zemlja vode.
21
A svi Moavci čuvši da su izišli carevi da udare na njih, sazvaše sve koji se počinjahu pasati i starije i stadoše na međi.
22
A ujutru kad ustaše i sunce ogranu nad onom vodom, ugledaše Moavci prema sebi vodu gde se crveni kao krv.
23
I rekoše: Krv je; pobili su se carevi, i jedan drugog pogubili; sada dakle na plen, Moavci!
24
A kad dođoše do logora Izrailjevog, podigoše se Izrailjci i razbiše Moavce, te pobegoše ispred njih, a oni uđoše u zemlju moavsku bijući ih.
25
I gradove njihove raskopaše, i na svaku dobru njivu bacajući svaki po kamen zasuše je, i sve izvore vodene zaroniše, i sva dobra drveta posekoše tako da samo ostaviše kamenje u Kir-aresetu. I opkolivši ga praćari stadoše ga biti.
26
A car moavski kad vide da će ga nadvladati vojska, uze sa sobom sedam stotina ljudi, koji mahahu mačem, da prodru kroz vojsku cara edomskog, ali ne mogoše.
27
Tada uze sina svog prvenca koji htede biti car na njegovo mesto, i prinese ga na žrtvu paljenicu na zidu. Tada se podiže veliki gnev na Izrailja, te otidoše odande i vratiše se u svoju zemlju.
2 Královská
Capítulo 3
1
Joram pak syn Achabův počal kralovati nad Izraelem v Samaří léta osmnáctého Jozafata krále Judského, a kraloval dvanácte let.
2
A činil to, což jest zlého před očima Hospodinovýma, ač ne tak jako otec jeho a jako matka jeho; nebo odjal modly Bál, kterýchž byl nadělal otec jeho.
3
A však v hříších Jeroboáma syna Nebatova, kterýž k hřešení přivodil Izraele, vždy vězel, a neodstoupil od nich.
4
Mésa pak král Moábský měl hojnost dobytka, a dával králi Izraelskému sto tisíc beranů, a sto tisíc skopců i s vlnou.
5
I stalo se, když umřel Achab, že se zprotivil král Moábský králi Izraelskému.
6
Tedy vytáhl v ten čas král Joram z Samaří, a sečtl všecken Izrael.
7
A když táhl, poslal k Jozafatovi králi Judskému, aby mu řekli: Král Moábský zprotivil mi se. Potáhneš-li se mnou proti Moábovi na vojnu? Odpověděl: Potáhnu. Jako jsem já, tak jsi ty, jako lid můj, tak lid tvůj, jakž koni moji, tak koni tvoji.
8
Zatím řekl: Kterouž pak cestou potáhneme? Odpověděl: Cestou pouště Idumejské.
9
A tak vytáhl král Izraelský a král Judský i král Idumejský. A když objížděli cestou za sedm dní, nedostávalo se vody vojsku a hovadům jejich, kteráž měli s sebou.
10
I řekl král Izraelský: Ach, běda! Nebo povolal Hospodin tří králů těchto, aby je vydal v ruku Moábovu.
11
Ale Jozafat řekl: Není-liž zde proroka Hospodinova, abychom se otázali Hospodina skrze něho? Odpovídaje pak jeden z služebníků krále Izraelského, řekl: Jestiť zde Elizeus syn Safatův, kterýž líval vodu na ruce Eliášovy.
12
Tedy řekl Jozafat: U tohoť jest slovo Hospodinovo. I šli k němu, král Izraelský a Jozafat, i král Idumejský.
13
I řekl Elizeus králi Izraelskému: Co mně do tebe? Jdi k prorokům otce svého a k prorokům matky své. Řekl jemu král Izraelský: Nikoli, nebo povolal Hospodin tří králů těchto, aby je vydal v ruku Moábovu.
14
K tomu řekl Elizeus: Živť jest Hospodin zástupů, před jehož oblíčejem stojím, bychť sobě nevážil Jozafata krále Judského, nepohleděl bych na tě, ani popatřil.
15
Ale nyní přiveďte mi toho, kterýž by uměl hráti na harfu. A když on hral, byla nad ním ruka Hospodinova.
16
I řekl: Takto praví Hospodin: Nadělej v tomto potoku množství dolů.
17
Nebo toto dí Hospodin: Neuzříte větru, aniž uzříte přívalu, však potok tento naplněn bude vodou, tak že píti budete i vy i množství vaše, i hovada vaše.
18
A i to málo jest před oblíčejem Hospodinovým, nebo i Moábské dá v ruku vaši.
19
A zkazíte všeliké město hrazené, i všeliké město výborné, též všecko stromoví dobré zporážíte, a všecky studnice vod zasypete, a všeliké pole dobré kamením přiházíte.
20
I stalo se ráno, když obětována bývá obět suchá, a aj, vody přicházely cestou od strany Idumejské, a naplněna jest země vodami.
21
Všecken pak Moáb uslyšev, že by vytáhli králové, aby bojovali proti nim, svolali se všickni, od toho, kterýž se pasem opásati může, a výše, a postavili se na pomezí.
22
Potom ráno vstavše, když slunce vzešlo nad těmi vodami, uzřeli Moábští naproti ty vody rdějící se jako krev.
23
A řekli: Krev jest. Jistě žeť jsou se pohubili ti králové, a zabil jeden každý bližního svého; protož nyní k loupežem, ó Moábští! A přišli až k ležení Izraelskému.
24
Tedy povstavše Izraelští, porazili Moábské, kteříž utíkali před nimi, a oni porazili je porážkou velikou, také i v jejich krajině.
25
Nebo města jejich zbořili, a na všeliké pole výborné házejíce jeden každý kamením svým, naplnili je, i všecky studnice vod zasypali, a všecko stromoví dobré zporáželi, tak že toliko nechali u Kirchareset zdi jeho. Protož shlukše se prakovníci, dobývali ho.
26
A vida král Moábský, že jsou mu silní bojovníci ti, vzal s sebou sedm set mužů bojovných, chtě se probiti skrze vojska krále Idumejského. Ale nemohli.
27
Pročež jav syna jeho prvorozeného, kterýž měl kralovati místo něho, obětoval jej v obět zápalnou na zdi. I stalo se rozhněvání veliké proti Izraelovi; protož odtrhše od něho, navrátili se do země své.