Comparar
Knjiga proroka Jezekilja 3
Desplazamiento vinculadoLas dos columnas se desplazan juntas
Knjiga proroka Jezekilja
Capítulo 3
1
I reče mi: Sine čovečji, pojedi šta je pred tobom, pojedi ovu knjigu, pa idi, govori domu Izrailjevom.
2
I otvorih usta, i založi me onom knjigom.
3
I reče mi: Sine čovečji, nahrani trbuh svoj i creva svoja napuni ovom knjigom koju ti dajem. I pojedoh je, i beše mi u ustima slatka kao med.
4
Zatim reče mi: Sine čovečji, idi k domu Izrailjevom, i govori i moje reči.
5
Jer se ne šalješ k narodu nepoznatog jezika i nerazumljivog govora, nego k domu Izrailjevom;
6
ne k mnogim narodima nepoznatog jezika i nerazumljivog govora kojima reči ne bi razumeo; k njima da te pošaljem, poslušali bi te.
7
Ali dom Izrailjev neće te poslušati, jer neće mene da poslušaju; jer je sav dom Izrailjev tvrdog obraza i upornog srca.
8
Evo dadoh tebi obraz tvrd prema njihovom obrazu i čelo tvrdo prema njihovom čelu.
9
Kao kamen dijamant, tvrđe od stene dadoh ti čelo; ne boj ih se, niti se plaši od njih, zato što su dom odmetnički.
10
Potom reče mi: Sine čovečji, sve reči moje što ću ti govoriti primaj u srce svoje i slušaj ušima svojim.
11
I k roblju, k sinovima naroda svog, i govori im i reci im: Tako veli Gospod Gospod; poslušali ili ne poslušali.
12
Tada podiže me duh, i čuh za sobom glas gde se silno razleže: Blagoslovena slava Gospodnja s mesta Njegovog;
13
i lupu krila onih životinja koja udarahu jedno u drugo i prasku točkova prema njima, glas koji se silno razlegaše.
14
I duh me podiže i odnese i iđah žalostan od srdnje u duhu svom; ali ruka Gospodnja silna beše nada mnom.
15
I dođoh k roblju u Telaviv, koje stanovaše na reci Hevaru, i sedoh gde oni seđahu, i sedeh onde među njima čudeći se.
16
A posle sedam dana dođe mi reč Gospodnja govoreći:
17
Sine čovečji, postavih te stražarem domu Izrailjevom, da slušaš reči iz mojih usta i opominješ ih od mene.
18
Kad kažem bezbožniku: Poginućeš, a ti ga ne opomeneš i ne govoriš mu da bi odvratio bezbožnika od bezbožnog puta njegovog, da bi ga sačuvao u životu, onaj će bezbožnik poginuti sa svog bezakonja; ali ću krv njegovu iskati iz tvojih ruku.
19
A kad ti opomeneš bezbožnika, a on se ne vrati od bezbožnosti svoje i sa zlog puta svog, on će poginuti s bezakonja svog, a ti ćeš sačuvati dušu svoju.
20
Ako li se pravednik odvrati od pravde svoje, i stane činiti bezakonje, i ja mu podmetnem na šta će se spotaći, te pogine, a ti ga ne opomenu, on će poginuti sa svog greha, i neće se pomenuti pravedna dela njegova što je činio, ali ću krv njegovu iskati iz tvoje ruke.
21
Ako li ti opomeneš pravednika da ne greši pravednik, i on prestane grešiti, on će živeti, jer primi opomenu, a ti ćeš sačuvati dušu svoju.
22
I dođe onde nada me ruka Gospodnja, i reče mi: Ustani, iziđi u polje, i onde ću govoriti s tobom.
23
I ustavši otidoh u polje, a gle, slava Gospodnja stajaše onde kao slava koju videh na reci Hevaru, i padoh na lice svoje.
24
I uđe u me duh, i postavi me na noge; i progovori sa mnom i reče mi: Idi, zatvori se u kuću svoju.
25
Jer, sine čovečji, evo, metnuće na te uzice, i svezaće te njima, i nećeš izlaziti među njih.
26
I ja ću učiniti da ti se jezik prilepi za grlo, te ćeš onemeti, i nećeš ih karati, jer su dom odmetnički.
27
Ali kad ti progovorim, otvoriću ti usta, i kazaćeš im: Ovako veli Gospod Gospod; ko će slušati, neka sluša, a ko neće slušati, neka ne sluša: jer su dom odmetnički.
Ezechiel
Capítulo 3
1
Tedy řekl mi: Synu člověčí, což před tebou jest, sněz, sněz knihu tuto, a jdi, mluv k domu Izraelskému.
2
I otevřel jsem ústa svá, a dal mi snísti knihu tu,
3
Řka ke mně: Synu člověčí, nakrm břicho své, a střeva svá naplň knihou touto, kteroužť dávám. I snědl jsem, a byla v ústech mých jako med sladká.
4
Za tím řekl mi: Synu člověčí, jdiž k domu Izraelskému, a mluv k nim slovy mými.
5
Nebo nebudeš poslán k lidu hluboké řeči a nesnadného jazyka, ale k domu Izraelskému.
6
Ne k národům mnohým hluboké řeči a nesnadného jazyka, jejichž bys slovům nerozuměl, ješto, kdybych tě k nim poslal, uposlechli by tebe.
7
Ale dům Izraelský nebudou tě chtíti poslouchati, poněvadž nechtí poslouchati mne; nebo všecken dům Izraelský jest tvrdočelný a zatvrdilého srdce.
8
Ale učinil jsem tvář tvou tvrdou proti tváři jejich, a čelo tvé tvrdé proti čelu jejich.
9
Jako kámen přetvrdý, pevnější než skálu učinil jsem čelo tvé; nebojž se jich, aniž se strachuj tváři jejich, proto že dům zpurný jsou.
10
I řekl ke mně: Synu člověčí, všecka slova má, kterážť mluviti budu, přijmi v srdce své, a ušima svýma slyš.
11
A jdi k zajatým, k synům lidu svého, a mluv k nim, a rci jim: Takto praví Panovník Hospodin, již oni slyšte neb nechte.
12
Tehdy odnesl mne Duch, a slyšel jsem za sebou hlas hřmotu velikého: Požehnaná sláva Hospodinova z místa svého.
13
A hlas křídel těch zvířat, kteráž se vespolek dotýkala, a hlas kol naproti nim, a hlas hřmotu velikého.
14
Duch pak odnesl mne, a vzal mne, a odšel jsem truchliv, v hněvě ducha svého, ale ruka Hospodinova nade mnou silnější byla.
15
I přišel jsem k zajatým do Telabib, bydlícím při řece Chebar, a seděl jsem, kdež oni bydlili. Seděl jsem, pravím, sedm dní u prostřed nich s užasnutím.
16
I stalo se po dokonání sedmi dnů, že se stalo slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
17
Synu člověčí, strážným jsem tě postavil nad domem Izraelským, abys slyše slovo z úst mých, napomínal jich ode mne.
18
Když bych já řekl bezbožnému: Smrtí umřeš, a nenapomenul bys ho, ani nemluvil, abys ho odvedl od cesty jeho bezbožné, proto abys ho při životu zachoval: ten bezbožný pro nepravost svou umře, ale krve jeho z ruky tvé vyhledám.
19
Paklibys ty napomenul bezbožného, a neodvrátil by se od bezbožnosti své, a od cesty své bezbožné, onť pro nepravost svou umře, ale ty duši svou vysvobodíš.
20
Odvrátil-li by se pak spravedlivý od spravedlnosti své, a činil by nepravost, a já bych položil urážku před něj, a tak by umřel, ty pak bys ho nenapomenul: pro hříchť svůj umře, aniž na pamět přijde která spravedlnost jeho, kterouž činil, ale krve jeho z ruky tvé vyhledám.
21
Pakli bys ty napomenul spravedlivého, aby nehřešil spravedlivý, a on by nehřešil, jistě že bude živ; nebo napomenut byl. Ty také duši svou vysvobodíš.
22
I byla tam nade mnou ruka Hospodinova, kterýžto řekl mi: Vstaň, jdi do tohoto údolí, a tam mluviti budu s tebou.
23
A tak vstav, šel jsem do toho údolí, a aj, sláva Hospodinova stála tam, jako sláva, kterouž jsem viděl u řeky Chebar. I padl jsem na tvář svou.
24
Tehdy vstoupil do mne Duch, a postaviv mne na nohy, mluvil ke mně, a řekl mi: Jdiž, zavři se v domě svém.
25
Nebo na tě, synu člověčí, aj, dadí na tě provazy, a sváží tě jimi, a nebudeš moci vyjíti mezi ně.
26
A já učiním, aby jazyk tvůj přilnul k dásním tvým, a abys oněměl, a nebyl jim mužem domlouvajícím, protože dům zpurný jsou.
27
Ale když mluviti budu s tebou, otevru ústa tvá, a díš jim: Takto praví Panovník Hospodin: Kdo slyšeti chce, nechť slyší, a kdo nechce, nechť nechá, že dům zpurný jsou.