Comparar
Knjiga proroka Jeremije 9
Desplazamiento vinculadoLas dos columnas se desplazan juntas
Knjiga proroka Jeremije
Capítulo 9
1
O, da bi glava moja bila voda, a oči moje izvori suzni!
Da plačem danju i noću za pobijenima kćeri naroda svog.
2
O, da mi je u pustinji stanak putnički!
Da ostavim narod svoj i da otidem od njih,
jer su svi preljubočinci,
zbor nevernički;
3
I zapinju jezik svoj kao luk da lažu,
i osiliše na zemlji, ali ne za istinu,
nego idu iz zla u zlo,
niti znaju za me,
govori Gospod.
4
Čuvajte se svaki prijatelja svog
i ni jednom bratu ne verujte;
jer svaki brat radi da potkine drugog,
i svaki prijatelj ide te opada.
5
I svaki vara prijatelja svog
i ne govori istine,
uče jezik svoj da govori laž,
muče se da čine zlo.
6
Stan ti je usred prevare;
radi prevare neće da znaju za me,
govori Gospod.
7
Zato ovako govori Gospod nad vojskama:
Gle, pretopiću ih, i okušaću ih;
jer šta bih činio radi kćeri naroda svog?
8
Jezik im je strela smrtna,
govori prevaru;
ustima govore o miru s prijateljem svojim,
a u srcu nameštaju zasedu.
9
Zato li ih neću pohoditi? Govori Gospod;
duša moja neće li se osvetiti takvom narodu?
10
Za ovim gorama udariću u plač i u ridanje,
i za torovima u pustinji u naricanje;
jer izgoreše da niko ne prolazi niti se čuje glas od stada,
i ptice nebeske i stoka pobegoše i otidoše.
11
I obratiću Jerusalim u gomilu,
u stan zmajevski;
i gradove Judine obratiću u pustoš,
da neće niko onuda živeti.
12
Ko je mudar da bi razumeo? I kome govoriše usta Gospodnja, da bi objavio zašto zemlja propade i izgore kao pustinja da niko ne prolazi?
13
Jer Gospod reče: Što ostaviše zakon moj, koji metnuh pred njih, i ne slušaše glas moj i ne hodiše za njim,
14
nego hodiše za mislima srca svog i za Valima, čemu ih naučiše oci njihovi,
15
za to ovako veli Gospod nad vojskama, Bog Izrailjev: Evo ja ću nahraniti taj narod pelenom i napojiću ih žuči.
16
I rasejaću ih među narode, kojih ne poznavaše ni oni ni oci njihovi; i puštaću za njima mač dokle ih ne istrebim.
17
Ovako veli Gospod nad vojskama:
Gledajte i zovite narikače neka dođu,
i pošljite po vešte neka dođu,
18
I neka brže nariču za nama,
da se rone suze od očiju naših,
i od veđa naših da teče voda.
19
Jer se glasno ridanje ču od Siona:
Kako propadosmo!
Posramismo se vrlo,
jer se rastavljamo sa zemljom,
jer obaraju stanove naše.
20
Zato, žene, čujte reč Gospodnju
i neka primi uho vaše reč usta Njegovih,
i učite kćeri svoje ridati
i jedna drugu naricati.
21
Jer se pope smrt na prozore naše
i uđe u dvorove naše
da istrebi decu s ulica
i mladiće s puteva.
22
Reci: Ovako govori Gospod:
i mrtva će telesa ljudska ležati kao gnoj po njivi
i kao rukoveti za žeteocem, kojih niko ne kupi.
23
Ovako veli Gospod: Mudri da se ne hvali mudrošću svojom, ni jaki da se ne hvali snagom svojom, ni bogati da se ne hvali bogatstvom svojim.
24
Nego ko se hvali, neka se hvali tim što razume i poznaje mene da sam ja Gospod koji činim milost i sud i pravdu na zemlji, jer mi je to milo, govori Gospod.
25
Eto, idu dani, veli Gospod, kad ću pohoditi sve, obrezane i neobrezane,
26
Misirce i Judejce i Edomce i sinove Amonove i Moavce i sve koji se s kraja strižu, koji žive u pustinji; jer su svi ti narodi neobrezani, i sav je dom Izrailjev neobrezanog srca.
Jeremjáš
Capítulo 9
1
Ó kdo mi to dá, aby hlava má byla vodou, a oči mé pramenem slzí, abych dnem i nocí oplakati mohl zmordovaných dcerky lidu svého.
2
Ó kdo mne postaví na poušti v hospodě pocestných, abych opustil lid svůj, a odešel od nich; nebo všickni jsou cizoložníci, zběř zpronevěřilých,
3
A natahují jazyka svého ke lži jako lučiště své. Zmocnili se na zemi, ale ne k pravdě; nebo ze zlého ve zlé jdou, a mne neznají, praví Hospodin.
4
Každý střez se bližního svého, a ne každému bratru se dověřuj; nebo každý bratr hledí všelijak podtrhnouti, a každý bližní jako utrhač chodí.
5
A jeden každý bližního svého oklamává, a pravdy nemluví; učí jazyk svůj mluviti lež, neprávě činíce, ustávají.
6
Tvůj byt jest u prostřed lidu přelstivého; pro lest nechtějí mne poznati, dí Hospodin.
7
Z té příčiny takto praví Hospodin zástupů: Aj, já přeháněje, pruboval jsem je. Jakž tedy již naložiti mám s dcerou lidu svého?
8
Střela zabíjející jest jazyk jejich, lest mluví. Ústy svými pokojně s bližním svým mluví, ale v srdci svém skládá úklady své.
9
Zdali pro takové věci nemám jich navštíviti? dí Hospodin. Zdaliž nad národem takovým nemá mstíti duše má?
10
Pro tyto hory dám se v pláč a v naříkání, a pro pastviště, kteráž jsou na poušti, v kvílení; nebo popálena budou, tak že nebude žádného, kdo by skrze ně šel, aniž bude slyšán hlas dobytka. Od ptactva nebeského až do hovada všecko se odbéře a odejde.
11
A obrátím Jeruzalém v hromady, příbytek draků, a města Judská obrátím v pustinu, tak že nebude obyvatele.
12
Kdo jest ten muž moudrý, ješto by rozuměl tomu? A k komu mluvila ústa Hospodinova, ješto by oznamoval to, proč zahynouti má tato země, a vypálena býti jako poušť, tak aby nebylo, kdo by skrze ni šel?
13
Nebo praví Hospodin: Proto že opustili zákon můj, kterýž jsem jim předložil, a neposlouchali hlasu mého, aniž chodili za ním,
14
Ale chodili za myšlénkami srdce svého a za Báli, čemuž je naučili otcové jejich:
15
Protož takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Aj, já nakrmím je, totiž lid tento, pelynkem, a napojím je vodou jedovatou.
16
Nebo rozptýlím je mezi národy, kterýchž neznali oni, ani otcové jejich, a posílati budu za nimi meč, až je do konce vyhladím.
17
Takto praví Hospodin zástupů: Pilně považte, a svolejte ty, kteréž naříkávají, ať přijdou, a k těm, kteréž jsou vycvičené, pošlete, aby přišly.
18
Nechť pospíší, a dadí se nad námi v naříkání, aby slzy tekly z očí našich, a víčka naše oplývala vodou.
19
Hlas zajisté naříkání slyšeti z Siona: Jak jsme pohubeni! Stydíme se náramně, že jsme ztratili zemi, že boří příbytky naše.
20
Anobrž slyšte, ženy, slovo Hospodinovo, a nechť přijme ucho vaše slovo úst jeho, abyste učily dcerky své naříkání, a jedna každá tovaryšku svou kvílení.
21
Nebo vlezla smrt okny našimi, vešla na paláce naše, aby vyhubila děti z rynků a mládence z ulic.
22
(Mluv i to: Takto dí Hospodin:) A padla mrtvá těla lidská jako hnůj po poli, a jako snopové za žencem, a není žádného, kdo by pochoval.
23
Takto praví Hospodin: Nechlub se moudrý v moudrosti své, ani se chlub silný v síle své, aniž se chlub bohatý v bohatství svém.
24
Ale v tom nechť se chlubí, kdo se chlubí, že rozumí a zná mne, že já jsem Hospodin, kterýž činím milosrdenství, soud i spravedlnost na zemi; nebo v těch věcech líbost mám, dí Hospodin.
25
Aj, dnové jdou, praví Hospodin, v nichž navštívím každého, obřezaného i neobřezaného,
26
Egyptské i Judské, a Idumejské i Ammonitské, a Moábské, i všecky, kteříž v nejzadnějším koutě bydlí na poušti. Nebo ti všickni národové jsou neobřezaní, tolikéž všecken dům Izraelský jest neobřezaného srdce.