Comparar
Knjiga proroka Jeremije 36
Desplazamiento vinculadoLas dos columnas se desplazan juntas
Knjiga proroka Jeremije
Capítulo 36
1
A četvrte godine Joakima, sina Josijinog cara Judinog, dođe ova reč Jeremiji od Gospoda govoreći:
2
Uzmi knjigu i napiši u nju sve reči koje sam ti rekao za Izrailja i Judu i za sve narode, od kada ti počeh govoriti, od vremena Josijinog, do danas;
3
eda bi čuo dom Judin sve zlo koje im mislim učiniti i vratio se svak sa svog zlog puta, da bih im oprostio bezakonje i greh njihov.
4
Tada Jeremija dozva Varuha, sina Nirijinog, i napisa Varuh u knjigu iz usta Jeremijinih sve reči Gospodnje koje mu govori.
5
Potom zapovedi Jeremija Varuhu govoreći: Meni nije slobodno, te ne mogu otići u dom Gospodnji.
6
Nego idi ti, i pročitaj iz knjige koju si napisao iz mojih usta, reči Gospodnje, narodu u domu Gospodnjem u dan posni, i svim Judejcima koji dođu iz gradova svojih pročitaj;
7
ne bi li, moleći se, pripali ka Gospodu i vratili se svaki sa svog puta zlog, jer je velik gnev i jarost što je Gospod izrekao za taj narod.
8
I učini Varuh, sin Nirijin, sve kako mu zapovedi prorok Jeremija, i pročita iz knjige reči Gospodnje u domu Gospodnjem.
9
A pete godine Joakima sina Josijinog cara Judinog meseca devetog, oglasiše post pred Gospodom svemu narodu jerusalimskom i svemu narodu koji dođe iz gradova Judinih u Jerusalim.
10
I pročita Varuh iz knjige reči Jeremijine u domu Gospodnjem, u kleti Gemarije, sina Safanovog pisara, u gornjem tremu kod novih vrata doma Gospodnjeg pred svim narodom.
11
A kad ču Mihej, sin Gemarije, sina Safanovog, sve reči Gospodnje iz knjige,
12
on siđe u dom carev u klet pisarevu, i gle, onde seđahu svi knezovi, Elisama pisar, i Delaja sin Semajin, i Elnatan sin Ahvorov, i Gemarija sin Safanov, i Sedekija sin Ananijin, i svi knezovi.
13
I kaza im Mihej sve reči što ču kad Varuh čitaše knjigu narodu.
14
Tada svi knezovi poslaše k Varuhu Judija, sina Natanije sina Selemije, sina Husijevog, i poručiše mu: Knjigu koju si čitao narodu uzmi u ruku i dođi ovamo. I uze knjigu u ruku Varuh, sin Nirijin, i dođe k njima.
15
I oni mu rekoše: Sedi i čitaj da čujemo. I Varuh im je pročita.
16
A kad čuše sve one reči, svi se uplašiše i rekoše Varuhu: Kazaćemo caru sve te reči.
17
I zapitaše Varuha govoreći: Kaži nam kako si napisao sve te reči iz usta njegovih.
18
A Varuh im reče: Iz usta svojih kaziva mi sve te reči, a ja pisah u knjigu mastilom.
19
Tada rekoše knezovi Varuhu: Idi, sakrij se i ti i Jeremija, da niko na zna gde ste.
20
Potom otidoše k caru u trem ostavivši knjigu u kleti Elisame pisara, i kazaše caru sve te reči.
21
A car posla Judija da donese knjigu; i donese je iz kleti Elisame pisara, i stade čitati Judije pred carem i pred svim knezovima koji stajahu oko cara.
22
A car seđaše u zimnoj kući devetog meseca, i pred njim beše živo ugljevlje.
23
I kad Judije pročita tri četiri lista, iseče je car nožem pisarskim, i baci u oganj na žeravicu, te izgore sva knjiga ognjem na žeravici.
24
Ali se ne uplašiše, niti razdreše haljine svoje car niti koji od sluga njegovih čuvši sve one reči.
25
I premda Elnatan i Delaja i Gemarija moljahu cara da ne pali knjigu, on ih ne posluša.
26
Nego zapovedi car Jerameilu, sinu carevom i Seraji sinu Azrilovom i Selemiji sinu Avdilovom, da uhvate Varuha pisara i Jeremiju proroka; ali ih sakri Gospod.
27
I dođe reč Gospodnja Jeremiji, pošto car sažeže knjigu i reči koje napisa Varuh iz usta Jeremijinih, govoreći:
28
Uzmi opet drugu knjigu, i napiši u nju sve pređašnje reči koje behu u prvoj knjizi, koju sažeže Joakim car Judin.
29
A za Joakima cara Judinog reci: Ovako veli Gospod: Ti si sažegao onu knjigu govoreći: Zašto si napisao u njoj i rekao: Doći će car vavilonski i zatrti ovu zemlju i istrebiti iz nje i ljude i stoku?
30
Zato, ovako veli Gospod za Joakima cara Judinog: Neće imati nikoga ko bi sedeo na prestolu Davidovom, i mrtvo će telo njegovo biti bačeno na pripeku obdan i na mraz obnoć.
31
Jer ću pohoditi njega i seme njegovo i sluge njegove za bezakonje njihovo, i pustiću na njih i na stanovnike jerusalimske i na Judejce sve zlo, za koje im govorih ali ne poslušaše.
32
I uze Jeremija drugu knjigu, i dade je Varuhu sinu Nirijinom pisaru, a on napisa u nju iz usta Jeremijinih sve reči što behu u onoj knjizi, koju sažeže Joakim, car Judin ognjem; i još bi dodano k onim mnogo onakvih reči.
Jeremjáš
Capítulo 36
1
Stalo se pak léta čtvrtého Joakima syna Joziášova, krále Judského, stalo se slovo toto k Jeremiášovi od Hospodina, řkoucí:
2
Vezmi sobě knihu, a zapiš do ní všecka slova, kteráž jsem mluvil tobě proti Izraelovi, a proti Judovi, i všechněm národům od toho dne, jakž jsem mluvíval s tebou, ode dnů Joziášových, až do dne tohoto,
3
Zdali aspoň uslyšíce dům Judský o všem tom zlém, kteréž já myslím učiniti jim, navrátí se jeden každý z cesty své zlé, abych odpustil nepravost jejich a hřích jejich.
4
Protož zavolal Jeremiáš Bárucha syna Neriášova, i sepsal Báruch do knihy z úst Jeremiášových všecka slova Hospodinova, kteráž mluvil jemu.
5
Potom přikázal Jeremiáš Báruchovi, řka: Já zápověd maje, nemohu jíti do domu Hospodinova.
6
Protož jdi ty, a čti v knize této, což jsi napsal z úst mých, slova Hospodinova, při přítomnosti lidu v domě Hospodinově, v den postu, též také při přítomnosti všech Judských, kteříž by se z měst svých sešli, čti je,
7
Zda by snad poníženě a pokorně modléce se před Hospodinem, i navrátili by se jeden každý z cesty své zlé; neboť jest veliký hněv a prchlivost, v níž mluvil Hospodin proti lidu tomuto.
8
I učinil Báruch syn Neriášův všecko, jakž přikázal jemu Jeremiáš prorok, čta v knize té slova Hospodinova v domě Hospodinově.
9
Stalo se pak léta pátého za Joakima syna Joziášova, krále Judského, měsíce devátého, že vyhlásili půst před Hospodinem všemu lidu v Jeruzalémě, a všemu lidu, kteříž se byli sešli z měst Judských do Jeruzaléma.
10
I četl Báruch z knihy slova Jeremiášova v domě Hospodinově, v pokoji Gemariáše syna Safanova, písaře, na síni hořejší, u dveří brány domu Hospodinova nové, při přítomnosti všeho lidu.
11
Když pak vyslyšel Micheáš syn Gemariášův, syna Safanova, všecka slova Hospodinova z té knihy,
12
Hned šel do domu královského, do pokoje kancléřova, a aj, tam všecka knížata seděla: Elisama ten kancléř, a Delaiáš syn Semaiášův, a Elnatan syn Achborův, a Gemariáš syn Safanův, a Sedechiáš syn Chananiášův, i všecka knížata.
13
A oznámil jim Micheáš všecka slova, kteráž slyšel, když četl Báruch v knize při přítomnosti lidu.
14
Protož poslala všecka knížata k Báruchovi Judu syna Netaniášova, syna Selemiášova, syna Chuzova, aby řekl: Tu knihu, v níž jsi četl při přítomnosti lidu, vezmi do ruky své a poď. I vzal Báruch syn Neriášův tu knihu do ruky své, a přišel k nim.
15
Kteříž řekli jemu: Seď medle a čti ji před námi. I četl Báruch před nimi.
16
Stalo se pak, když uslyšeli všecka slova ta, že předěšeni byli všickni, a řekli Báruchovi: Jistotně oznámíme králi všecka slova tato.
17
Potom otázali se Bárucha, řkouce: Oznam již nám, jak jsi všecka slova ta sepsal z úst jeho?
18
Jimž řekl Báruch: Z úst svých pravil mi všecka slova tato, a já psal jsem na knihách černidlem.
19
Tedy řekla ta knížata Báruchovi: Jdi schovej se ty i Jeremiáš, ať žádný neví, kde jste.
20
Potom vešli k králi na síň, když tu knihu schovati dali v pokoji Elisama kancléře, a oznámili králi všecka slova ta.
21
I poslal král Judu, aby vzal tu knihu. Kterýžto vzal ji z pokoje Elisama kancléře, a četl ji Juda při přítomnosti krále, a při přítomnosti všech knížat stojících před králem.
22
Král pak seděl v domě, v němž v zimě býval, měsíce devátého, a na ohništi před ním hořelo.
23
Tedy stalo se, jakž jen přečtl Juda tři listy neb čtyři, že pořezal ji škriptorálem, a házel na oheň, kterýž byl na ohništi, až shořela všecka kniha ta ohněm tím, kterýž byl na ohništi.
24
Ale neulekli se, aniž roztrhl roucha svá král a všickni služebníci jeho, kteříž slyšeli všecka slova ta.
25
Nýbrž ještě když Elnatan a Delaiáš a Gemariáš přimlouvali se k králi, aby nepálil té knihy, tedy neuposlechl jich.
26
Ale přikázal král Jerachmeelovi synu královu, a Saraiášovi synu Azrielovu, a Selemiášovi synu Abdeelovu, aby jali Bárucha písaře a Jeremiáše proroka. Ale skryl je Hospodin.
27
Stalo se pak slovo Hospodinovo k Jeremiášovi, když spálil král tu knihu a slova, kteráž byl sepsal Báruch z úst Jeremiášových, řkoucí:
28
Vezmi sobě zase knihu jinou, a napiš na ní všecka slova první, kteráž byla v té knize prvnější, kterouž spálil Joakim král Judský.
29
O Joakimovi pak králi Judském rci: Takto praví Hospodin: Ty jsi spálil knihu tuto, pravě: Proč jsi psal v ní, řka: Jistotně přitáhne král Babylonský, a zkazí zemi tuto, a vyhladí z ní lidi i hovada?
30
Protož takto praví Hospodin o Joakimovi králi Judském: Nebude míti, kdo by seděl na stolici Davidově, a tělo jeho mrtvé bude vyvrženo na horko ve dne a na mráz v noci.
31
Nebo trestati budu na něm, a na semeni jeho, i na služebnících jeho nepravost jejich, a uvedu na ně, a na obyvatele Jeruzalémské, i na muže Judské všecko to zlé, o kterémž jsem mluvíval jim, a neposlouchali.
32
I vzal Jeremiáš knihu jinou, a dal ji Báruchovi synu Neriášovu, písaři, kterýž sepsal do ní z úst Jeremiášových všecka slova té knihy, kterouž byl spálil Joakim král Judský ohněm. A ještě přidáno jest k těm slovům mnoho těm podobných.