Comparar
Jevrejima poslanica svetog apostola Pavla 4
Desplazamiento vinculadoLas dos columnas se desplazan juntas
Jevrejima poslanica svetog apostola Pavla
Capítulo 4
1
Da se bojimo, dakle, da kako dok je još ostavljeno obećanje da se ulazi u pokoj Njegov, ne zakasni koji od vas.
2
Jer je nama objavljeno kao i onima; ali onima ne pomaže čuvena reč, jer ne verovaše oni koji čuše.
3
Jer mi koji verovasmo ulazimo u pokoj, kao što reče:
Zato se zakleh u gnevu svom
da neće ući u pokoj moj, ako su dela i bila gotova od postanja sveta.
4
Jer negde reče za sedmi dan ovako: i počinu Bog u dan sedmi od svih dela svojih.
5
I na ovom mestu opet:
Neće ući u pokoj moj.
6
Budući, pak, da neki imaju da uđu u njega, i oni kojima je najpre javljeno ne uđoše za neposlušanje;
7
opet odredi jedan dan, danas, govoreći u Davidu po tolikom vremenu, kao što se pre kaza:
Danas ako glas Njegov čujete,
ne budite drvenastih srca.
8
Jer da je Isus one doveo u pokoj, ne bi za drugi dan govorio potom.
9
Dakle je ostavljeno još počivanje narodu Božijem.
10
Jer koji uđe u pokoj Njegov, i on počiva od dela svojih, kao i Bog od svojih.
11
Da se postaramo, dakle, ući u taj pokoj, da ne upadne ko u onu istu gatku neverstva.
12
Jer je živa reč Božija, i jaka, i oštrija od svakog mača oštrog s obe strane, i prolazi tja do rastavljanja i duše i duha, i zglavaka i mozga, i sudi mislima i pomislima srca.
13
I nema tvari nepoznate pred Njime, nego je sve golo i otkriveno pred očima Onog kome govorimo.
14
Imajući, dakle, velikog Poglavara svešteničkog, koji je prošao nebesa, Isusa sina Božijeg, da se držimo priznanja.
15
Jer nemamo Poglavara svešteničkog koji ne može postradati s našim slabostima, nego koji je u svačemu iskušan kao i mi, osim greha.
16
Da pristupimo, dakle, slobodno k prestolu blagodati, da primimo milost i nađemo blagodat za vreme kad nam zatreba pomoć.
Židům
Capítulo 4
1
Bojmež se tedy, aby snad opustě zaslíbení o vjití do odpočinutí jeho, neopozdil se někdo z vás.
2
Nebo i nám zvěstováno jest, jako i oněmno, ale neprospěla jim řeč slyšená, nepřipojená k víře, když slyšeli.
3
Neboť vcházíme v odpočinutí my, kteříž jsme uvěřili, jakož řekl: Protož jsem přisáhl v hněvě svém, žeť nevejdou v odpočinutí mé, ačkoli dávno odpočinul Bůh, hned po vykonání skutků od ustanovení světa.
4
Nebo pověděl na jednom místě o sedmém dni takto: I odpočinul Bůh dne sedmého ode všech skutků svých.
5
A tuto zase: Že nevejdou v odpočinutí mé.
6
A poněvadž vždy na tom jest, že někteří mají vjíti do něho, a ti, kterýmž prvé zvěstováno jest, nevešli pro svou nevěru,
7
Opět ukládá den jakýsi, Dnes, pravě skrze Davida, po takovém času, jakož řečeno jest, Dnes uslyšíte-li hlas jeho, nezatvrzujte srdcí svých.
8
Nebo byť byl Jozue v odpočinutí je uvedl, nebylť by potom mluvil o jiném dni.
9
A protož zůstáváť svátek lidu Božímu.
10
Neb kdožkoli všel v odpočinutí jeho, takéť i on odpočinul od skutků svých, jako i Bůh od svých.
11
Snažmež se tedy vjíti do toho odpočinutí, aby někdo neupadl v týž příklad nedověry.
12
Živáť jest zajisté řeč Boží a mocná, a pronikavější nad všeliký meč na obě straně ostrý, a dosahujeť až do rozdělení i duše i ducha i kloubů i mozku v kostech, a rozeznává myšlení i mínění srdce.
13
A neníť žádného stvoření, kteréž by nebylo zjevné před obličejem jeho, nýbrž všecky věci jsou nahé a odkryté očima toho, o kterémž jest řeč naše.
14
Protož majíce nejvyššího kněze velikého, kterýžto pronikl nebesa, Ježíše Syna Božího, držmež vyznání naše.
15
Nebo nemáme nejvyššího kněže, kterýž by nemohl čitedlen býti mdlob našich, ale zkušeného ve všem nám podobně, kromě hříchu.
16
Přistupmež tedy směle s doufáním k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství, a milost nalezli ku pomoci v čas příhodný.