Comparar
Knjiga proroka Zaharije 1
Desplazamiento vinculadoLas dos columnas se desplazan juntas
Knjiga proroka Zaharije
Capítulo 1
1
Osmog meseca druge godine Darijeve, dođe reč Gospodnja proroku Zahariji, sinu Varahije sina Idovog govoreći:
2
Gospod se vrlo razgnevi na oce vaše.
3
Zato im reci: Ovako veli Gospod nad vojskama: Vratite se k meni, govori Gospod nad vojskama, i ja ću se vratiti k vama, veli Gospod nad vojskama.
4
Ne budite kao oci vaši, kojima vikahu pređašnji proroci govoreći: Ovako veli Gospod nad vojskama: Vratite se sa zlih puteva svojih i od zlih dela svojih; ali ne poslušaše niti paziše na me, govori Gospod.
5
Oci vaši gde su? I ti proroci žive li doveka?
6
Ali reči moje i uredbe moje koje zapovedah slugama svojim prorocima ne stigoše li oce vaše? Te se oni obratiše i rekoše: Kako Gospod nad vojskama beše namislio učiniti nam prema putevima našim i po delima našim, tako nam učini.
7
Dvadeset četvrtog dana jedanaestog meseca, a to je mesec Savat, druge godine Darijeve, dođe reč Gospodnja proroku Zahariji sinu Varahije sina Idovog govoreći:
8
Videh noću, a to čovek jahaše na konju riđem, i stajaše među mirtama koje behu u dolu, a za njim behu konji riđi, šareni i beli.
9
I rekoh: Šta je ovo, gospodaru moj? A anđeo koji govoraše sa mnom reče mi: Ja ću ti pokazati šta je ovo.
10
Tada čovek koji stajaše među mirtama progovori i reče: Ovo su koje posla Gospod da obilaze zemlju.
11
I oni progovoriše anđelu Gospodnjem koji stajaše među mirtama, i rekoše: Mi obiđosmo zemlju, i gle, sva zemlja počiva i mirna je.
12
Tada anđeo Gospodnji odgovori i reče: Gospode nad vojskama, kad ćeš se već smilovati Jerusalimu i gradovima Judinim, na koje se gneviš već sedamdeset godina?
13
A Gospod odgovori anđelu koji govoraše sa mnom, dobrim rečima, milim rečima.
14
I reče mi anđeo koji govoraše sa mnom: Viči i reci: Ovako veli Gospod nad vojskama: Revnujem za Jerusalim i za Sion veoma.
15
I gnevim se silno na narode bezbrižne, jer se malo razgnevih, a oni pomogoše na zlo.
16
Zato ovako veli Gospod: Obratih se k Jerusalimu milošću, dom će se moj opet sazidati u njemu, govori Gospod nad vojskama, i uže će se zategnuti preko Jerusalima.
17
Još viči i reci: Ovako veli Gospod nad vojskama: Opet će gradovi moji obilovati dobrom, i Gospod će opet utešiti Sion i opet će izabrati Jerusalim.
18
Tada podigoh oči svoje i videh, i gle, četiri roga.
19
I rekoh anđelu koji govoraše sa mnom: Šta je to? A on mi reče: To su rogovi koji razmetnuše Judu, Izrailja i Jerusalim.
20
Potom pokaza mi Gospod četiri kovača.
21
I rekoh: Šta su ti došli da rade? A on odgovori i reče: Ono su rogovi koji razmetnuše Judu da niko ne podiže glave; a ovi dođoše da ih uplaše, da odbiju rogove narodima, koji podigoše rog na zemlju Judinu da je razmetnu.
Zacharjáš
Capítulo 1
1
Měsíce osmého, léta druhého Dariova, stalo se slovo Hospodinovo k Zachariášovi synu Barachiáše, syna Iddova, proroku, řkoucí:
2
Rozhněval se Hospodin na otce vaše velice.
3
Protož rci těmto: Takto praví Hospodin zástupů: Navraťte se ke mně, praví Hospodin zástupů, a navrátím se k vám, praví Hospodin zástupů.
4
Nebuďte jako otcové vaši, na něž volávali proroci onino předešlí, říkajíce: Takto praví Hospodin zástupů: Navraťte se nyní od cest svých zlých, i od skutků vašich zlých, ale neuposlechli, ani pozorovali mne, praví Hospodin.
5
Otcové vaši kde jsou? A proroci ti zdali na věky živi jsou?
6
Ale však slova má a soudové moji, kteréž jsem přikázal služebníkům svým prorokům, zdali nepostihli otců vašich? tak že obrátivše se, řekli: Jakž uložil Hospodin zástupů učiniti nám podlé cest našich, a podlé skutků našich, tak učinil nám.
7
Dne čtyřmecítmého, jedenáctého měsíce, kterýž jest měsíc Šebat, léta druhého Dariova, stalo se slovo Hospodinovo k Zachariášovi synu Barachiáše, syna Iddova, proroku, řkoucí:
8
Viděl jsem v noci, a aj, muž sedí na koni ryzím, kterýž stál mezi myrtovím, kteréž bylo v dolině, za ním pak koně ryzí, strakaté a bílé.
9
I řekl jsem: Kdo jsou tito, Pane můj? Řekl mi anděl ten, kterýž mluvil se mnou: Já ukáži tobě, kdo jsou tito.
10
Tedy odpovídaje muž ten, kterýž stál mezi myrtovím, řekl: Tito jsou, kteréž poslal Hospodin, aby zchodili zemi.
11
I odpověděli andělu Hospodinovu tomu, kterýž stál mezi myrtovím, a řekli: Zchodili jsme zemi, a aj, všecka země bezpečně bydlí, a pokoje užívá.
12
Tedy odpověděl anděl Hospodinův a řekl: Ó Hospodine zástupů, až dokudž ty se nesmiluješ nad Jeruzalémem a nad městy Judskými, na kteréž jsi hněval se již sedmdesáte let?
13
I odpověděl Hospodin andělu tomu, kterýž mluvil se mnou, slovy dobrými, slovy potěšitelnými.
14
Tedy řekl mi anděl, kterýž mluvil ke mně: Volej a rci: Takto praví Hospodin zástupů: Horlím pro Jeruzalém a Sion horlením velikým.
15
A hněvám se náramně na ty národy, kteříž mají pokoj; nebo když jsem já se málo rozhněval, oni pomáhali k zlému.
16
Protož takto praví Hospodin: Navrátil jsem se k Jeruzalému milosrdenstvím, dům můj staven bude v něm, praví Hospodin zástupů, a pravidlo vztaženo bude na Jeruzalém.
17
Ještě volej a rci: Takto praví Hospodin zástupů: Ještěť se rozsadí města má pro hojnost dobrého; neboť utěší ještě Hospodin Sion, a vyvolí ještě Jeruzalém.
18
Tedy pozdvihl jsem očí svých, a uzřel jsem, a aj, čtyři rohové.
19
I řekl jsem andělu, kterýž mluvil se mnou: Co jest toto? I řekl mi: To jsou ti rohové, kteříž zmítali Judou, Izraelem a Jeruzalémem.
20
Ukázal mi také Hospodin čtyři kováře.
21
I řekl jsem: Co jdou dělati tito? I mluvil, řka: Tito jsou rohové, kteříž zmítali Judou, tak že žádný nemohl pozdvihnouti hlavy své. Protož přišli tito, aby je přestrašili, a srazili rohy těch národů, kteříž pozdvihli rohu proti zemi Judské, aby ní zmítali.