Comparar
Knjiga o Jovu 16
Desplazamiento vinculadoLas dos columnas se desplazan juntas
Knjiga o Jovu
Capítulo 16
1
A Jov odgovori i reče:
2
Slušao sam mnogo takvih stvari;
svi ste dosadni tešioci.
3
Hoće li biti kraj praznim rečima?
Ili šta te tera da tako odgovaraš?
4
I ja bih mogao govoriti kao vi,
da ste na mom mestu,
gomilati na vas reči
i mahati glavom na vas,
5
Mogao bih vas hrabriti ustima svojim,
i micanje usana mojih olakšalo bi bol vaš.
6
Ako govorim, neće odahnuti bol moj;
ako li prestanem, hoće li otići od mene?
7
A sada me je umorio;
opustošio si sav zbor moj.
8
Navukao si na me mrštine za svedočanstvo;
i moja mrša podiže se na me, i svedoči mi u oči.
9
Gnev Njegov rastrže me,
nenavidi me, škrguće zubima na me,
postavši mi neprijatelj seva očima svojim na me.
10
Razvaljuju na me usta svoja,
sramotno me biju po obrazima,
skupljaju se na me.
11
Predao me je Bog nepravedniku,
i u ruke bezbožnicima bacio me.
12
Bejah miran i zatre me,
i uhvativši me za vrat smrska me
i metnu me sebi za belegu.
13
Opkoliše me Njegovi strelci,
cepa mi bubrege nemilice,
prosipa na zemlju žuč moju.
14
Zadaje mi rane na rane,
i udara na me kao junak.
15
Sašio sam kostret po koži svojoj,
i uvaljao sam u prah slavu svoju.
16
Lice je moje podbulo od plača,
na veđama je mojim smrtni sen;
17
Premda nema nepravde u rukama mojim,
i molitva je moja čista.
18
Zemljo, ne krij krv što sam prolio,
i neka nema mesta vikanju mom.
19
I sada eto je na nebu svedok moj,
svedok je moj na visini.
20
Prijatelji se moji podruguju mnom;
oko moje roni suze Bogu.
21
O da bi se čovek mogao pravdati s Bogom,
kao sin čovečiji s prijateljem svojim!
22
Jer godine izbrojane navršuju se,
i polazim putem odakle se neću vratiti.
Jób
Capítulo 16
1
A odpovídaje Job, řekl:
2
Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.
3
Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?
4
Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?
5
Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.
6
Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.
7
Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.
8
A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.
9
Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.
10
Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.
11
Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.
12
Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.
13
Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.
14
Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.
15
Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.
16
Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.
17
Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.
18
Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.
19
Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.
20
Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.
21
Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.
22
Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.