Comparar
Psalmi Davidovi 55
Desplazamiento vinculadoLas dos columnas se desplazan juntas
Psalmi Davidovi
Capítulo 55
1
Načelniku pevačkom. Uz žice. Nauk Davidov. Usliši, Bože, molitvu moju,
i nemoj se sakriti od moljenja mog.
2
Pazi, i saslušaj me;
cvilim u jadu svom i uzdišem
3
Od vike neprijateljske i od dosade bezbožničke;
jer dižu na me zlo, i u gnevu gone me.
4
Srce je moje uzdrhtalo u meni,
i strah smrtni popade me;
5
Strah i trepet dođe na me,
i groza poduze me.
6
I rekoh: Ko bi mi dao krila golubinja?
Ja bih odleteo i počinuo;
7
Daleko bih pobegao,
i nastanio se u pustinji.
8
Pohitao bih da utečem od vihora i od bure.
9
Porazi, Gospode, i razdeli jezike njihove,
jer vidim nasilje i svađu u gradu;
10
Danju i noću to hodi po zidovima njegovim;
zločinstvo je i muka posred njega.
11
Usred njega je pogibao,
s ulice njegove ne odlazi prevara i lukavstvo.
12
Jer ne ruži me neprijatelj moj,
to bih podneo;
ne ustaje na me javni nenavidnik,
od njega bih se sakrio.
13
Nego ti koji si mi bio to što ja sam,
drug moj i znanac moj.
14
S kojim mi beše radost deliti tajnu,
i u dom Božiji hodih kroz sabor narodni.
15
Neka ih ugrabi smrt,
neka živi siđu u pakao,
jer je zločinstvo u stanu njihovom i u njima.
16
Ja Boga prizivam,
i Gospod će me spasti.
17
Večerom i jutrom i u podne
tužim i uzdišem,
i čuće glas moj;
18
Učiniće, te će duša moja biti mirna
od onih koji napadaju na me,
jer ih mnogo imam.
19
Da usliši, i ukroti ih Bog,
koji živi od veka;
jer se ne menjaju i ne boje se Boga.
20
Dižu ruke svoje na one koji su s njima u miru,
i raskidaju svoju družbu.
21
Usta su im meka kao maslo,
a na srcu im je rat.
Reči su im blaže od ulja,
ali su goli mačevi.
22
Stavi na Gospoda breme svoje,
i On će te potkrepiti.
Neće dati doveka pravedniku da posrne.
23
Ti ćeš ih, Bože, svaliti u jamu pogibli;
krvopije i lukavi neće sastaviti polovine dana svojih.
A ja se u Tebe uzdam.
Žalmy
Capítulo 55
1
Přednímu kantoru na neginot, vyučující žalm Davidův.
2
Slyš, ó Bože, modlitbu mou, a neskrývej se před prosbou mou.
3
Pozoruj a vyslyš mne, neboť naříkám v úpění svém, a kormoutím se,
4
A to pro křik nepřítele, pro nátisk bezbožníka; neboť sčítají na mne lživé věci, a s vzteklostí se proti mně postavují.
5
Srdce mé bolestí ve mně, a strachové smrti připadli na mne.
6
Bázeň a strach přišel na mne, a hrůza přikvačila mne.
7
I řekl jsem: Ó bych měl křídla jako holubice, zaletěl bych a poodpočinul.
8
Aj, daleko bych se vzdálil, a přebýval bych na poušti. Sélah.
9
Pospíšil bych ujíti větru prudkému a vichřici.
10
Zkaz je, ó Pane, změť jazyk jejich, neboť jsem spatřil bezpráví a rozbroj v městě.
11
Dnem i nocí ty věci je obkličují po zdech jeho, a v prostředku jeho jest nepravost a převrácenost.
12
Těžkosti jsou u prostřed něho, aniž vychází chytrost a lest z ulic jeho.
13
Nebo ne nějaký nepřítel útržky mi činil, sic jinak snesl bych to; ani ten, kdož mne nenávidí, pozdvihl se proti mně, nebo skryl bych se před ním:
14
Ale ty, člověče mně rovný, vůdce můj a domácí můj;
15
Ješto jsme spolu mile tajné rady držívali, a do domu Božího společně chodívali.
16
Ó by je smrt náhle přikvačila, tak aby za živa sstoupiti musili do pekla; nebo jest nešlechetnost v příbytcích jejich a u prostřed nich.
17
Já pak k Bohu volati budu, a Hospodin vysvobodí mne.
18
U večer, i ráno, též o poledni modliti se, a nezbedně volati budu, až i vyslyší hlas můj.
19
Vykoupíť duši mou, tak aby v pokoji byla před válkou proti mně; nebo veliké množství bylo jich při mně.
20
Vyslyšíť Bůh silný, a je ssouží, (neboť sedí od věčnosti, Sélah), proto že nenapravují, aniž se bojí Boha.
21
Vztáhl ruce své na ty, kteříž s ním pokoj měli, a zrušil smlouvu svou.
22
Libější než máslo byla slova úst jeho, ale v srdci boj; měkčejší nad olej řeči jeho, a však byly jako mečové.
23
Uvrz na Hospodina břímě své, a onť opatrovati tě bude, aniž dopustí, aby na věky pohnut byl spravedlivý.
24
Ale onyno, ty Bože, svedeš do jámy zatracení; lidé zajisté vražedlní a lstiví nedojdou polovice dnů svých, já pak v tebe doufati budu.