Comparar
Knjiga proroka Osije 2
Desplazamiento vinculadoLas dos columnas se desplazan juntas
Knjiga proroka Osije
Capítulo 2
1
Recite braći svojoj: Narode moj; i sestrama svojim: Pomilovana.
2
Prite se s materom svojom, prite se,
jer mi nije žena, niti sam joj ja muž;
neka odbaci kurvarstva svoja od lica svog,
i preljube svoje od dojaka svojih,
3
Da je ne bih svukao golu
i učinio je kakva je bila onaj dan kad se rodila,
i da je ne bih postavio da bude kao pustinja
i obratio je da bude kao zemlja sasušena,
i umorio je žeđu.
4
I neću se smilovati na decu njenu,
jer su kopilad.
5
Jer se mati njihova kurva,
sramoti se roditeljka njihova;
jer govori: Ići ću za milosnicima svojim
koji mi daju hleb moj i vodu moju,
vunu moju i lan moj,
ulje moje i piće moje.
6
Zato evo ja ću joj zagraditi put trnjem
i zazidaću zidom da ne nađe staza svojih.
7
I trčaće za svojim milosnicima,
ali ih neće stignuti;
i tražiće ih,
ali ih neće naći;
pa će reći: Idem da se vratim k prvom mužu svom,
jer mi beše bolje onda nego sada.
8
Jer ona ne zna da sam joj ja davao žito i vino i ulje,
i umnožavao joj srebro i zlato,
od kog načiniše Vala.
9
Zato ću uzeti natrag žito svoje, kad bude vreme,
i vino svoje, kad bude vreme,
i uzeću vunu svoju i lan svoj,
kojim bi pokrivala golotinju svoju.
10
I otkriću rugobu njenu pred milosnicima njenim,
i niko je neće izbaviti iz moje ruke.
11
I ukinuću svaku radost njenu,
svetkovine njene,
mladine njene i subote njene i sve praznike njene.
12
I potrću čokote njene i smokve,
za koje govori: Plata su mi,
što mi dadoše milosnici moji;
i obratiću ih u šumu
da ih jede zverje poljsko.
13
I pohodiću na njoj dane valimske,
u koje im je kadila
i kitila se obocima i grivnama,
i išla za svojim milosnicima,
i mene zaboravila,
govori Gospod.
14
Ali evo, ja ću je primamiti
i odvešću je u pustinju,
i govoriću s njom lepo.
15
I daću joj vinograde njene od tog mesta,
i dolinu Ahor za vrata nadanju,
i onde će pevati kao za mladosti svoje
i kao kad je išla iz Misira.
16
I tada ćeš me, govori Gospod, zvati: Mužu moj; a nećeš me više zvati: Vale moj.
17
Jer ću ukloniti iz usta njenih imena Valova; i neće im se više pominjati imena.
18
I tada ću im učiniti zavet sa zverjem poljskim i sa pticama nebeskim i s bubinama zemaljskim; i polomiću luk i mač i rat da ih nestane u zemlji, i učiniću da leže bez straha.
19
I zaručiću te sebi doveka, zaručiću te sebi pravdom i sudom i milošću i milosrđem.
20
I zaručiću te sebi verom, i poznaćeš Gospoda.
21
I tada ću se odazvati, govori Gospod,
odazvaću se nebesima,
a ona će se odazvati zemlji.
22
A zemlja će se odazvati žitu i vinu i ulju,
a to će se odazvati Jezraelu.
23
I posejaću je sebi na zemlji,
i smilovaću se na Loruhamu,
i reći ću Loamiji: Ti si moj narod,
i on će reći: Bože moj!
Ozeáš
Capítulo 2
1
Rcete bratřím vašim: Ó lide můj, a sestrám vašim: Ó milosrdenství došlá.
2
Odpor veďte proti matce vaší, dokažte, že ona není manželka má, a že já nejsem muž její, leč odvaruje smilství svých od tváři své, a cizoložství svých z prostřed prsí svých,
3
Abych jí nesvlékl do naha, a nepostavil jí tak, jakž byla v den narození svého, a učině ji podobnou poušti, a obrátě ji jako v zemi vyprahlou, umořil bych ji žízní.
4
Neslitoval bych se ani nad syny jejími, proto že jsou synové z smilstva.
5
Nebo smilní matka jejich, hanebnost páše rodička jejich; říká zajisté: Půjdu za frejíři svými, kteříž mi dodávají chleba mého, vody mé, vlny mé, lnu mého, oleje mého i nápojů mých.
6
A protož aj, já opletu cestu její trním, a ohradím hradbou, aby stezek svých nalezti nemohla.
7
Tehdy běhati bude za frejíři svými, a však nedostihne jich, hledati jich bude, ale nenalezne. I dí: Ej nu, již se navrátím k manželu svému prvnímu, proto že mi lépe tehdáž bylo než nyní.
8
Nebo ona nezná toho, že jsem já dával jí obilé, a mest a olej, anobrž rozmnožoval stříbro i zlato, kteréž vynakládají na Bále.
9
Protož poberu zase obilé své v čas jeho, i mest svůj v jistý čas jeho, a odejmu jí vlnu svou i len svůj k přiodívání nahoty její,
10
A tak v brzce odkryji mrzkost její před očima frejířů jejích, a žádný jí nevytrhne z ruky mé.
11
A učiním přítrž vší radosti její, svátkům jejím, novoměsícům jejím i sobotám jejím, a všechněm slavnostem jejím.
12
Pohubím také révoví její a fíkoví její, proto že říká: Ty věci jsou mzda má, kterouž mi dali frejíři moji; a obrátím je v les, a sžerou je živočichové polní.
13
A budu na ní vyhledávati dnů Bálů, v nichž jim kadí, a ozdoběci se náušnicemi svými a záponami svými, chodí za frejíři svými, na mne se pak zapomíná, praví Hospodin.
14
Protož aj, já namluvím ji, když ji uvedu na poušť; nebo mluviti budu k srdci jejímu.
15
A dám jí vinice její od téhož místa, i údolé Achor místo dveří naděje, i bude tam zpívati jako za dnů mladosti své, totiž jako tehdáž, když vycházela z země Egyptské.
16
I stane se v ten den, dí Hospodin, že volati budeš: Muži můj, a nebudeš mne volati více: Báli můj.
17
Nebo vyprázdním jména Bálů z úst tvých, aniž připomínáni budou více v jménu svém.
18
A učiním pro tebe smlouvu v ten den s živočichy polními, a s ptactvem nebeským i s zeměplazy, lučiště pak a meč polámi, i válku odejmu z země, a způsobím to, aby bydleli bezpečně.
19
I zasnoubím tě sobě na věčnost, zasnoubím tě sobě, pravím, v spravedlnosti a v soudu a v dobrotivosti a v hojném milosrdenství.
20
Zasnoubím tě sobě také u víře, abys poznala Hospodina.
21
I stane se v ten den, že vyslýchati budu, dí Hospodin, vyslýchati budu nebesa, a ona vyslyší zemi.
22
Země pak vyslyší obilé, i mest, i olej, a ty věci vyslyší Jezreele.
23
Nebo ji rozseji sobě na zemi, a smiluji se nad Loruchámou, Loammi pak řeknu: Lid můj jsi ty, a on dí: Bože můj.