Comparar
Psalmi Davidovi 102
Desplazamiento vinculadoLas dos columnas se desplazan juntas
Psalmi Davidovi
Capítulo 102
1
Molitva nevoljnoga, kad mu je teško, pa pred Gospodom izliva tugu svoju. Gospode! Čuj molitvu moju,
i vika moja nek izađe preda Te.
2
Nemoj odvratiti lice svoje od mene;
u dan kad sam u nevolji prigni k meni uho svoje,
u dan kad Te prizivam, pohitaj, usliši me.
3
Jer prođoše kao dim dani moji,
kosti moje kao topionica ogoreše.
4
Pokošeno je kao trava i posahlo srce moje,
da zaboravih jesti hleb svoj.
5
Od uzdisanja mog
prionu kost moja za meso moje.
6
Postadoh kao gem u pustinji;
ja sam kao sova na zidinama.
7
Ne spavam,
i sedim kao ptica bez druga na krovu.
8
Svaki dan ruže me neprijatelji moji,
i koji su se pomamili na mene, mnom se uklinju.
9
Jedem pepeo kao hleb,
i piće svoje rastvaram suzama.
10
Od gneva Tvog i srdnje Tvoje;
jer podigavši me bacio si me.
11
Dani su moji kao sen, koji prolazi,
i ja kao trava osuših se.
12
A Ti, Gospode, ostaješ doveka,
i spomen Tvoj od kolena do kolena.
13
Ti ćeš ustati, smilovaćeš se na Sion,
jer je vreme smilovati se na nj,
jer je došlo vreme;
14
Jer slugama Tvojim omile i kamenje njegovo,
i prah njegov žale.
15
Tada će se neznabošci bojati imena Gospodnjeg,
i svi carevi zemaljski slave Njegove;
16
Jer će Gospod sazidati Sion,
i javiti se u slavi svojoj;
17
Pogledaće na molitvu onih koji nemaju pomoći,
i neće se oglušiti molbe njihove.
18
Napisaće se ovo potonjem rodu,
i narod nanovo stvoren hvaliće Gospoda.
19
Što je prinikao sa svete visine svoje,
Gospod pogledao s neba na zemlju.
20
Da čuje uzdisanje sužnjevo,
i odreši sinove smrtne;
21
Da bi kazivali na Sionu ime Gospodnje
i hvalu Njegovu u Jerusalimu,
22
Kad se skupe narodi i carstva
da služe Gospodu.
23
Strošio je na putu krepost moju,
skratio dane moje.
24
Rekoh: Bože moj! Nemoj me uzeti u polovini dana mojih.
Tvoje su godine od kolena do kolena.
25
Davno si postavio zemlju,
i nebesa su delo ruku Tvojih.
26
To će proći, a Ti ćeš ostati;
sve će to kao haljina ovetšati,
kao haljinu promenićeš ih i promeniće se.
27
Ali Ti si taj isti
i godine Tvoje neće isteći.
28
Sinovi će sluga Tvojih živeti,
i seme će se njihovo utvrditi pred licem Tvojim.
Žalmy
Capítulo 102
1
Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své.
2
Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
3
Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
4
Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
5
Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
6
Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
7
Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
8
Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
9
Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
10
Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
11
Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
12
Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
13
Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
14
Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
15
Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
16
Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
17
Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
18
Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
19
Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
20
Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
21
Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
22
Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
23
Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
24
Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
25
Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
26
I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
27
Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
28
Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
29
Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.