Comparar
Rimljanima poslanica svetog apostola Pavla 4
Desplazamiento vinculadoLas dos columnas se desplazan juntas
Rimljanima poslanica svetog apostola Pavla
Capítulo 4
1
Šta ćemo dakle reći za Avraama, oca svog, da je po telu našao?
2
Jer ako se Avraam delima opravda, ima hvalu, ali ne u Boga.
3
Jer šta govori pismo? Verova Avraam Bogu, i primi mu se u pravdu.
4
A onome koji radi ne broji se plata po milosti nego po dugu.
5
A onome koji ne radi, a veruje Onog koji pravda bezbožnika, prima se vera njegova u pravdu.
6
Kao što i David govori da je blago čoveku kome Bog prima pravdu bez dela zakona:
7
Blago onima koji se oprostiše bezakonja,
i kojima se gresi prikriše.
8
Blago čoveku kome Gospod ne prima greha.
9
Ovo, dakle, blaženstvo ili je u obrezanju ili u neobrezanju? Jer govorimo da se Avraamu primi vera u pravdu.
10
Kako mu se, dakle, primi? Ili kad je bio u obrezanju ili neobrezanju? Ne u obrezanju nego u neobrezanju.
11
I primi znak obrezanja kao pečat pravde vere koju imaše u neobrezanju, da bi bio otac svih koji veruju u neobrezanju; da se i njima primi u pravdu;
12
i da bi bio otac obrezanja ne samo onima koji su od obrezanja, nego i onima koji hode stopama vere koja beše u neobrezanju oca našeg Avraama.
13
Jer obećanje Avraamu ili semenu njegovom da bude naslednik svetu ne bi zakonom nego pravdom vere.
14
Jer ako su naslednici oni koji su od zakona, propade vera, i pokvari se obećanje.
15
Jer zakon gradi gnev; jer gde nema zakona nema ni prestupa.
16
Zato od vere da bude po milosti da obećanje tvrdo ostane svemu semenu, ne samo koji je od zakona nego i koji je od vere Avraama, koji je otac svima nama,
17
(kao što stoji napisano: Postavih te oca mnogim narodima) pred Bogom kome verova, koji oživljuje mrtve, i zove ono što nije kao ono što jeste:
18
On verova na nadu kad se nije bilo ničemu nadati da će on biti otac mnogim narodima, kao što mu beše rečeno: Tako će biti seme tvoje.
19
I ne oslabivši verom ne pogleda ni na svoje već umoreno telo, jer mu beše negde oko sto godina, ni na mrtvost Sarine materice.
20
I za obećanje Božije ne posumnja se neverovanjem, nego ojača u veri, i dade slavu Bogu.
21
I znaše jamačno da šta obeća kadar je i da učini.
22
Zato se i primi njemu u pravdu.
23
Ali nije pisano za njega jednog samo da mu se primi,
24
nego i za nas, kojima će se primiti ako verujemo Onog koji vaskrse Isusa Hrista Gospoda našeg iz mrtvih,
25
koji se predade za grehe naše, i ustade za opravdanje naše.
Římanům
Capítulo 4
1
Což tedy díme, čeho jest došel podle těla Abraham otec náš?
2
Nebo byl-liť Abraham z skutků spravedliv učiněn, máť se čím chlubiti, ale ne u Boha.
3
Nebo co praví Písmo? Uvěřil pak Abraham Bohu, i počteno jemu za spravedlnost.
4
Kdožť skutky činí, tomuť odplata nebývá počtena podle milosti, ale podle dluhu.
5
Tomu pak, kdož nečiní skutků, ale věří v toho, kterýž spravedlivého činí bezbožníka, bývá počtena víra jeho za spravedlnost,
6
Jakož i David vypravuje blahoslavenství člověka, jemuž Bůh přivlastňuje spravedlnost bez skutků, řka:
7
Blahoslavení, jichžto odpuštěny jsou nepravosti a jejichžto přikryti jsou hříchové.
8
Blahoslavený muž, kterémuž Pán nepočítá hříchu.
9
Blahoslavenství tedy toto k obřízce-li se vztahuje toliko, čili také k neobřízce? Nebo pravíme, že Abrahamovi víra jest počtena za spravedlnost.
10
Kterak pak jest počtena? Zdali když byl obřezán, čili před obřezáním? Ne v obřízce, ale před obřezáním.
11
A potom znamení, totiž obřízku, přijal za znamení spravedlnosti víry, kteráž byla před obřezáním, na to, aby byl otcem všech věřících v neobřízce, aby i jim přičtena byla spravedlnost,
12
A aby byl otcem obřízky, těch totiž, kteříž ne z obřízky toliko jsou, ale kteříž kráčejí šlépějemi víry otce našeho Abrahama, kteráž byla před obřezáním.
13
Nebo ne skrze Zákon stalo se zaslíbení Abrahamovi, aneb semeni jeho, aby byl dědicem světa, ale skrze spravedlnost víry.
14
Nebo jestližeť toliko ti, kteříž jsou z Zákona, dědicové jsou, zmařena jest víra a zrušeno zaslíbení.
15
Zákon zajisté hněv působí; nebo kdež není Zákona, tu ani přestoupení.
16
A protož z víry jde dědictví, aby šlo podle milosti, proto aby pevné bylo zaslíbení všemu semeni, netoliko tomu, kteréž z Zákona jest, ale i tomu, jenž jest z víry Abrahamovy, kterýž jest otec všech nás,
17
(Jakož psáno jest: Otcem mnohých národů postavil jsem tebe,) před obličejem Boha, jemuž uvěřil, kterýž obživuje mrtvé a povolává i těch věcí, jichž není, jako by byly.
18
Kterýžto Abraham v naději proti naději uvěřil, že bude otcem mnohých národů, podle toho povědění: Takť bude símě tvé, jakožto hvězdy nebeské a jako písek mořský.
19
A nezemdlev u víře, nepatřil na své tělo již umrtvené, ješto téměř ve stu letech byl, ani na život Sáry také již umrtvený.
20
Ale o zaslíbení Božím nepochyboval z nedověry, nýbrž posilnil se věrou, dav chválu Bohu,
21
Jsa tím jist, že cožkoli zaslíbil, mocen jest i učiniti.
22
A protož počteno jest jemu to za spravedlnost.
23
Jestiť pak to napsáno ne pro něj toliko, že jemu to počteno bylo za spravedlnost,
24
Ale i pro nás, kterýmžto bude počteno za spravedlnost, věřícím v toho, kterýž vzkřísil Ježíše Pána našeho z mrtvých,
25
Kterýž vydán jest na smrt pro hříchy naše a vstal z mrtvých pro ospravedlnění naše.