Comparar
Psalmi Davidovi 88
Desplazamiento vinculadoLas dos columnas se desplazan juntas
Psalmi Davidovi
Capítulo 88
1
Pesma. Psalam sinova Korejevih. Načelniku pevačkom, da se peva uza sviralu. Nauk Emana od plemena Zarina. Gospode Bože, Spasitelju moj,
danju vičem i noću pred Tobom.
2
Nek izađe preda Te molitva moja,
prigni uho svoje k jauku mom;
3
Jer je duša moja puna jada,
i život se moj primače paklu.
4
Izjednačih se s onima koji u grob odlaze,
postadoh kao čovek bez sile,
5
Kao među mrtve bačen,
kao ubijeni, koji leže u grobu,
kojih se više ne sećaš,
i koji su od ruke Tvoje daleko.
6
Metnuo si me u jamu najdonju,
u tamu, u bezdanu.
7
Oteža mi gnev Tvoj,
i svima valima svojim udaraš me.
8
Udaljio si od mene poznanike moje,
njima si me omrazio;
zatvoren sam, i ne mogu izaći.
9
Oko moje usahnu od jada,
vičem Te, Gospode, sav dan,
pružam k Tebi ruke svoje.
10
Eda li ćeš na mrtvima činiti čudesa?
Ili će mrtvi ustati i Tebe slaviti?
11
Eda li će se u grobu pripovedati milost Tvoja,
i istina Tvoja u truljenju?
12
Eda li će u tami poznati čudesa Tvoja,
i pravdu Tvoju gde se sve zaboravlja?
13
Ali ja, Gospode, k Tebi vičem,
i jutrom molitva moja sreta Te.
14
Zašto, Gospode, odbacuješ dušu moju,
i odvraćaš lice svoje od mene?
15
Mučim se i izdišem od udaraca,
podnosim strahote Tvoje,
bez nadanja sam.
16
Gnev Tvoj stiže me,
strahote Tvoje razdiru me.
17
Opteču me svaki dan kao voda,
stežu me odsvuda.
18
Udaljio si od mene druga i prijatelja;
poznanici moji sakrili su se u mrak.
Žalmy
Capítulo 88
1
Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského.
2
Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.
3
Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.
4
Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil.
5
Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.
6
Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.
7
Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.
8
Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. Sélah.
9
Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.
10
Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.
11
Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali? Sélah.
12
I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?
13
Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?
14
Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.
15
Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?
16
Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.
17
Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.
18
Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně.
19
Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě.