Comparar
Pesma nad pesmama 5
Desplazamiento vinculadoLas dos columnas se desplazan juntas
Pesma nad pesmama
Capítulo 5
1
Dođoh u vrt svoj, sestro moja nevesto,
berem smirnu svoju i mirise svoje,
jedem saće svoje i med svoj,
pijem vino svoje i mleko svoje;
jedite, prijatelji, pijte,
i opijte se, mili moji!
2
Ja spavam, a srce je moje budno;
eto glasa dragog mog,
koji kuca: Otvori mi, sestro moja,
draga moja, golubice moja, bezazlena moja;
jer je glava moja puna rose
i kosa moja noćnih kapi.
3
Svukla sam haljinu svoju,
kako ću je obući?
Oprala sam noge svoje,
kako ću ih kaljati?
4
Dragi moj promoli ruku svoju kroz rupu,
a šta je u meni ustrepta od njega.
5
Ja ustah da otvorim dragom svom,
a s ruku mojih prokapa smirna,
i niz prste moje poteče smirna na držak od brave.
6
Otvorih dragom svom,
ali dragog mog ne beše, otide.
Bejah izvan sebe kad on progovori.
Tražih ga, ali ga ne nađoh;
vikah ga, ali mi se ne odazva.
7
Nađoše me stražari, koji obilaze po gradu,
biše me, raniše me,
uzeše preves moj s mene stražari po zidovima.
8
Zaklinjem vas, kćeri jerusalimske,
ako nađete dragog mog, šta ćete mu kazati?
Da sam bolna od ljubavi.
9
Šta je tvoj dragi bolji od drugih dragih,
o najlepša među ženama?
Šta je tvoj dragi bolji od drugih dragih,
te nas tako zaklinješ?
10
Dragi je moj beo i rumen,
zastavnik između deset hiljada;
11
Glava mu je najbolje zlato,
kosa mu je kudrava,
crna kao gavran;
12
Oči su mu kao u goluba na potocima vodenim,
mlekom umivene, i stoje u obilju;
13
Obrazi su mu kao lehe mirisnog bilja,
kao cveće mirisno;
usne su mu kao ljiljan,
s njih kaplje smirna žitka;
14
Na rukama su mu zlatni prsteni,
na kojima su ukovani virili;
trbuh mu je kao svetla slonova kost
obložena safirima.
15
Gnjati su mu kao stupovi od mramora,
uglavljeni na zlatnom podnožju;
stas mu je Livan,
krasan kao kedri.
16
Usta su mu slatka i sav je ljubak.
Takav je moj dragi, takav je moj mili,
kćeri jerusalimske.
17
Kuda otide dragi tvoj,
najlepša među ženama?
Kuda zamače dragi tvoj,
da ga tražimo s tobom?
Píseň písní
Capítulo 5
1
Přišelť jsem do zahrady své, sestro má choti, sbírám mirru svou i vonné věci své, jím plást svůj i med svůj, pijí víno své a mléko své. Jezte, přátelé, píte a hojně se napíte, moji milí.
2
Spávámť, a však srdce mé bdí. Hlas milého mého, tlukoucího: Otevři mi, sestro má, přítelkyně má, holubičko má, upřímá má; nebo hlava má plná jest rosy, a kadeře mé krůpějí nočních.
3
Svlékla jsem sukni svou, kterakž ji obleku? Umyla jsem nohy své, což je mám káleti?
4
Milý můj sáhl rukou svou skrze dvéře, a vnitřnosti mé pohnuly se ve mně.
5
I vstala jsem, abych otevřela milému svému, a aj, z rukou mých kapala mirra, i z prstů mých, mirra tekutá na rukovětech závory.
6
Otevřelať jsem byla milému svému, ale milý můj již byl ušel, a pominul. Duše má byla vyšla, když on promluvil. Hledala jsem ho, ale nenašla jsem ho; volala jsem ho, ale neozval se mi.
7
Nalezše mne strážní, kteříž chodí po městě, zbili mne, ranili mne, vzali i rouchu mou se mne strážní zdí městských.
8
Zavazuji vás přísahou dcery Jeruzalémské, jestliže byste našly milého mého, co jemu povíte? Že jsem nemocná milostí.
9
Což má milý tvůj mimo jiné milé, ó nejkrásnější z žen? Co má milý tvůj nad jiné milé, že nás tak přísahou zavazuješ?
10
Milý můj jest bílý a červený, znamenitější nežli deset tisíců jiných.
11
Hlava jeho jako ryzí zlato, vlasy jeho kadeřavé, černé jako havran.
12
Oči jeho jako holubic nad stoky vod, jako v mléce umyté, stojící v slušnosti.
13
Líce jeho jako záhonkové vonných věcí, jako květové vonných věcí; rtové jeho jako lilium prýštící mirru tekutou.
14
Ruce jeho prstenové zlatí, vysazení kamením drahým jako postavcem modrým; břicho jeho stkvělost slonové kosti zafiry obložené.
15
Hnátové jeho sloupové mramoroví, na podstavcích zlata nejčistšího založení; oblíčej jeho jako Libán, výborný jako cedrové.
16
Ústa jeho přesladká, a všecken jest přežádostivý. Takovýť jest milý můj, takový jest přítel můj, ó dcery Jeruzalémské.
17
Kamže odšel milý tvůj, ó nejkrásnější z žen? Kam se obrátil milý tvůj? A hledati ho budeme s tebou.