Comparar
Knjiga proroka Jeremije 17
Desplazamiento vinculadoLas dos columnas se desplazan juntas
Knjiga proroka Jeremije
Capítulo 17
1
Greh je Judin zapisan gvozdenom pisaljkom i vrhom od dijamanta, urezan je na ploči srca njihovog i na rogovima oltara vaših,
2
da se sinovi njihovi sećaju oltara njihovih i lugova njihovih pod zelenim drvetima, na visokim humovima.
3
Goro s poljem, daću imanje tvoje, sve blago tvoje daću da se razgrabi, visine tvoje, za greh po svim međama tvojim.
4
I ti ćeš i koji su s tobom ostaviti nasledstvo svoje, koje sam ti dao, i učiniću da služiš neprijateljima svojim u zemlji koje ne poznaješ; jer ste raspalili oganj gneva mog, koji će goreti do veka.
5
Ovako veli Gospod:
Da je proklet čovek koji se uzda u čoveka
i koji stavlja telo sebi za mišicu,
a od Gospoda odstupa srce njegovo.
6
Jer će biti kao vres u pustinji,
koji ne oseća kad dođe dobro,
nego stoji u pustinji,
na suvim mestima u zemlji slanoj i u kojoj se ne živi.
7
Blago čoveku koji se uzda u Gospoda
i kome je Gospod uzdanica.
8
Jer će biti kao drvo usađeno kraj vode
i koje niz potok pušta žile svoje,
koje ne oseća kad dođe pripeka, nego mu se list zeleni,
i sušne godine ne brine se i ne prestaje rađati rod.
9
Srce je prevarno više svega i opako:
ko će ga poznati?
10
Ja Gospod ispitujem srca i iskušavam bubrege,
da bih dao svakome prema putevima njegovim
i po plodu dela njegovih.
11
Kao što jarebica leži na jajima ali ne izleže,
tako ko sabira bogatstvo ali s nepravdom,
u polovini dana svojih ostaviće ga
i najposle će biti lud.
12
Mesto je svetinje naše presto slave,
visoko mesto od početka.
13
Nado Izrailjeva, Gospode!
Svi koji Te ostavljaju neka se posrame;
koji odstupaju od mene, neka se zapišu na zemlji,
jer ostaviše izvor vode žive, Gospoda.
14
Isceli me, Gospode, i biću isceljen;
izbavi me, i biću izbavljen,
jer si Ti hvala moja.
15
Gle, oni mi govore:
Gde je reč Gospodnja?
Neka dođe.
16
A ja se ne zatezah ići za Tobom kao pastir,
i dan žalosni ne želeh, Ti znaš;
šta je god izašlo iz usta mojih,
pred Tobom je.
17
Ne budi mi strah,
Ti si utočište moje u zlu.
18
Neka se posrame koji me gone, a ja ne;
neka se oni uplaše, a ja ne;
pusti na njih zli dan,
i dvostrukim polomom polomi ih.
19
Ovako mi reče Gospod: Idi, i stani na vrata sinova narodnih, na koja ulaze carevi Judini i na koja izlaze, i na svaka vrata jerusalimska.
20
I reci im: Čujte reč Gospodnju, carevi Judini i svi Judejci i svi Jerusalimljani, koji ulazite na ova vrata.
21
Ovako veli Gospod: Čuvajte se da ne nosite breme u subotu i ne unosite na vrata jerusalimska.
22
I ne iznosite bremena iz kuća svojih u subotu, i nikakav posao ne radite, nego svetite subotu, kao što sam zapovedio ocima vašim.
23
Ali ne poslušaše niti prignuše uha svog, nego otvrdnuše vratom svojim da ne poslušaju i ne prime nauke.
24
Ako me poslušate, govori Gospod, da ne nosite bremena na vrata ovog grada u subotu, nego svetite subotu ne radeći u nju nikakav posao,
25
tada će ulaziti na vrata grada ovog carevi i knezovi, koji sede na prestolu Davidovom, na kolima i na konjima, oni i knezovi njihovi, Judejci i Jerusalimljani, i stajaće ovaj grad do veka.
26
I dolaziće iz gradova Judinih i iz okoline jerusalimske, i iz zemlje Venijaminove, i iz ravnice i iz gora i s juga, i donosiće žrtve paljenice i prinose s darom i kadom, i žrtve zahvalne donosiće u dom Gospodnji.
27
Ako li me ne poslušate da svetite subotu i ne nosite bremena ulazeći na vrata jerusalimska u subotu, onda ću raspaliti oganj na vratima njegovim, koji će upaliti dvorove jerusalimske i neće se ugasiti.
Jeremjáš
Capítulo 17
1
Hřích Judův napsán jest pérem železným, rafijí kamene přetvrdého, vyryt jest na tabuli srdce jejich, a na rozích oltářů vašich,
2
Tak když zpomínají synové jejich na oltáře jejich i háje jejich, pod dřívím zeleným, na pahrbcích vysokých.
3
Ó horo, s tím polem jmění tvé i všecky poklady tvé vydám v rozchvátání, pro hřích výsostí tvých, ve všech končinách tvých.
4
A ty musíš lhůtu dáti z strany sebe dědictví svému, kteréž jsem byl dal tobě, a podrobím tě v službu nepřátelům tvým v zemi, o níž nevíš; nebo jste oheň zanítili v prchlivosti mé, kterýž až na věky hořeti bude.
5
Takto praví Hospodin: Zlořečený ten muž, kterýž doufá v člověka, a kterýž klade tělo za rámě své, od Hospodina pak odstupuje srdce jeho.
6
Nebo bude podobný vřesu na pustině, kterýž necítí, když co přichází dobrého, ale bývá na vyprahlých místech na poušti v zemi slatinné, a v níž se nebydlí.
7
Požehnaný ten muž, kterýž doufá v Hospodina, a jehož naděje jest Hospodin.
8
Nebo podobný bude stromu štípenému při vodách, a při potoku pouštějícímu kořeny své, kterýž necítí, když přichází vedro, ale list jeho bývá zelený, a v rok suchý nestará se, aniž přestává nésti ovoce.
9
Nejlstivější jest srdce nade všecko, a nejpřevrácenější. Kdo vyrozumí jemu?
10
Já Hospodin, kterýž zpytuji srdce, a zkušuji ledví, tak abych odplatil jednomu každému podlé cesty jeho, podlé ovoce skutků jeho.
11
Koroptva škřečí, ale nevysedí. Tak kdož dobývá statku však s křivdou, v polovici dnů svých musí opustiti jej, a naposledy bude bláznem.
12
Místo svatyně naší, stolice slavná Nejvyššího, věčně trvá.
13
Ó naděje Izraelova, Hospodine, všickni, kteříž tě opouštějí, nechť jsou zahanbeni. Kárání má v zemi této nechť jsou zapsána; nebo opustili pramen vod živých, Hospodina.
14
Uzdrav mne, Hospodine, a zdráv budu; vysvoboď mne, a vysvobozen budu, ty jsi zajisté chvála má.
15
Aj, oni říkají mi: Kdež jest to, což předpovídal Hospodin? Nechť již přijde.
16
Ješto jsem já se nevetřel, abych pastýřem byl tvým, a dne bolesti nebylť jsem žádostiv, ty víš. Cožkoli vyšlo z rtů mých, před oblíčejem tvým jest.
17
Nebudiž mi k strachu, útočiště mé jsi v čas trápení.
18
Nechť jsou zahanbeni, kteříž mne stihají, já pak ať nejsem zahanben; nechť se oni děsí, já pak ať se neděsím. Uveď na ně den trápení, a dvojím setřením setři je.
19
Takto řekl Hospodin ke mně: Jdi a postav se v bráně lidu tohoto, skrze kterouž chodívají králové Judští, a skrze kterouž vycházívají, anobrž ve všech branách Jeruzalémských,
20
A rci jim: Slyšte slovo Hospodinovo, králové Judští, i všecken Judo, a všickni obyvatelé Jeruzaléma, kteříž chodíváte skrze brány tyto:
21
Takto praví Hospodin: Vystříhejte se s pilností, abyste nenosili břemen v den sobotní, ani vnášeli skrze brány Jeruzalémské.
22
Ani nevynášejte břemen z domů svých v den sobotní, a žádného díla nedělejte, ale svěťte den sobotní, jakž jsem přikázal otcům vašim.
23
(Však neuposlechli, aniž naklonili ucha svého, ale zatvrdili šíji svou, neposlouchajíce a nepřijímajíce naučení.)
24
Stane se zajisté, jestliže s ochotností mne uposlechnete, dí Hospodin, abyste nenosili břemen skrze brány města tohoto v den sobotní, ale světili den sobotní, nedělajíce v něm žádného díla,
25
Že poberou se skrze brány města tohoto králové i knížata sedící na stolici Davidově, jezdíce na vozích i na koních, oni i knížata jejich, muži Judští a obyvatelé Jeruzalémští, a státi bude toto město až na věčnost.
26
I budou přicházeti z měst Judských a z okolí Jeruzaléma, jakož z země Beniaminovy, tak z roviny, i z té hory, i od poledne, nesouce zápal, a obět i dar s kadidlem, také i díků činění nesouce do domu Hospodinova.
27
Jestliže pak neuposlechnete mne, abyste světili den sobotní, a nenosili břemen, chodíce skrze brány Jeruzalémské v den sobotní, tedy zanítím oheň v branách jeho, kterýžto zžíře paláce Jeruzalémské, a neuhasne.