Comparar
Knjiga proroka Danila 7
Desplazamiento vinculadoLas dos columnas se desplazan juntas
Knjiga proroka Danila
Capítulo 7
1
Prve godine Valtasara, cara vavilonskog, usni Danilo san i vide utvaru glave svoje na postelji; tada napisa san i pripovedi ukratko.
2
Danilo progovori i reče: Videh u utvari svojoj noću, a to četiri vetra nebeska udariše se na velikom moru.
3
I četiri velike zveri iziđoše iz mora, svaka drugačija.
4
Prva beše kao lav, i imaše krila orlova; gledah dokle joj se krila poskuboše i podiže se sa zemlje i stade na noge kao čovek, i srce ljudsko dade joj se.
5
Potom, gle, druga zver beše kao medved, i stade s jedne strane, i imaše tri rebra u ustima među zubima svojim, i govoraše joj se: Ustani, jedi mnogo mesa.
6
Potom videh, i gle, druga, kao ris, imaše na leđima četiri krila kao ptica, i četiri glave imaše zver, i dade joj se vlast.
7
Potom videh u utvarama noćnim, i gle, četvrta zver, koje se trebaše bojati, strašna i vrlo jaka, i imaše velike zube gvozdene, jeđaše i satiraše, i gažaše nogama ostatak, i razlikovaše se od svih zveri pređašnjih, i imaše deset rogova.
8
Gledah rogove, i gle, drugi mali rog izraste među onima, a tri prva roga iščupaše se pred njim; i gle, oči kao oči čovečije behu na tom rogu, i usta koja govorahu velike stvari.
9
Gledah dokle se postaviše prestoli,
i starac sede,
na kome beše odelo belo kao sneg,
i kosa na glavi kao čista vuna,
presto Mu beše kao plamen ognjeni,
točkovi Mu kao oganj razgoreo.
10
Reka ognjena izlažaše i tečaše ispred Njega,
hiljada hiljada služaše Mu,
i deset hiljada po deset hiljada stajahu pred Njim;
sud sede,
i knjige se otvoriše.
11
Tada gledah radi glasa velikih reči koje govoraše onaj rog; i gledah dokle ne bi ubijena zver i telo joj se raščini i dade se da izgori ognjem.
12
I ostalim zverima uze se vlast, jer dužina životu beše im određena do vremena i do roka.
13
Videh u utvarama noćnim,
i gle, kao Sin čovečiji iđaše sa oblacima nebeskim,
i dođe do starca i stade pred Njim.
14
I dade Mu se vlast i slava i carstvo
da Mu služe svi narodi i plemena i jezici;
vlast je Njegova vlast večna, koja neće proći,
i carstvo se Njegovo neće rasuti.
15
Meni Danilu prenemože duh moj u telu mom, i utvare glave moje uznemiriše me.
16
Pristupih k jednom od onih koji stajahu onde, i zamolih ga za istinu od svega toga. I progovori mi i kaza mi šta to znači:
17
Ove četiri velike zveri jesu četiri cara, koji će nastati na zemlji.
18
Ali će sveci Višnjeg preuzeti carstvo, i držaće carstvo na vek i doveka.
19
Tada zaželeh znati istinu o četvrtoj zveri, koja se razlikovaše od svih i beše vrlo strašna, i imaše zube gvozdene i nokte bronzane, i jeđaše i satiraše, a ostatak nogama gažaše,
20
i o deset rogova šta joj behu na glavi, i o drugom koji izraste i tri otpadoše pred njim, o rogu koji imaše oči i usta koja govorahu velike stvari i beše po viđenju veći od drugih.
21
Gledah, i taj rog vojevaše sa svecima i nadvlađivaše ih,
22
dokle dođe starac, i dade se sud svecima Višnjeg, i prispe vreme da sveci preuzmu carstvo.
23
Ovako reče:
Četvrta zver biće četvrto carstvo na zemlji,
koje će se razlikovati od svih carstava,
i izješće svu zemlju i pogaziti i satrti.
24
I deset rogova jesu deset careva,
koji će nastati iz tog carstva,
a posle njih nastaće drugi,
i on će se razlikovati od pređašnjih,
i pokoriće tri cara.
25
I govoriće reči na Višnjeg,
i potiraće svece Višnjeg,
i pomišljaće da promeni vremena i zakone;
i daće mu se u ruke
za vreme i za vremena i za po vremena.
26
Potom će sesti sud,
i uzeće mu se vlast,
te će se istrebiti i zatrti sasvim.
27
A carstvo i vlast i veličanstvo carsko pod svim nebom
daće se narodu svetaca Višnjeg;
Njegovo će carstvo biti večno carstvo,
i sve će vlasti Njemu služiti i slušati Ga.
28
Ovde je kraj ovoj reči. A mene, Danila vrlo uznemiriše misli moje, i lice mi se sve promeni; ali reč sačuvah u srcu svom.
Daniel
Capítulo 7
1
Léta prvního Balsazara krále Babylonského Daniel měl sen a vidění svá na ložci svém, i napsal ten sen krátkými slovy.
2
Mluvil Daniel a řekl? Viděl jsem u vidění svém v noci, a aj, čtyři větrové nebeští bojovali na moři velikém.
3
A čtyři šelmy veliké vystupovaly z moře, jedna od druhé rozdílná.
4
První podobná lvu, a křídla orličí měla. Hleděl jsem, až vytrhána byla křídla její, jimiž se vznášela od země, tak že na nohách jako člověk státi musila, a srdce lidské dáno jest jí.
5
A aj, jiná šelma druhá podobná nedvědu, kteráž panství jedno vyzdvihla, a tři žebra v ústech jejích, mezi zuby jejími, a tak mluveno bylo k ní: Vstaň, nažer se hojně masa.
6
Potom jsem viděl, a aj, jiná podobná pardovi, kteráž měla čtyři křídla ptačí na hřbetě svém, a čtyřhlavá byla šelma ta, jíž moc dána byla.
7
Potom viděl jsem u viděních nočních, a aj, šelma čtvrtá strašlivá a hrozná a velmi silná, mající zuby železné veliké, kteráž zžírala a potírala, ostatek pak nohama svýma pošlapávala; a ta byla rozdílná ode všech šelm, kteréž byly před ní, a měla rohů deset.
8
Pilně jsem šetřil těch rohů, a hle, roh poslední malý vyrostal mezi nimi, a tři z těch rohů prvních vyvráceni jsou před ním; a aj, oči podobné očím lidským v rohu tom, a ústa mluvící pyšně.
9
Hleděl jsem, až trůnové ti svrženi byli, a Starý dnů posadil se, jehož roucho jako sníh bílé, a vlasové hlavy jeho jako vlna čistá, trůn jako jiskry ohně, kola jeho jako oheň hořící.
10
Potok ohnivý tekl a vycházel od něho, tisícové tisíců sloužili jemu, a desetkrát tisíckrát sto tisíců stálo před ním; soud zasedl, a knihy otevříny byly.
11
Patřil jsem tehdáž, hned jakž se začal zvuk té řeči pyšné, kterouž roh mluvil; patřil jsem, dokudž ta šelma nebyla zabita, a vyhlazeno tělo její, a dáno k spálení ohni.
12
A i ostatkům šelm odjali panství; nebo dlouhost života jim odměřena byla až do času, a to uloženého času.
13
Viděl jsem u vidění nočním, a aj, s oblaky nebeskými podobný Synu člověka přicházel; potom až k Starému dnů přišel, a před něj postaven byl.
14
I dáno jest jemu panství a sláva i království, aby všickni lidé, národové a jazykové sloužili jemu; jehož panství jest panství věčné, kteréž nepomíjí, a království jeho, kteréž se neruší.
15
I zhrozil se duch můj ve mně Danielovi u prostřed těla, a vidění má předěsila mne.
16
Tedy přistoupil jsem k jednomu z přístojících, a ptal jsem se ho na jistotu vší té věci. I pověděl mi, a výklad řečí mi oznámil:
17
Ty šelmy veliké, kteréž jsou čtyry, jsou čtyři králové, kteříž povstanou z země,
18
A ujmou království svatých výsostí, kteříž obdržeti mají království až na věky, a až na věky věků.
19
Tedy žádostiv jsem byl zprávy o šelmě čtvrté, kteráž rozdílná byla ode všech jiných, hrozná velmi; zubové její železní, a pazoury její ocelivé, kteráž zžírala, potírala, ostatek pak nohama svýma pošlapávala.
20
Tolikéž o rozích desíti, kteříž byli na hlavě její, a o posledním, kterýž vyrostl, a před ním spadli tři; o tom rohu, pravím, kterýž měl oči a ústa mluvící pyšně, a byl na pohledění větší než jiní.
21
Viděl jsem, an roh ten válku vedl s svatými, a přemáhal je,
22
Až přišel Starý dnů, a oddán jest soud svatým výsostí, a čas přišel, aby to království svatí obdrželi.
23
Řekl takto: Šelma čtvrtá znamená království čtvrté na zemi, kteréž rozdílné bude ode všech království, a zžíře všecku zemi, a zmlátí ji a potře ji.
24
Rohů pak deset znamená, že z království toho deset králů povstane, a poslední povstane po nich, kterýž bude rozdílný od prvních, a poníží tří králů.
25
A slova proti Nejvyššímu mluviti bude, a svaté výsostí potře; nadto pomýšleti bude, aby proměnil časy i práva, když vydáni budou v ruku jeho, až do času a časů, i do částky časů.
26
V tom bude soud osazen, a panství jeho odejmou, vypléní a vyhladí je docela.
27
Království pak i panství, a důstojnost královská pode vším nebem dána bude lidu svatých výsostí; jehož království bude království věčné, a všickni páni jemu sloužiti a jeho poslouchati budou.
28
Až potud konec té řeči. Mne pak Daniele myšlení má velice zkormoutila, a krása má proměnila se při mně, slovo však toto v srdci svém zachoval jsem.