Comparar
Knjiga proroka Danila 2
Desplazamiento vinculadoLas dos columnas se desplazan juntas
Knjiga proroka Danila
Capítulo 2
1
A druge godine carovanja Navuhodonosorovog usni Navuhodonosor san, i uznemiri mu se duh i san ga prođe.
2
I reče car da dozovu vrače i zvezdare i gatare i Haldeje da kažu caru san njegov. I dođoše i staše pred carem.
3
I reče im car: Usnih san, i uznemiri mi se duh kako bih doznao šta sam snio.
4
A Haldeji rekoše caru sirski: Care, da si živ doveka! Pripovedi san slugama svojim, pa ćemo ti kazati šta znači.
5
A car odgovori i reče Haldejima: Zaboravio sam, ako mi ne kažete šta sam snio i šta znači, bićete isečeni i kuće će vaše biti bunjišta.
6
Ako li mi kažete šta sam snio i šta znači, dobićete od mene dare i poklone i veliku čast; kažite mi dakle šta sam snio i šta znači.
7
Odgovoriše opet i rekoše: Neka car pripovedi san slugama svojim, pa ćemo kazati šta znači.
8
Car odgovori i reče: Doista vidim da hoćete vremena da dobijete; jer vidite da sam zaboravio.
9
Ali ako mi ne kažete šta sam snio i šta znači, jedan vam je sud; jer ste se dogovorili da kažete preda mnom laž i prevaru dok se promeni vreme; zato kažite mi san, pa ću videti da mi možete kazati šta znači.
10
Odgovoriše Haldeji caru i rekoše: Nema čoveka na zemlji koji bi mogao kazati caru to šta ište; zato nijedan car ni knez ni vlastelin nije nikada iskao takvo šta od vrača ili zvezdara ili Haldejca.
11
I šta car ište vrlo je teško; niti ima drugog koji bi mogao kazati caru osim bogova, koji ne žive među ljudima.
12
Zato se car razljuti i razgnevi vrlo, i zapovedi da se pogube svi mudraci vavilonski.
13
I kad iziđe zapovest, te ubijahu mudrace, tražahu i Danila i drugove njegove da ih ubiju.
14
Tada Danilo odgovori mudro i razumno Ariohu zapovedniku stražarskom, koji beše izašao da ubija mudrace vavilonske;
15
odgovori i reče Ariohu, vlastelinu carevom: Zašto je tako nagla zapovest od cara? Tada Arioh kaza stvar Danilu.
16
A Danilo otide i zamoli cara da mu ostavi vremena, pa će kazati caru šta san znači.
17
Potom otide Danilo kući svojoj, i kaza stvar Ananiji, Misailu i Azariji, drugovima svojim,
18
da se mole za milost Bogu nebeskom radi te tajne, da ne bi poginuli Danilo i drugovi mu s ostalim mudracima vavilonskim.
19
I objavi se tajna Danilu, u noćnoj utvari; tada Danilo blagoslovi Boga nebeskog.
20
Progovori Danilo i reče:
Da je blagosloveno ime Gospodnje od veka do veka;
jer je Njegova mudrost i sila;
21
I On menja vremena i čase;
smeće careve, i postavlja careve;
daje mudrost mudrima i razum razumnima.
22
On otkriva šta je duboko i sakriveno,
zna šta je u mraku,
i svetlost kod Njega stanuje.
23
Tebe, Bože otaca mojih, hvalim i slavim,
šta si mi dao mudrost i silu,
i šta si mi objavio za šta Te molismo objaviv nam stvar carevu.
24
Tada otide Danilo k Ariohu, kog car beše odredio da pogubi mudrace vavilonske; i došav ovako mu reče: Ne gubi mudraca vavilonskih; izvedi me pred cara da kažem caru šta san znači.
25
Tada Arioh brže izvede Danila pred cara, i ovako mu reče: Nađoh čoveka između roblja Judinog, koji će kazati caru šta san znači.
26
A car progovori i reče Danilu, koji se zvaše Valtasar: Možeš li mi kazati san koji sam snio i šta znači?
27
Odgovori Danilo caru i reče: Tajnu koju car ište ne mogu kazati caru mudraci ni zvezdari ni vrači ni gatari.
28
Nego ima Bog na nebu koji otkriva tajne i javlja caru Navuhodonosoru šta će biti do kraja. San tvoj i šta ti je videla glava na postelji tvojoj ovo je:
29
Tebi, care, dođoše misli na postelji šta će biti posle, i Onaj koji objavljuje tajne pokaza ti šta će biti.
30
A meni se ova tajna nije objavila mudrošću koja bi u mene bila mimo sve žive, nego zato da se javi caru šta san znači i da doznaš misli srca svog.
31
Ti, care, vide, a to lik velik; velik beše lik i svetlost mu silna, i stajaše prema tebi, i strašan beše na očima.
32
Glava tom liku beše od čistog zlata, prsi i mišice od srebra, trbuh i bedra od bronze,
33
noge mu od gvožđa, a stopala koje od gvožđa koje od zemlje.
34
Ti gledaše dokle se odvali kamen bez ruku, i udari lik u stopala bronzana i zemljana, i satre ih.
35
Tada se satre i gvožđe i zemlja i bronza i srebro i zlato, i posta kao pleva na gumnu u leto, te odnese vetar, i ne nađe mu se mesto; a kamen, koji udari lik, posta gora velika i ispuni svu zemlju.
36
To je san; a sada ćemo kazati caru šta znači.
37
Ti si, care, car nad carevima, jer ti Bog nebeski dade carstvo, silu i krepost i slavu,
38
i gde god žive sinovi ljudski, zveri poljske i ptice nebeske, dao ti je u ruke, i postavio te gospodarem nad svim tim. Ti si ona glava zlatna.
39
A nakon tebe nastaće drugo carstvo, manje od tvog; a potom treće carstvo, bronzano, koje će vladati po svoj zemlji.
40
A četvrto će carstvo biti tvrdo kao gvožđe, jer gvožđe satire i troši sve, i kao gvožđe što sve lomi, tako će satrti i polomiti.
41
A što si video stopala i prste koje od kala lončarskog koje od gvožđa, biće carstvo razdeljeno, ali će biti u njemu tvrđe od gvožđa, jer si video gvožđe pomešano s kalom lončarskim.
42
I što prsti na nogama behu koje od gvožđa koje od kala, carstvo će biti nešto jako, a nešto trošno.
43
A što si video gvožđe pomešano sa kalom lončarskim, to će se oni pomešati sa semenom čovečijim, ali neće prionuti jedan za drugog kao što se gvožđe ne može smešati s kalom.
44
A u vreme tih careva Bog će nebeski podignuti carstvo koje se do veka neće rasuti, i to se carstvo neće ostaviti drugom narodu; ono će satrti i ukinuti sva ta carstva, a samo će stajati do veka.
45
Kako si video gde se od gore odvali kamen bez ruku i satre gvožđe, bronzu, kao, srebro i zlato. Bog veliki javi caru šta će biti posle; san je istinit, i tumačenje mu verno.
46
Tada car Navuhodonosor pade na lice svoje, i pokloni se Danilu, i zapovedi da mu prinesu prinos i kad.
47
Car progovori Danilu i reče: Doista, vaš je Bog Bog nad bogovima i Gospodar nad carevima, i koji objavljuje tajne, kad si mogao otkriti ovu tajnu.
48
Tada car uzvisi Danila, i dade mu mnoge velike darove i učini ga gospodarem svoj zemlji vavilonskoj i poglavarem nad svim mudracima vavilonskim.
49
I Danilo izmoli u cara, te postavi nad poslovima zemlje vavilonske Sedraha, Misaha i Avdenaga, a Danilo osta na dvoru carevom.
Daniel
Capítulo 2
1
Léta pak druhého kralování Nabuchodonozora měl Nabuchodonozor sen, a děsil se duch jeho, až se tudy i ze sna protrhl.
2
I rozkázal král svolati mudrce, a hvězdáře i kouzedlníky a Kaldejské, aby oznámili králi sen jeho. Kteřížto přišli, a postavili se před králem.
3
Tedy řekl jim král: Měl jsem sen, a předěsil se duch můj, tak že nevím, jaký to byl sen.
4
I mluvili Kaldejští králi Syrsky: Králi, na věky buď živ. Pověz sen služebníkům svým, a oznámímeť výklad.
5
Odpověděl král a řekl Kaldejským: Ten sen mi již z paměti vyšel. Neoznámíte-li mi snu i výkladu jeho, na kusy rozsekáni budete, a domové vaši v záchody obráceni budou.
6
Pakli mi sen i výklad jeho oznámíte, daru, odplaty a slávy veliké důjdete ode mne. A protož sen i výklad jeho mi oznamte.
7
Odpověděli po druhé a řekli: Nechať král sen poví služebníkům svým, a výklad jeho oznámíme.
8
Odpověděl král a řekl: Jistotně rozumím tomu, že naschvál odtahujete, vidouce, že mi vyšel z paměti ten sen.
9
Neoznámíte-li mi toho snu, jistý jest ten úsudek o vás. Nebo řeč lživou a chytrou smyslili jste sobě, abyste mluvili přede mnou, ažby se čas proměnil. A protož sen mi povězte, a zvím, budete-li mi moci i výklad jeho oznámiti.
10
Odpověděli Kaldejští králi a řekli: Není člověka na zemi, kterýž by tu věc králi oznámiti mohl. Nadto žádný král, kníže neb potentát takové věci se nedoptával na žádném mudrci a hvězdáři aneb Kaldeovi.
11
Nebo ta věc, na niž se král ptá, nesnadná jest, a není jiného, kdo by ji oznámiti mohl králi, kromě bohů, kteříž bydlení s lidmi nemají.
12
Z té příčiný rozlítil se král a rozhněval velmi, a přikázal, aby zhubili všecky mudrce Babylonské.
13
A když vyšel ortel, a mudrci mordováni byli, hledali i Daniele a tovaryšů jeho, aby zmordováni byli.
14
Tedy Daniel odpověděl moudře a opatrně Ariochovi, hejtmanu nad žoldnéři královskými, kterýž vyšel, aby mordoval mudrce Babylonské.
15
A odpovídaje, řekl Ariochovi, hejtmanu královskému: Proč ta výpověd náhle vyšla od krále? I oznámil tu věc Arioch Danielovi.
16
Pročež Daniel všed, prosil krále, aby jemu prodlel času k oznámení výkladu toho králi.
17
A odšed Daniel do domu svého, oznámil tu věc Chananiášovi, Mizaelovi a Azariášovi, tovaryšům svým,
18
Aby se za milosrdenství modlili Bohu nebeskému příčinou té věci tajné, a nebyli zahubeni Daniel a tovaryši jeho s pozůstalými mudrci Babylonskými.
19
I zjevena jest Danielovi u vidění nočním ta věc tajná. Pročež Daniel dobrořečil Bohu nebeskému.
20
Mluvil pak Daniel a řekl: Buď jméno Boží požehnáno od věků až na věky, nebo moudrost a síla jeho jest.
21
A on proměňuje časy i chvíle; ssazuje krále, i ustanovuje krále; dává moudrost moudrým a umění majícím rozum.
22
On zjevuje věci hluboké a skryté; zná to, což jest v temnostech, a světlo s ním přebývá.
23
Ó Bože otců mých, těť oslavuji a chválím, že jsi mne moudrostí a silou obdařil, ovšem nyní, že jsi mi oznámil to, čehož jsme žádali od tebe; nebo věc královu oznámil jsi nám.
24
A protož Daniel všel k Ariochovi, kteréhož ustanovil král, aby zhubil mudrce Babylonské. A přišed, takto řekl jemu: Mudrců Babylonských nezahlazuj; uveď mne před krále a výklad ten oznámím.
25
Tedy Arioch s chvátáním uvedl Daniele před krále, a takto řekl jemu: Našel jsem muže z zajatých synů Judských, kterýž výklad ten králi oznámí.
26
Odpověděl král a řekl Danielovi, jehož jméno bylo Baltazar: Budeš-liž ty mi moci oznámiti sen, kterýž jsem viděl, i výklad jeho?
27
Odpověděl Daniel králi a řekl: Té věci tajné, na niž se král doptává, nikoli nemohou mudrci, hvězdáři, věšťci a hadači králi oznámiti.
28
Ale však jest Bůh na nebi, kterýž zjevuje tajné věci, a on ukázal králi Nabuchodonozorovi, co se díti bude v potomních dnech. Sen tvůj, a což jsi ty viděl na ložci svém, toto jest:
29
Tobě, ó králi, na mysl přicházelo na ložci tvém, co bude potom, a ten, kterýž zjevuje tajné věci, ukázalť to, což budoucího jest.
30
Strany pak mne, ne skrze moudrost, kteráž by při mně byla nade všecky lidi, ta věc tajná mně zjevena jest, ale skrze modlitbu, aby ten výklad králi oznámen byl, a ty myšlení srdce svého abys zvěděl.
31
Ty králi, viděl jsi, a aj, obraz nějaký veliký, (obraz ten byl znamenitý a blesk jeho náramný), stál naproti tobě, kterýž na pohledění byl hrozný.
32
Toho obrazu hlava byla z zlata výborného, prsy jeho a ramena jeho z stříbra, a břicho jeho i bedra jeho z mědi,
33
Hnátové jeho z železa, nohy jeho z částky z železa a z částky z hliny.
34
Hleděls na to, až se utrhl kámen, kterýž nebýval v rukou, a udeřil obraz ten v nohy jeho železné a hliněné, a potřel je.
35
A tak potříno jest spolu železo, hlina, měď, stříbro i zlato, a bylo to všecko jako plevy z placu letního, a zanesl to vítr, tak že místa jejich není nalezeno. Kámen pak ten, kterýž udeřil v obraz, učiněn jest horou velikou, a naplnil všecku zemi.
36
Toť jest ten sen. Výklad jeho také povíme králi:
37
Ty králi, jsi král králů; nebo Bůh nebeský dal tobě království, moc a sílu i slávu.
38
A všeliké místo, na němž přebývají synové lidští, zvěř polní i ptactvo nebeské dal v ruku tvou, a pánem tě ustavil nade všemi těmi věcmi. Ty jsi ta hlava zlatá.
39
Ale po tobě povstane království jiné, nižší než tvé, a jiné království třetí měděné, kteréž panovati bude po vší zemi.
40
Království pak čtvrté bude tvrdé jako železo. Nebo jakož železo drobí a zemdlévá všecko, tak, pravím, jako železo, kteréž potírá všecko, i ono potře a potříská všecko.
41
Že jsi pak viděl nohy a prsty z částky z hliny hrnčířské a z částky z železa, království rozdílné znamená, v němž bude něco mocnosti železa, tak jakž jsi viděl železo smíšené s hlinou ničemnou.
42
Ale prstové noh z částky z železa a z částky z hliny znamenají království z částky mocné a z částky ku potření snadné.
43
A že jsi viděl železo smíšené s hlinou ničemnou, ukazuje, že se přízniti budou vespolek lidé, a však nebude se přídržeti jeden druhého, tak jako železo nedrží se z hlinou.
44
Za dnů pak těch králů vzbudí Bůh nebeský království, kteréž na věky nebude zkaženo, a království to na žádného jiného nespadne, ale ono potře a konec učiní všechněm těm královstvím, samo pak státi bude na věky,
45
Tak jakž jsi viděl, že se s hory utrhl kámen, kterýž nebýval v rukou, a potřel železo, měď, hlinu, stříbro a zlato. Bůh veliký oznámil králi, co býti má potom, a pravý jest sen ten i věrný výklad jeho.
46
Tedy král Nabuchodonozor padl na tvář svou, a poklonil se Danielovi, a rozkázal, aby oběti a vůně libé obětovali jemu.
47
A odpovídaje král Danielovi, řekl: V pravdě že Bůh váš jest Bůh bohů a Pán králů, kterýž zjevuje skryté věci, poněvadž jsi mohl vyjeviti tajnou věc tuto.
48
Tedy král zvelebil Daniele, a dary veliké a mnohé dal jemu, a pánem ho učinil nade vší krajinou Babylonskou, a knížetem nad vývodami, a nade všemi mudrci Babylonskými.
49
Daniel pak vyžádal na králi, aby představil krajině Babylonské Sidracha, Mizacha a Abdenágo. Ale Daniel býval v bráně královské.