Comparar
Knjiga proroka Jezekilja 31
Desplazamiento vinculadoLas dos columnas se desplazan juntas
Knjiga proroka Jezekilja
Capítulo 31
1
A jedanaeste godine, trećeg meseca, prvog dana, dođe mi reč Gospodnja govoreći:
2
Sine čovečji, kaži Faraonu caru misirskom i narodu njegovom:
Na šta si nalik u veličini svojoj?
3
Eto, Asirac beše kedar na Livanu,
lepih grana i debelog hlada i visokog rasta,
kome vrhovi behu među gustim granama.
4
Voda ga odgoji, bezdana ga uzvisi;
ona rekama svojim tečaše oko njegovog stabla
i puštaše potoke svoje k svim drvetima poljskim.
5
Zato rast njegov nadvisi sva drveta poljska,
i umnožiše se grane njegove,
i od mnoštva vode raširiše se odvode njegove kad ih puštaše.
6
Na granama njegovim vijahu gnezda sve ptice nebeske,
i pod granama njegovim sve zveri poljske ležahu se,
i u hladu njegovom seđahu svi veliki narodi.
7
I beše lep veličinom svojom i dužinom grana svojih,
jer mu koren beše kod velike vode.
8
Kedri u vrtu Božjem ne mogahu ga zakloniti,
jele ne mogahu se izjednačiti s njegovim granama,
i javori ne behu kao ogranci njegovi;
nijedno drvo u vrtu Božjem ne beše na lepotu tako kao on.
9
Učinih ga lepog mnoštvom grana
da mu zaviđahu sva drveta edemska što behu u vrtu Božjem.
10
Zato ovako veli Gospod Gospod: Što je visok narastao, i digao vrh svoj među guste grane, i srce se njegovo ponelo visinom njegovom,
11
zato ga dadoh u ruku najsilnijem među narodima da čini s njim šta hoće, odvrgoh ga za bezbožnost njegovu.
12
I tuđinci, najljući između naroda, posekoše ga i ostaviše ga; grane mu popadaše po gorama i po svim dolinama, i ogranci mu se izlomiše po svim potocima na zemlji; i svi narodi zemaljski otidoše iz hlada njegovog i ostaviše ga.
13
Na izvaljenom panju njegovom stanuju sve ptice nebeske, i na granama su njegovim sve zveri poljske,
14
da se ne ponosi visinom svojom ni jedno drvo kraj vode i ne diže vrha svog među guste grane, i od svih što se natapaju da se ni jedno ne uzda u sebe radi svoje veličine; jer su svi predani na smrt, bačeni u najdonji kraj zemlje među sinove ljudske s onima koji silaze u jamu.
15
Ovako veli Gospod Gospod: U koji dan siđe u grob, učinih žalost, pokrih bezdanu njega radi, i ustavih reke njene, i velika voda stade, i rascvelih za njim Livan, i sva drveta poljska povenuše za njim.
16
Praskom padanja njegovog ustresoh narode, kad ga svalih u grob s onima koji silaze u jamu; i utešiše se na najdonjoj strani zemlje sva drveta edemska, što je najbolje i najlepše na Livanu, sva što se natapahu.
17
I oni siđoše s njim u grob k onima što su pobijeni mačem, i mišica njegova, i koji seđahu u hladu njegovom među narodima.
18
Na koje si među drvetima edemskim nalik slavom i veličinom? Ali ćeš biti oboren s drvetima edemskim u najdonji kraj zemlje, među neobrezanima ćeš ležati, s onima koji su pobijeni mačem. To je Faraon i sav narod njegov, govori Gospod Gospod.
Ezechiel
Capítulo 31
1
Bylo pak jedenáctého léta, třetího měsíce, prvního dne téhož měsíce, že se stalo slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
2
Synu člověčí, rci Faraonovi králi Egyptskému i množství jeho: K komu jsi podoben v své velikosti?
3
Aj, Assur byl jako cedr na Libánu, pěkných ratolestí, a větvovím zastěňující, a vysokého zrůstu, jehož vrchové byli mezi hustými větvemi.
4
Vody k zrůstu přivedly jej, propast jej vyvýšila, potoky jejími opuštěn byl vůkol kmen jeho, ješto jen praménky své vypouštěla na všecka dříví polní.
5
Takž se vyvýšil zrůst jeho nade všecka dříví polní, a rozmnožili se výstřelkové jeho, a pro hojnost vod roztáhly se ratolesti jeho, kteréž vypustil.
6
Na ratolestech jeho hnízdilo se všelijaké ptactvo nebeské, a pod větvemi jeho rodili se všelijací živočichové polní, a v stínu jeho sedali všickni národové velicí.
7
I byl ušlechtilý pro svou velikost, a pro dlouhost větví svých; nebo kořen jeho byl při vodách mnohých.
8
Cedrové v zahradě Boží nepřikryli ho, jedle nevrovnaly se ratolestem jeho, a stromové kaštanoví nebyli podobni větvem jeho. Žádné dřevo v zahradě Boží nebylo rovné jemu v kráse své.
9
Ozdobil jsem jej množstvím větvoví jeho, tak že mu záviděla všecka dříví Eden, kteráž byla v zahradě Boží.
10
Protož takto praví Panovník Hospodin: Proto že vysoce vyrostl, a vypustil vrch svůj mezi husté větvoví, a pozdvihlo se srdce jeho příčinou vysokosti jeho:
11
Protož vydal jsem jej v ruku nejsilnějšího z národů, aby s ním přísně nakládal; pro bezbožnost jeho vyhnal jsem jej.
12
A tak vyťali jej cizozemci, nejukrutnější národové, a nechali ho tu. Po horách i po všech údolích opadly větve jeho, a slomeny jsou ratolesti jeho na všecky prudké potoky té země. Pročež vystoupili z stínu jeho všickni národové země, a opustili jej.
13
Na němž padlém bydlí všelijaké ptactvo nebeské, a na ratolestech jeho jsou všelijací živočichové polní,
14
Proto aby se nevyvyšovalo v zrostu svém žádné dříví při vodách, a aby nevypouštělo vrchů svých mezi hustými větvemi, a nevypínalo se nad jiné vysokostí svou žádné dřevo zapojené vodami, proto že všickni ti oddáni jsou k smrti, dolů do země mezi syny lidské s těmi, kteříž sstupují do jámy.
15
Takto praví Panovník Hospodin: Toho dne, v kterýž on sstoupil do hrobu, přivedl jsem k kvílení, a přikryl jsem příčinou jeho propast, a zadržel jsem potoky její, aby se zastavily vody mnohé, a učinil jsem, aby smutek nesl příčinou jeho Libán, a všecko dříví polní příčinou jeho aby umdlelo.
16
Od hřmotu pádu jeho učinil jsem, že se třásli národové, když jsem jej svedl do hrobu s těmi, kteříž sstupují do jámy. Nad čímž se potěšila na zemi dole všecka dříví Eden, což výborného a dobrého jest na Libánu, vše což zapojeného jest vodou.
17
I ti s ním sstoupili do hrobu k těm, kteříž jsou zbiti mečem, i rámě jeho, i kteříž sedali v stínu jeho u prostřed národů.
18
Kterému z stromů Eden podoben jsi tak v slávě a velikosti? Však svržen budeš s dřívím Eden dolů na zem, mezi neobřezanci s zbitými mečem lehneš. Toť jest Farao i všecko množství jeho, praví Panovník Hospodin.