Comparar
Knjiga proroka Zaharije 7
Desplazamiento vinculadoLas dos columnas se desplazan juntas
Knjiga proroka Zaharije
Capítulo 7
1
Potom četvrte godine cara Darija dođe reč Gospodnja Zahariji četvrtog dana devetog meseca, Hasleva,
2
kad poslaše u dom Božji Sarasara i Regemeleha i ljude svoje da mole Gospoda,
3
i da govore sveštenicima, koji behu u domu Gospoda nad vojskama, i prorocima, i kažu: Hoćemo li plakati petog meseca odvajajući se, kako činismo već toliko godina?
4
I dođe mi reč Gospodnja Govoreći:
5
Kaži svemu narodu zemaljskom i sveštenicima, i reci: Kad postiste i tužiste petog i sedmog meseca za sedamdeset godina, eda li meni postiste?
6
A kad jedete i pijete, ne jedete li i ne pijete li sami?
7
Nisu li to reči koje je Gospod proglasio preko pređašnjih proroka, kad Jerusalim beše naseljen i miran i gradovi njegovi oko njega, i kad beše naseljen južni kraj i ravnica?
8
Dođe reč Gospodnja Zahariji govoreći:
9
Ovako govori Gospod nad vojskama: Sudite pravo i budite milostivi i žalostivi jedan drugom.
10
I ne činite krivo udovici ni siroti, inostrancu ni siromahu, i ne mislite zlo jedan drugom u srcu svom.
11
Ali ne hteše slušati, i uzmakoše ramenom natrag, i zatiskoše uši svoje da ne čuju.
12
I srcem svojim otvrdnuše kao dijamant da ne čuju zakon i reči koje sla Gospod nad vojskama duhom svojim preko proroka pređašnjih; zato dođe velik gnev od Gospoda nad vojskama.
13
Zato kao što On vika, a oni ne slušaše, tako i oni vikaše a ja ih ne slušah, govori Gospod nad vojskama.
14
Nego ih razmetnuh vihorom po svim narodima, kojih ne poznavaše, i zemlja opuste iza njih da niko u nju ne dohođaše niti se iz nje vraćaše, i obratiše milu zemlju u pustoš.
Zacharjáš
Capítulo 7
1
Potom stalo se léta čtvrtého Daria krále, stalo se slovo Hospodinovo k Zachariášovi, čtvrtého dne měsíce devátého, kterýž jest Kislef,
2
Když poslal do domu Božího Sarezer a Regemmelech, i muži jeho, aby se kořili tváři Hospodinově,
3
A aby mluvili k kněžím, kteříž byli v domě Hospodina zástupů, i k prorokům, řkouce: Budeme-li plakati měsíce pátého, oddělujíce se, jako jsme činili již po mnoho let?
4
I stalo se slovo Hospodina zástupů ke mně, řkoucí:
5
Rci všemu lidu této země i kněžím takto: Když jste se postívali a kvílili, pátého a sedmého měsíce, a to po sedmdesáte let, zdaliž jste se opravdu mně, mně, pravím, postili?
6
A když jíte aneb pijete, zdaliž ne pro sebe jíte a ne pro sebe pijete?
7
Zdaliž tato nejsou slova, kteráž prohlásil Hospodin skrze proroky předešlé, když ještě Jeruzalém seděl bezpečně a užíval pokoje, i města jeho vůkol něho, a lid v straně polední i na rovinách bydlil?
8
I stalo se slovo Hospodinovo k Zachariášovi, řkoucí:
9
Takto mluvíval Hospodin zástupů, řka: Soud pravý vynášejte, a milosrdenství a lítosti dokazujte jeden každý k bližnímu svému.
10
A vdovy ani sirotka, příchozího ani chudého neutiskejte, a zlého žádný bližnímu svému neobmýšlejte v srdci svém.
11
Ale nechtěli pozorovati, a nastavili ramene urputného, a uši své obtížili, aby neslyšeli.
12
A srdce své učinili kámen přetvrdý, aby neslyšeli zákona toho a slov těch, kteráž posílal Hospodin zástupů Duchem svým skrze proroky předešlé. Pročež přišel hněv veliký od Hospodina zástupů.
13
Nebo stalo se, že jakož volajícího neslyšeli, tak když volali, neslyšel jsem, praví Hospodin zástupů.
14
A vichřicí rozptýlil jsem je mezi všecky ty národy, kterýchž neznali, a země tato spustla po nich, tak že nebylo žádného, kdo by tudy chodil, a tak přivedli zemi žádoucí na spuštění.